Jižní Město – sídliště bez lidí?

Skoro deset tisíc lidí zmizelo z největšího tuzemského sídliště od roku 2001. Kam a proč? To je otázka důležitá pro všechny obyvatele paneláků. Podle posledního sčítání jich je v Česku 2,76 milionu. Mají ze svých sídlišť radši také rychle zmizet?

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Jižní město | Foto: ČTK

Jižní Město je největší sídliště v ČR, problémy i výhody normovaného kolektivního bydlení jsou tu vidět ve velkém jako pod lupou. "Jižák" nabízí pro budoucnost sídlišť hned několik scénářů – záleží, na které stanici metra vystoupíte. Tak třeba stanice Opatov: hotel Sandra se svými jednadvaceti poschodími nad ní trčí jako zdvižený prostředník – určený nejspíš velkolepým plánům socialistických plánovačů.

Výškové stavby měly být hrdou dominantou Jižního Města. Teď ale z oken Sandry tu a tam létají kameny, občas to tu patro po patru pročeše policie. K vidění jsou Moldavanky s těžkými taškami, Ukrajinci s unavenými pozlacenými úsměvy a kancelář agentury Lepší práce, jejíž název mluví za vše. Kvůli té tu všichni jsou, zatímco fixou načmárané výhrůžky je posílají zpátky domů. Chudoba a gastarbeitři, je tohle budoucnost českých sídlišť?

Úpadek i prosperita

Stačí ovšem vystoupit z metra o jednu stanici dál a všechno je jinak. Na Chodově se leskne The Park, elegantní kancelářské kostky, mezi nimi perfektně střižený trávník a zaměstnanci nadnárodních firem v neméně perfektních oblecích. Nad vším se vznáší vůně kvalitní kávy a vody po holení. Nedaleké nákupní centrum Chodov patří k nejlépe prosperujícím v Praze a právě se rozšiřuje.

A pak je tu konečná stanice Háje. Prosíme, vystupte. Venku je slunné páteční odpoledne, kostel s kulturním programem i pivovar plný spořádaných jihoměstských občanů, ani v jednom už není místo k sezení.

Tři návštěvy na Jižním Městě, tři různé světy. Co se tedy s největším českým sídlištěm přesně děje? A co to znamená pro ostatní čtvrti složené z paneláků?

Něco napoví čísla: podle Sčítání lidu, domů a bytů (SLDB) tu mezi lety 2001 a 2011 ubylo přesně 9455 trvale hlášených obyvatel – jako by z největšího českého sídliště odešel každý osmý.

Mapka ukazuje vývoj počtu obyvatel na Jižním Městě mezi roky 1980 a 2011. Červená barva značí největší úbytek, zelená naopak přírůstek. Jde o čísla ze sčítání lidu, zobrazená na sídelní jednotky.

 

Na první pohled poměrně dramatický úbytek lidí, to je jev patrný na většině sídlišť v Praze. Někde je prudší (Stodůlky 18 procent, Lužiny 17 procent), jinde skóre vylepšuje nová bytová výstavba. Celkově se ale počet obyvatel socialistických paneláků – alespoň podle statistických dat – zmenšuje.

Počet obyvatel Prahy mezi lety 2001 a 2011. Červená znamená úbytek, zelená přírůstek. Opět jde o čísla ze sčítání lidu, zobrazená na sídelní jednotky.

 

Na druhé straně: Odliv trvale hlášených obyvatel ještě neznamená, že jejich byty zůstanou prázdné. Na Jižním Městě se počet prázdných bytů pohybuje většinou mezi dvěma a třemi procenty a je překvapivě o dost nižší než na dobrých adresách ve vnitřním městě.

Například Litochlebské náměstí v srdci „Jižáku“ má podíl neobsazených bytů 2,9 procenta. Náměstí Jiřího z Poděbrad na Vinohradech, tedy střed jedné z nejvyhledávanějších rezidenční čtvrtí, udává 6 procent. Ani noční procházka po Jižním Městě neukáže prázdnotu. Naopak, okna zabydleně září do tmy.

Čím sytější červená barva, tím vyšší podíl neobydlených bytů v bytových domech v Praze v roce 2011. Opět jde o čísla ze sčítání lidu, zobrazená na sídelní jednotky.

