Někdejší mocný muž justice Grygárek o Janouškovi: V čem měl být prašivý? Byl to zábavný společník
Nedávno soud po šesti letech definitivně zastavil stíhání bývalého náměstka pražského vrchního státního zastupitelství Libora Grygárka. Ten nyní v prvním rozsáhlejším rozhovoru pro Radiožurnál mluví o svém vztahu s lobbisty Romanem Janouškem a Ivo Rittigem. „Měl jsem si odplivnout a jít na druhý chodník?“ odpovídá na otázku, co vedlo jednoho z nejmocnějších mužů v justici k tomu, že se skamarádil s lobbistou.
Soud Grygárkovo stíhání, které trvalo šest let, zastavil v prosinci minulého roku. Soudkyně konstatovala, že neexistují důkazy, že by v roce 2008 ze známosti pomohl lobbistovi Romanu Janouškovi. Obžaloba olomouckého vrchního státního zastupitelství Grygárkovi kladla mimo jiné za vinu, že nedal pokyn k řádnému objasnění podezření kolem Janouškových kont ve Švýcarsku. Grygárek v současné době působí jako advokát.
Tvrdíte, že jste se s Romanem Janouškem seznámil až při vyřizovaní pojistné události v roce 2010. Čím vás Janoušek tak zaujal, že jste se skamarádili?
Nevím, jestli zaujal. Pan Janoušek není hloupý. Je to vtipný, sečtělý člověk. Telefonovali jsme si velmi sporadicky.
Státní zástupce Grygárek pravomoc nezneužil, postup ohledně Janouška mu nelze vyčítat, potvrdil soud
Číst článek
Vídáte se?
Je mi líto, co se mu teď děje. Od roku 2013 jsem ho neviděl.
Proč? Co se stalo?
Měli jsme prohlídku v roce 2013, byl jsem obviněn. To se stalo.
Ale když měl autonehodu v roce 2012 (opilý Janoušek srazil ženu automobilem v roce 2012 v Praze Michli, pozn red.), tak jste mu radil? Nebo ne?
Ano, to jsem mu říkal názor na vedení obhajoby. A to je asi poslední kontakt, co jsme měli. No, a pak vlastně ještě jednou, v rámci policejní provokace, o které jsem byl ale předem informován, protože ne všichni policisté z ÚOOZ (Útvar pro odhalování organizovaného zločinu, po reorganizaci Národní centrála proti organizovanému zločinu, pozn. red.) souhlasili s metodami pana (Roberta) Šlachty, kdy pana Janouška pustili nakrátko z vězení, on se se mnou sešel na monitorované schůzce, a pak ho odvezli zpátky do vězení.
Co to bylo za schůzku? Myslíte si, že to byla tedy chystaná akce policie, aby vás rozmluvil?
Nechci se do toho pouštět, nezlobím se na něj.
Jen soused
Pojďme se vrátit k tomu vašemu vztahu. Je podle vás vhodné, aby se náměstek vrchního státního zastupitelství (dále VSZ), jeden z nejmocnějších mužů v justici, stýkal s Romanem Janouškem? Už tehdy o něm vyšly desítky článků, že on či jeho firmy uzavřeli mnoho neprůhledných a podezřelých obchodů s pražským magistrátem a tak dále. Neměl by se muž ve vašem postavení takovým kontaktům vyhnout?
V roce 2009 jsem nevěděl o panu Janouškovi ani ň. Situace se vyvíjela až s postupem doby. Za co byl ale odsouzen? Za to, že srazil Vietnamku. Nikdy jsem mu nic nenabízel, on po mně nikdy nic nechtěl.
Už v době, kdy jste byl náměstkem na VSZ v Praze, bylo víceméně jasné, jaký vliv měl na pražský magistrát a tak dále. Co vedlo jednoho z nejmocnějších mužů v justici k tomu, že se skamarádí s lobbistou?
Takže jsem si měl odplivnout a jít na druhý chodník?
Ptám se, co vás k tomu vedlo?
