Zemřel profesor Josef Koutecký, zakladatel dětské onkologie v Československu. Bylo mu 88 let
Zemřel Josef Koutecký, zakladatel dětské onkologie v Československu. Bylo mu 88 let. Informovala o tom Fakultní nemocnice v Motole, kde Koutecký dlouho působil. Informaci potvrdila Radiožurnálu mluvčí nemocnice Pavlína Danková. Byl přednostou kliniky v motolské nemocnici a také děkanem 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Za svůj život vyléčil tisíce dětských pacientů, získal řadu nejvýznamnějších ocenění a byl také literárně činný.
Josef Koutecký se narodil v roce 1930 v Praze. V 16 letech dostal mikroskop a to ho nasměrovalo k medicíně. Od roku 1964 se specializoval na léčbu dětských nádorů, která tehdy nebyla nijak koordinovaná.
Profesor Josef Koutecký, zakladatel dětské onkologie u nás, hovoří o rakovině a možnostech její léčby
„Já jsem věděl, že když se začínají zakládat pracoviště dětské onkologie na západě, tak že je potřeba založit to tady. A ten vtip je, jako u všech takovýchto věcí, mít nápad a mít sílu ten nápad realizovat,“ řekl Koutecký Radiožurnálu.
Prosadil vznik dětské onkologie jako samostatného oboru. Neodradili ho ani kolegové, kteří jeho záměr nepřijímali nebo dokonce zesměšňovali.
„A v tom byla ta urputnost, že jsem tím spíš jim chtěl dokázat, že pravdu mám já a ne oni. A to jsem jim začal postupně dokazovat, protože procento vyléčených dětí postupně stále stoupalo.“
Pašování léků
V roce 1978 se stal Josef Koutecký primářem dětské onkologie v pražské motolské nemocnici, a v roce 1983 přednostou kliniky. Mimo jiné musel řešit špatnou dostupnost účinných léků za železnou oponou.
Zemřel lékař Josef Koutecký, zakladatel dětské onkologie v Československu. Bylo mu 88 let
„Vždy jsem vyzýval rodiče těch dětí, jestli nemají v západním zahraničí nějaké příbuzné nebo známé, kteří by sem ten lék nějakým způsobem propašovali.“
I přes velkou pracovní vytíženost Josef Koutecký vždycky myslel na lidský přístup k malým pacientům. „Přišel jsem na pokoj batolat, kde jsou ty postýlky s vysokými pelestmi, a ty děti se na mě natahovaly. Představte si, že se dítě natahuje k doktorovi. Každé dítě od doktora utíká, ke mně se natahovaly a já je bral do náruče, choval jsem je, ony mi kradly tužky z kapsy. Viděly, že doktor není ten zlý, který jim ubližuje.“
Modlitby a křty
Jako věřící se v kritických chvílích za své pacienty modlil – a nejen to. „Dokonce jsem i křtil, protože tam, kde nebyl čas a nebyla možnost v té době, tam měl i laik právo před smrtí toho člověka pokřtít.“
Vedle práce, které se Josef Koutecký věnoval až do vysokého věku, si našel čas i na své koníčky - literaturu, zvířata a především vážnou hudbu.
Na sklonku života mu nemocná páteř způsobovala trvalé bolesti, přesto nepodléhal skepsi. „Na bolest se nedá zvyknout, ale dá se naučit s bolestí žit. A to jsem se naučil.“
Kromě odborných publikací napsal Josef Koutecký například i knížku pohádek Vodníček Buližníček.
Za svého života obdržel Koutecký řadu ocenění, mimo jiné medaili Za zásluhy II. stupně v roce 1996 od prezidenta Václava Havla, ocenění Česká hlava v roce 2009, čestnou oborovou medaili Jana Evangelisty Purkyně v roce 2014, kterou uděluje Akademie věd ČR, nebo ocenění nadačního fondu Neuron za přínos světové vědě o rok později.