 

Rovněž ceny nemovitostí na pražských sídlištích podle údajů z katastrálních úřadů setrvale stoupají, i když pomaleji než v širším centru. A třeba jen v okolí stanice metra Háje se od roku 2002 dokončilo a prodalo přes sedm set nových bytů v novostavbách.

V těsném sousedství tedy na Jižním Městě nacházíme úpadek i prosperitu. Lépe tomu stavu porozumět pomůže snad návštěva v obýváku u Malaníků.

Starousedlíci a dočasní nájemníci

V pátek 18. června 1976 si první obyvatelé Jižního Města šli pro dekrety na vysněný byt. První obyvatelné byty rozestavěného sídliště stály v Hviezdoslavově ulici poblíž dnešního Centrálního parku, na jehož místě se ovšem tehdy tyčily jen hromady vybagrované zeminy.

Konstantinova ulice je nedaleko, dokončená byla brzy po Hviezdoslavově a středoškolská profesorka fyziky a chemie Hana Malaníková se s manželem a dvěma dětmi stěhovala do nového bytu v květnu 1978. Ráda. Jak říká, od začátku se jí tu líbilo, ostatně jako většině obyvatel. Dobová sociologická šetření ukazují, že lidé tehdy hodnotili bydlení na sídlišti jako kvalitnější než ve starých městských čtvrtích. (Rozsáhlý výzkum prováděl v letech 1976 až 1980 Výzkumný ústav výstavby a architektury. Jeho výsledky jsou shrnuty v knize Lidé a sídliště od Jiřího Musila a kolektivu.)

Bydlení na novém Jižním Městě obnášelo komplikace známé z raných fází sídlišť: bláto, špatné zásobování, dojíždění nacpanými autobusy. Ostatně, jednoho dne si paní Malaníková odskočila na nákup a před domem ji odchytili lidé od filmu. Tak si zahrála ve filmu Panelstory, kritickém dobovém snímku Věry Chytilové, který pojednává právě o monstróznosti celé akce Jižní Město, při níž se převracely statisíce tun hlíny a stěhovaly tisíce lidí.

 

Trochu panelstory jsou také vzpomínky paní Malaníkové. Ale mnohem smířlivější. „Jiná možnost nebyla. A navíc jsme byli relativně mladí a takové věci nás až tolik netrápily,“ říká. Spíš než hrůzy rozestavěného sídliště si pamatuje blízký lesopark, běžkování před domem a vzpomíná také, jak mávala dceři na zahradu školky, která vyrostla hned pod oknem. Pak se za rohem otevřela stanice metra Kosmonautů (dnas Háje), bahno porostly keře a spokojenému životu už nic nebránilo.

Je to ovšem už skoro čtyřicet let, dcera se osamostatnila, před nedávnem zemřel paní Malaníkové manžel, ze čtyřčlenné domácnosti je dvoučlenná. Zmenšování domácností po odchodu dětí (průměrně z 2,5 na 2,3 lidí v bytě – to je údaj pro Prahu 11) je jeden z důvodů, proč na Jižním Městě ubývá lidí. A ještě jedna věc je tady u Malaníků najednou jasnější. Mění se také způsob, jak se na sídlišti bydlí.

„Hodně změnil způsob privatizace,“ říká Vladimír Zuzák, ředitel realitní agentury Maxima Reality. Lidé získali své panelákové byty v privatizaci – z víc než 4000 domů jich je v soukromém vlastnictví 3700 – jen někteří zůstávají v nájmu.

Další zprivatozované byty pronajímají a vzniká tak nová vrstva obyvatel, kteří tu žijí dočasně a zpravidla si tu ani nezřizují trvalá bydliště. Statistický úbytek obyvatel na Jižním Městě je tak zřejmě z části způsoben právě lidmi, kteří tu sice žijí, ale nepřihlašují se k trvalému pobytu.

Podle propočtu Institutu plánování a rozvoje je tak skutečný úbytek lidí asi o třetinu nižší, než ukazují data ze sčítání obyvatel, ve skutečnosti se jejich počet snížil jen asi o 6700.

Několik jihoměstských nájemníků jsme kontaktovali přes server espolubydleni.cz. Šlo většinou o mladé lidi bez rodiny a důvody pro život na Jižním Městě mají pragmatické: především doboru dopravní dostupnost metrem i po dálnici a nízkou cenu. Svůj život na sídlišti vnímají jako dočasný, proto se nepřihlašují na úřadě a nezapouštějí kořeny.