Janoušek byl můj soused. Pak to byl člověk, který mi dohodil nájemníka, se kterým byly problémy, takže jsme to řešili. Tečka.
Ano, pana Jiřího Tomana, bývalého vlivného úředníka na pražském magistrátu. Nezlobte se, ale nemůžu pochopit jednu věc. Byl jste vysoce postaveným mužem v justici a začnete se kamarádit s lobbistou, o jehož podivných obchodech se veřejně psalo, o kterém nikdo nevěděl, čím se vlastně živí, a o němž jste vy už v tu dobu věděl – jak vás informovali v roce 2008 Švýcaři – že má na účtu ve Švýcarsku 200 milionů a neví se přesně z čeho. To nebyl váš dlouholetý kamarád, to byl muž, se kterým jste se seznámil až, jak vy sám říkáte, v roce 2010.
Poznali jsme se, potykali si, nic jsem po něm nechtěl, on po mně také ne. Řešili jsme pouze byt a nájemníka. No, a když jsem tam jednou za čas byl, tak jsem se u něj zastavil.
Podle konstatování soudu odposlechy ukazují, že jste Janouška často navštěvoval, zval vás na společenské akce, oslavy, tenisové zápasy a tak dále. Není tohle dost velký problém, aby se jeden z nejmocnějších mužů v justici stýkal s lobbistou?
Ne, nebyl jsem s ním na tenise, tohle se nestalo. Ano, mluvil jsem s ním, je to bezvadný společník. Nemám důvod, abych se mu vyhýbal.
Dal bych si do zobáčku něco sladkého, psal exžalobce Grygárek lobbistovi Janouškovi. Proč trestu unikl?
Číst článek
Není to zvláštní, že s vámi švýcarská strana řešila, že má Janoušek 200 milionů na kontech ve Švýcarku a není jasné z čeho... A že se z vás za rok stanou kamarádi?
V otázce už je odpověď. On nebyl podezřelý ani obviněný z žádné trestné činnosti. Mám ho exkomunikovat, protože má peníze v zahraničí? Proč tedy nebyl obviněn? V čem měl být prašivý? Nebyl. Byl to zábavný společník. Vídali jsme se sporadicky. A řešili jsme záležitosti mého bytu a jednou dopravní nehodu.
Říkal jste, že jste se vídali sporadicky. Podle odposlechů jste Janouška oslovoval Velký Orle. Posílal jste mu esemesky typu „Spanilý Orle, malý brhlíček žádá o slyšení“ nebo „Dal bych si do zobáčku něco sladkého“. To přece jen napovídá, že jste měli familiární vztah. Co znamená, že byste si dal do zobáčku něco sladkého?
To vám rád vysvětlím. To znamenalo, že se sejdeme v cukrárně. Myšák je cukrárna. Byla to legrace. A on mi řekl: Ty seš orel práva, podle amerického filmu. A já mu na to v legraci říkám: Jsem brhlíček, nejsem žádný orel. Dělá se z toho, kdo ví co. Že je to úplatek... no úplný nesmysl. Že bych si dal do zobáčku něco sladkého, znamená, že se sejdeme v cukrárně. To vyplynulo ze situace. To byla jedna jediná SMS.
Nepřipadá vám ale absurdní, že vy – jeden z nejvlivnějších lidí v justici – jste psal lobbistovi takové SMS? Podle zákona o státním zastupitelství je státní zástupce při výkonu své funkce povinen vyvarovat se všeho, co by mohlo ohrozit vážnost funkce státního zástupce a nebo ohrozit důvěru v nestranný a odborný výkon působnosti státního zastupitelství. Neohrožuje přesně tohle důvěru v nezávislou justici?
Ne, ničím jsem ji neohrozil. Já mu nenabízel služby, on po mně nic nechtěl.
Nepovažujete to s odstupem času za chybu?
Ne, já to tak nevidím. Nevím, proč bych se s ním nemohl bavit. On nebyl prašivý. Nebyl stíhaný. My jsme spolu holport neměli.
Co to tedy znamená, že se v odposleších s Janouškem bavíte o deseti milionech korun?
Protože chystám rekonstrukci baráku a potřebuju vědět, zda mi budou nájmy chodit z bytu, anebo nájemník, kterého mně doporučil pan Janoušek, skončí. Já chtěl vědět, jestli můžu počítat s penězi z nájmu a jestli na tu rekonstrukci budu mít...
... počkejte. Nebyl ten byt vaší tchyně?
Byl, ano.
A proč jste tedy inkasoval nájem?
Nic v tom nehledejte, moje tchyně byla restituentka, ona si za to koupila byt proti mé vůli, byly to její prostředky. Já sehnal nájemníka. Nebudu lhát, že jsem ty prostředky z nájmu neměl k dispozici. Ano měl.
Takže vztah s Janouškem nebyl tak úplně sporadický, když jste s ním řešil svoje finanční záležitosti.
A proč bych mu nemohl říct, že opravuju barák? On mi dohodil nájemníka, který ale neplatil, jak jsem chtěl. Tak jsem mu řekl, ať to vyřeší, jestli s nájmem můžu počítat. Neřekl jsem, ať mně půjčí.
Nebylo to ve skutečnosti tak, že ten byt byl váš, i když nájem jste čerpal vy, jak jste mi řekl.
Ne, nebyl. Teď je můj. Částečně tam byly i moje prostředky. Podívejte, já mám prověrku z roku 2008, musel jsem prokazovat každý halíř, nikdy se neprokázalo, že bych si žil nad poměry. Prověřovalo mě i UOKFK (pozn. red. Útvar odhalování korupce a finanční kriminality) i Robert Šlachta tohle všude zjišťoval, nikdy se neprokázalo, že by tam něco nesedělo.
Rittig
Na odposleších o vás mluví i lobbista Ivo Rittig se svým právníkem Davidem Michalem, a to ve smyslu „Grygoš to zařídí“ nebo „dostal bůra“. Jak si to vysvětlujete?
Já jsem Davida Michala nikdy neviděl, s Rittigem jsem v kontaktu nebyl, jen jsem ho viděl jednou na nějakém společenském večírku.
Ať jeho případ skončí jakkoliv, je dobře, že už mezi námi nepůsobí, napsali o Grygárkovi státní zástupci
Číst článek
To jste na tom večírku byl v době, kdy jste byl státní zástupce?
To nevím, to byl vánoční večírek. Ne, počkejte, to už jsem byl advokátem, protože Rittig se mě ptal, jestli bych pro něj nechtěl pracovat. Což tedy pak převzal pan Rampula (bývalý šéf VSZ v Praze, Grygárkův nadřízený, pozn. red).
To vám připadá správné, že bývalý vrchní státní zástupce zastupuje Ivo Rittiga?
To nevím, to nebudu ani komentovat. Nebylo by to kolegiální. On odešel po nějakých peripetiích z VSZ a jako advokát zastupuje klienta.
Proč si myslíte, že to Rittig s Michalem řešili, když jste se viděli jednou? Navíc, když to říkali, tak přeci nevěděli, že je odposlouchává policie, tak proč by si to vymýšleli?
Nevím proč. Jak já to můžu vědět? Mě tahle věta pronásleduje. Ale co když to Michal Rittigovi řekl a strčil si peníze do kapsy? Já fakt nevím. Ta věta je nesmyslná. Proč jsem k tomu nebyl vyslýchaný a proč mě kvůli tomu nikdy neobvinili? Jak můžu ovlivnit, kdo o mně co říká? Jak já tomu mám zabránit?
Tohle bylo přímo v osvobozujícím usnesení, na které se odvoláváte.
To rozhodnutí bylo brilantní – není pravidlem, že si soudce vyžádá všechny materiály a takto se tím dopodrobna zabývá. Ale v rámci úlitbičky je tam pak zmíněno i toto.
Vy se na jednu stranu o to osvobození opíráte, ale na druhé straně to usnesení zároveň říká, že je „nepochybné, že obviněný udržoval zcela nadstandardní vztahy s kontroverzními postavami pražského podnikatelského prostředí. Je nepochybné, že jim nabízel své služby a obsah komunikace naznačuje, že za své služby bral peněžní odměnu.“
Ano, pro mě je to neprofesionální. Taková úlitbička, aby paní soudkyně nebyla honěná jako paní soudkyně Králová.
V rozsudku se dále píše, že „úkolem soudu v tomto trestním řízení není zkoumat, zda Grygárek byl poctivým státním zástupcem, zda se nezpronevěřil svému poslání, zda byl člověkem na svém místě. Úkolem soudu není hodnotit jeho osobnost a charakterové vlastnosti, ale pouze posoudit, zda shromážděné důkazy prokazují, že se dopustil žalovaného skutku a zda je tento skutek trestným činem.“ To není tak, že by vás soud i morálně očistil.
To se mě dotklo. Kdybych s tou kauzou nechtěl mít už nic společného, kromě odškodného, tak zvažuju ještě nějaké další kroky - třeba trestní oznámení. Jsem pohoršený z toho, že soudkyně komentuje nad rámec dokazování závěry, které jí nepřísluší. Z ničeho takového jsem nebyl obviněn, nebyl ani vyslechnut a ani k tomu neproběhlo jakékoliv dokazování, třeba moje konfrontace s panem Michalem.
Řebíček
Kromě Janouška, byl jste v kontaktu i s panem Alešem Řebíčkem (exministr dopravy, bývalý prezident a majitel fotbalového klubu SK Slavia Praha, hostitel známé sešlosti vrcholných politiků, byznysmenů a lobbistů v toskánském Monte Argentariu, prověřován policií kvůli prodeji firmy Viamont, kterou spoluvlastnil, pozn.red.), když jste byl náměstkem na VSZ?
Jen na společenské akci.
Podle záznamů jste se s ním potkal v hotelu Holiday Inn na schůzce v září 2011.
S panem Řebíčkem jsem se viděl, ale spíš jsem si ho dobíral, že je slávista, já jsem sparťan. Takhle to asi bylo.
To je normální, aby se náměstek na VSZ scházel s podnikatelem, který byl v tu dobu prověřovaný?
Já nevím, to bylo něco bezvýznamného, nic po mně nechtěl. Nebyl obviněný… žádná kauza u nás neběžela.
A vy si to nepamatujete? On byl prověřovaný. Vy sám jste posílal článek o prověřování firmy Viamont paní doktorce Hercegové z městského státního zastupitelství a ona vám napsala, že to MSZ nedělá.
Ne, počkejte. Tam byl spor o příslušnost. V článku se píše, že se to prověřuje a my zjišťovali, kde to leží. Vím, že nám přišel nějaký podnět a my potřebovali zjistit, kde se vykonává dozor.
No takže jste minimálně musel tušit, že je pan Řebíček prověřovaný, to jste věděl od roku 2010, kdy jste zjišťoval místní příslušnost, a v roce 2011 se s ním setkáváte v hotelu Holiday Inn.
Já jsem se s ním nebavil o žádných kauzách, protože u nás, na VSZ, žádnou kauzu neměl.
Souček
Pojďme probrat další váš kontakt - pana Jana Součka (bývalý spolumajitel většiny skláren a porcelánek v Česku, vlivný advokát, pozn. red.). Policie vás vinila, že jste se snažil kauzu pana Součka zamést pod koberec. I o něm se píše v rozsudku – soudkyně tady ale na rozdíl od části, která se týká pana Janouška, píše, že nezkoumala, zda jste mu pomohl, protože už je případ promlčený. Jaký jste měl vztah s panem Součkem?
Známe se, vztah je ale takový spíš formální. Chodil jsem s ním na tenis a golf.
‚Soudy potvrdily zlovolnost státních zástupců,‘ říká Grygárek k zastavení svého trestního stíhání
Číst článek
Volali jste si šestkrát za měsíc, podle odposlechů.
Znal jsem se s ním víc než s Romanem Janouškem.
Je podle vás správné, že jste se vkládal do případu, ve kterém figuruje váš známý (policie chtěla v prosinci 2009 proti Janu Součkovi zahájit úkony trestního řízení, náměstek Grygárek ale svému podřízenému státnímu zástupci Petru Pješčakovi řekl, že takový krok je ze strany policistů předčasný. Žalobce to odmítl splnit, takže nakonec Libor Grygárek řešil kauzu osobně, pozn. red.)?
Hrubě se mi nelíbil policejní záznam. Tam se měl prověřovat úvěrový podvod, místo toho tam policejní orgán navrhoval, že provede kompletní kontrolu účetnictví, to by stálo několik milionů. Tak to jsem měl výhrady. Já jsem říkal, ať se zaměří na to, jestli byl spáchán úvěrový podvod.
Ale ta kauza se týkala vašeho známého. Nebylo na místě se vyloučit?
Tohle jsem nepokládal za důvod k vyloučení, můj vztah s ním nebyl takový, abych cítil důvod se vylučovat. Bylo to několikrát prověřované, mimo jiné i od Nejvyššího státního zastupitelství, které konstatovalo, že tam z mé strany žádný neoprávněný zásah nebyl.
Já se na to ptám, jestli tyto kontakty - tihle lidé, na jejichž případech jste se nějak podílel z titulu své funkce, i třeba okrajově, jestli tohle neohrozilo důvěru v nezávislou justici?
V otázce už je odpověď. Opět říkám, já nikdy nikomu s ničím nepomohl. Pokud jsem se s někým bavil, tak pouze přátelsky. Já nikomu služby nenabízel, nikdo po mně nic nechtěl.
Odškodné od státu
Když jste vydával po osvobozujícím usnesení tiskovou zprávu, psal jste, že budete žádat odškodné. Už ho máte vyčíslené?
Zatím na tom usilovně pracujeme. Bude se to odvíjet od nepřijatelně a neuvěřitelně dlouhého trestního řízení, jen stíhán jsem byl šest let a osm a půl roku jsem byl, jak se říká, v hledáčku policie a státního zastupitelství.
Z tiskové zprávy Libora Grygárka k zastavení trestního stíhání
Pod heslem „papír snese všechno“ se podkladem pro mé trestní stíhání staly úřední záznamy obsahující zcela smyšlené údaje, neověřené a nepravdivé informace od neznámých zdrojů nebo od informátorů, jimž za to byla poskytnuta odměna z finančních prostředků Policie ČR. Např. podle úředního záznam ze dne 23. dubna 2012 jsem prý „lobboval, není však známo vůči jaké společnost a kdy k tomuto jednání mělo dojít“, přičemž se jedná o informace „policejního zdroje, které se policejní zdroj dozvěděl od třetí osoby, kterou neuvedl“. Státní zástupci VSZ v Olomouci a policisté tehdejšího ÚOOZ se dokonce neváhali uchýlit k úmyslným lžím a bizarním a fantasmagorickým konstrukcím o spáchání zvlášť závažného zločinu sabotáže, když za použití formulací ne nepodobných slovníku z 50. let minulého století jsem prý „jako člen blíže neoznačené organizované skupiny zamýšlel způsobit nefungování základních principů demokratického státu“.
Šest let jste byl stíhaný, ale předtím jste byl součástí té justiční mašinerie. Jak to změnilo váš pohled na justici?
Já se nestačil divit, byť se trestním právem zabývám přes třicet let. Můžu vám říct, že nějaký „hovado“, ano, opravdu hovado, v černé uniformě vyhrožovalo mé 80leté tchyni, která se vrátila z dialýzy, že ji předvedou na okrsek, vyslýchali ji na LDN. A vyslýchali mého tchána s Alzheimerem, tak to je za hranou. Tchyně byla vtipná a statečná, protože zažila, když ji s rodiči vystěhovávali z rodného statku a obrali je o všechen majetek. Porovnávala to a říkala, že tehdy to bylo přeci jenom o trochu horší. Ale děly se věci, že mi zůstává rozum stát.
Čím budete v žádosti argumentovat?
Kromě nepřijatelné délky šlo z mého pohledu o zlovůli a je na místě hovořit o trestné činnosti spáchané ze strany státních zástupců a policistů. O tom svědčí, jak to řízení skončilo. Tedy, že soudy konstatovaly – jak městský, tak vrchní soud v Praze – že trestní řízení vůči mně bylo nedůvodné a nespravedlivé, trestné činnosti jsem se nedopustil.
To jsou docela silná slova na adresu vašich dnes už bývalých kolegů. To, že vás stíhali, přece neznamená, že by se dopustili trestného činu. Pokud si myslí, že došlo k porušení zákona, je to přece přímo jejich povinnost.
Tak pro mě je daleko důležitější ten moment, že k zahájení trestního řízení došlo na základě lživých úředních záznamů a informací, které si ÚOOZ vycucalo z prstu. Vymýšlelo fantasmagorické konstrukce o tom, že ovlivňuji veřejné zakázky, že jsem spáchal sabotáž, a tak dále. Hrozné bylo, že se tyto vylhané úřední záznamy staly podkladem pro to, aby ostravský soud povolil veškeré zásahy do mé svobody – tedy odposlechy telefonu, sledování, domovní prohlídku, a tak dále. Byl tam prostě zlý úmysl. Nikdy jsem k těmto úředním zásahům nebyl vyslechnut a když jsme do nich chtěli po pěti letech vyšetřování při seznámení se spisem nahlédnout, tak tam nebyly a musely se pracně „dohledat“. No, a když selhaly tyto úřední záznamy, tak vymysleli aspoň Janouška. Státní zástupce má mít kontrolní funkci, v mém případě se ale úplně vyškrtla, Robert Šlachta se dal do holportu se státním zástupcem Rostislavem Bajgerem a policii nikdo nekontroloval.
Pokud ale měla policie podezření a sbíhaly se k ní takové informace, tak je přece jejím úkolem je prověřit. Nechápu, v čem by to mělo být nezákonné.
Četla jste ty úřední záznamy? Třeba úřední záznam, ve kterém se píše, že mám mít nějaký skrytý podíl v jedné firmě, což je jednak nesmysl, a za druhé to vzniklo tak, že se to nejmenovaný zdroj policie dozvěděl od třetí osoby, kterou neuvedl. A na základě toho úředního záznamu byly povoleny odposlechy. Nehledě na to, že se tyto nepravdivé informace dostávaly okamžitě do médií.
Ale ze sabotáže, ani ničeho podobného jste obviněn nebyl. Byl jste obviněn, že jste bagatelizoval případ pana Janouška. A soud, který vynesl osvobozující verdikt, vaše stíhání sice zastavil, ale zároveň konstatoval, že státními zástupci jste byl obviněn a obžalován oprávněně.
Měli právo prověřovat podezření, ale bavíme se o tom, že prvotní podezření byla vymyšlená. Pokud jde o pana Janouška, tak už v té době bylo jasné, že k tomu nedošlo. K panu Janouškovi se sáhlo až ze zoufalství.
Po dvou letech prověřování, které nic nepřineslo, se sáhlo do spisu z roku 2008. Ano, měli právo, ale když se zjistí, že k tomu nedošlo, tak to měli zastavit. A víte, jak to probíhalo, když mě předávali obvinění? Událo se to tak, že mě zastavil policista. Předal mi obálku a za zády měl štáb České televize. A dříve, než jsem tu obálku otevřel, se mě reportér ptal, co říkám na to, že jsem byl obviněn.
Máte pravdu, muselo se to prověřit, ale pak už to byla jedna velká blamáž nebo snaha o to, aby ta ostuda nezůstala na státním zastupitelství, aby stíhání zastavil soud. Já neměl žádné obavy, jak soud rozhodne, bylo mi jasné, že k žádné trestné činnosti nedošlo.