O kvetoucí zahrádku před domem v Konstantinově ulici pochopitelně pečuje sousedka staré generace. Co bude se sídlišti, o tom hodně rozhodnou právě noví obyvatelé. Budou to tu mít stejně rádi jako první usedlíci? Anebo to pro ně bude jenom provizorium, start, nutné zlo?

Tři matky ze sídliště, dvě se chtějí odstěhovat

V kulturním centru Zahrada blízko stanice metra Chodov to na vylidňování nevypadá. Všude jsou batolata. Právě skončilo cvičení a maminky si dávají kávu. U jednoho stolku sedí tři matky a každá zastupuje jiný přístup nové generace k sídlišti.

Alexandra ze Slovenska patří k těm, kdo pojímají bydlení na „Jižáku“ jako startovní. Žije tu v nájmu pět let, trvalé bydliště si ale nezřídila, protože to vždycky považovala za provizorium. Teď jde konečně do „svého“, dostavují domek v Mukařově; stěhování do domku v satelitu je typický důvod odchodu ze sídliště.

Další maminka se představit nechce. Je tu z ekonomických důvodů: ceny vlastnického bydlení jsou oproti vnitřnímu městu zhruba o třetinu nižší, a tak s manželem koupili byt právě tady. Je z Vysočiny, nikdy si tu nezvykla, také ona touží po domku.

 

Petra Píšová je třetí kategorie. Na sídlišti vyrostla a byt tady s manželem koupili, protože chtějí bydlet právě na Jižním Městě. „Pro život s malými dětmi je to ideální místo,“ říká sedmatřicetiletá maminka dvou dětí.

Jejich tři plus jedna je po rekonstrukci, jádro je zděné, kuchyň propojená s obývacím pokojem, koupelna větší, než byla původně. To všechno odpovídá dnešnímu stylu bydlení víc než socialistický půdorys.

Také sídliště je už jiné než to, které si pamatuje z dětství: v okolních domech se otevřely nové obchody, zeleň vyrostla, hřiště jsou bezpečná a rozmanitá.

A ještě jedna věc se změnila: „Když jsem chodila do školky, nebyli tam žádní cizinci,“ říká Petra Píšová. S její dcerkou do školky chodí Vietnamci, Rusové, děti z Turecka. Školka je od domu pět minut – právě hustota školek je jedna z nezpochybnitelných vymožeností Jižního Města.

Jako mraveniště

Školku do pěti minut má 1237 z celkových 1623 adres na Jižním Městě. Zastávku MHD mají do pěti minut skoro všichni, obchod s potravinami 1025 vchodů, sportoviště 1423. S dětskými hřišti je to horší, do pěti minut je má jen 285 adres, většina ostatních do deseti minut.

Mapa ukazuje, jak dlouho musí pěšky jít obyvatelé jednotlivých domů, aby se dostali k zastávce MHD, školce či dalšímu občanskému vybavení. Obyvatelé zeleně vybarvených domů to mají blíž, oranžově a červeně vyznačené paneláky o něco dál. K výpočtu použil Český rozhlas otevřená data Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy.

 

Skvělá dostupnost školek, obchodů a hřišť není jen zásluhou projektantů. Sídliště je živý organismus, v něčem připomíná mraveniště, jehož obyvatelé si postupem času nacházejí nejkratší spojnice mezi důležitými body. Pražský Institut rozvoje a plánování zmapoval všechny pěší trasy i lidmi vyšlapané cestičky po celé Praze. Zkusili jsme sečíst, kolik takových původně neplánovaných, nevyasfaltovaných tras napříč trávníky a parky si obyvatelé Jižního města vytvořili. Došli jsme k číslu 13,4 kilometru. To je sedm procent ze všech chodníků, jimiž je Jižní Město protkáno. Všechny si můžete prohlédnout v následující mapě.

Mapka vyšlapaných cestiček je rovněž otevřenou datovou sadou, kterou poskytuje Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy.

 

Sídliště už také nejsou otlučené paneláky. Podle analýzy IPR 52 procent domů v části Jižní Město I prošlo kompletní revitalizací, v novější části Jižní Město II to je 26 procent.

Také zeleně je na Jižním Městě dost, přes 40 procent z celkové plochy zabírají parky, trávníky, lesíky a další veřejně přístupné zelené plochy. Právě to jsou důvody, proč je o bydlení na sídlišti pořád zájem.