To osvobozující usnesení, na které se odvoláváte, ale zároveň konstatuje, že na to měli právo. Konkrétně se tam píše, že „pokud policejní orgán zachytí informace o tom, že osoba v postavení státního zástupce si sjednává schůzky s kontroverzními osobami, kde se řeší i finanční záležitosti, pokud vyslechne rozhovory typu „mám člověka, který je na pozici, kde byl Libor Grygárek. Není to Libor Grygárek, není těhle kvalit, ale je dobrej...“, pokud z úst Ivo R. zazní slova „Grygoš to zařídí“ nebo „dostal bůra“, pak je jeho povinností zahájit trestní řízení."
Ano, měli právo, ale když se zjistí, že k tomu nedošlo, tak to měli zastavit.
Druhá věc je, že o všech stížnostech na průtahy rozhodoval pan Zdeněk Kasal z NSZ. A byl to ten samý pan Kasal, který v roce 2011 - poté, co Generální prokuratura Švýcarské konfederace zaslala přímo k rukám nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana další informace o panu Janouškovi a došlo dokonce k osobnímu setkání generálního prokurátora s nejvyšším státním zástupcem - napsal, že není možné pana Janouška stíhat. Pavel Zeman s tím souhlasil a dal pokyn v tomto smyslu vyrozumět švýcarské prokurátory. Přesto to byl pan Kasal, který rozhodoval o mých námitkách a stížnostech, třeba na délku řízení. Dávali jsme námitku podjatosti, ale neuspěli jsme.
Pojďme k tomu rozsudku: když se podíváme na samotné zastavení stíhání. Nebylo sice prokázáno, že byste něco ve vztahu k Janouškovi bagatelizoval, ale nebylo na místě, když se na to podíváte zpětně, prověřit, jak to, že má Janoušek na kontě ve Švýcarsku 200 milionů?
Já tehdy říkal, že když má někdo peníze na účtu, neznamená to, že je zločinec. Provedeme finanční šetření. Při jednání v únoru 2009 vstal pan Tomáš Martinec (tehdejší ředitel UOKFK, pozn.red.) a řekl, že se toho ujme, že se obrátí na FAU. A pak rozeslal, po mých urgencích, že to FAU prověřilo, a že tam výsledky nejsou. Což mám i písemně. Jenže on na FAU ani nebyl a nic nezadal! Což se zjistilo až během mého vyšetřování.
Když by tedy takto pochybil, proč není mezi stíhanými?
Mně policisté přiznali, že prošvihli promlčecí lhůtu, kdy se dal stíhat. Tady je ten dopis od pana Martince o tom, že FAU nic nezjistil (ukazuje). Že je lživý, zjistili až po této lhůtě. Nevím, já se tím nehájil, to musel vědět pan Bajger, proč nekonal a byl zaslepen jen tím, že jsem měl já pana Janouška chránit.
Ale vy sám osobně jste přece mohl nařídit, aby to policie začala prověřovat.
Podívejte se, když u nás na návštěvě byla švýcarská delegace a jednala s námi o panu Janouškovi a jeho kontu, tak si nás skrytě nahrávali. Ten záznam pak získala česká delegace, která tam jela kvůli mému vyšetřování. Nebylo to tedy od Švýcarů kolegiální, protože nám to neřekli, ale ze záznamu vyplynulo, že jsem uložil úkony, co se má provést, ani z toho záznamu se nedalo dovodit, že jsem se snažil pomoci panu Janouškovi, kterého jsem vůbec neznal v té době.
Z obsahu nahrané schůzky plyne, že se přihlásil právě pan Martinec a řekl, že zadá FAU, aby to prověřilo. (Martinec už v minulosti několikrát popřel, že by něco zanedbal, prověřovala ho kvůli tomu i Generální inspekce, ale nic nezjistila, pozn.red.)