Odpor k panelu v populaci už rovněž polevil. Výzkum Postojů k bydlení ukázal, že v roce 2001 byli obyvatelé panelových domů méně spokojeni se svým bydlením, než ti, kdo žili „v cihle“. Při stejném šetření v roce 2013 rozdíl zmizel. „Vysvětlujeme si to tak, že rekonstrukce domů zvýšila kvalitu bydlení na sídlištích,“ říká Martin Lux, vedoucí výzkumného týmu Socioekonomie bydlení na Akademii věd ČR.

Že to tak je, potvrzuje i realitní trh. Ceny v ulici poblíž Centrálního parku, kde bydlí paní Malaníková, se od roku 2014 zvýšily skoro o půlku. Agentura Maxima Reality je prodávala v roce 2004 za 24 tisíc za metr čtvereční, v roce 2015 za 35 tisíc. Ceny u Kunratického lesa, tam kde bydlí Píšovi, šly nahoru dokonce o 75 procent: z 21 tisíc za metr čtvereční v roce 2004 na 37 tisíc v roce 2015.

Pestrá budoucnost

Neznamená to ovšem, že by z Jižního Města zaznívaly jen uklidňující zprávy. Sídliště stárnou – zatím podíl důchodců v Praze 11 není vyšší než v jiných částech města, ale stoupá (podle SLDB za dvacet let let ze 14 na 18,6 procenta).

 

Stárnutí obyvatelstva bude zřejmě pokračovat. „Původní obyvatelé sídlišť právě v těchto letech opouštějí kolonku 'ekonomicky aktivní',“ vysvětluje profesor Karel Maier z Fakulty architektury ČVUT, který Jižní Město zkoumal a sám tu žije.

Čím sytější barva, tím vyšší podíl osob v důchodovém věku dle sčítání lidu 2011, zobrazený na sídelní jednotky.

 

Zrychluje se také výměna obyvatel. Zvyšuje se podíl cizinců - podle SLDB za deset let z 4,5 na 8,8 procenta - což může přinést problémy s integrací.

A co z toho vyplývá pro oněch 2,76 milionů Čechů z paneláků? Při téhle otázce odborníci nasazují mírně optimistický tón. Jakkoliv nastává úbytek obyvatel, nevypadá to na vylidňování a bourání, jak je známe z Berlína a dalších východoněmeckých měst.

Podle Martina Luxe z oddělení socioekonomie bydlení ze Sociologického ústavu Akademie věd je třeba zvlášť posuzovat sídliště mimo Prahu a pražská – ta jsou podle něj všechna v celkem dobré kondici. "Lidé na sídlištích žijí jako všude jinde, kupují byty, rekonstruují, zateplují a tak dále,“ říká sociolog Lux. Vyplývá z toho mimo jiné, že byt na většině sídlišť včetně Jižního Města je momentálně stále dobrá investice.

V oddělení Strategie a prognóz z Institutu plánování a rozvoje předpovídají sídlištím další stárnutí a také stěhování cizinců, kterých v hlavním městě obecně přibývá. Sídliště ale zůstanou přitažlivá, nejen pro krátkodobé obyvatele, ale i pro lidi, kteří si pořizují vlastní bydlení. Je ovšem třeba, aby se kondice sídlišť nezhoršovala. „Aby sídliště dál fungovala, je důležité, aby se zachovala kvalita veřejného prostoru, zeleň, občanská vybavenost,“ myslí si Tomáš Brabec, specialista analýz a prognóz z Institutu plánování a rozvoje.

Lucie Zadražilová, autorka knihy Když se utopie stane skutečností. Panelová sídliště v Československu 1953 -1989, se také domnívá, že sídliště mají i dnes co nabídnout. Dnešní člověk od bydlení totiž očekává výhody městského prostředí a zároveň klid a blízkost přírody. „Výzvou pro současné město je vytváření prostorů, které uspokojí obě tyto protikladné potřeby. A to mohou být právě některá dobře založená a udržovaná pražská panelová sídliště,“ myslí si Lucie Zadražilová.

Jižní Město, přinejmenším některé jeho části, k nim patří. Určitě ale skončila doba, kdy by tu člověk potkal jenom mladé socialistické rodiny mluvící bezchybnou češtinou. Budou tu důchodci, cizinci, podnájemníci, co tu jenom přespávají, pestrá směs motivací a osudů. Snad ne příliš třaskavá.

 

Karolína Vránková, Marcel Šulek, Jan Cibulka Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme