Jsem rád, že mi Babiš dal šanci, nebudu ale jeho loutka, říká mladý poslanec
Před čtyřmi lety ho Andrej Babiš z ANO přivedl na ministerstvo financí, nyní by mohl jednatřicetiletý poslanec Adam Vojtěch usednout do křesla ministra zdravotnictví. Vystudovaný právník přitom zkušenosti s resortem získal až v posledních letech. „Má se za to, že lékař rozumí zdravotnictví. Při vší úctě k lékařům to rovnítko vždy neplatí,“ říká v rozhovoru pro iROZHLAS.cz. Vojtěch současně odmítá, že by měl být pouze Babišova loutka.
Mluví se o vás jako o kandidátovi na nového ministra zdravotnictví. Pokud by tato nabídka přišla, přijal byste ji?
Zatím nic oficiálního nepadlo (rozhovor s Vojtěchem probíhal v úterý – pozn. red.). Pokud bych se to ale skutečně stalo, tak bych ji přijal. Resortu se věnuju dlouhodobě, minimálně poslední čtyři roky na ministerstvu financí. Vím, jak funguje a jak si poradit s tím, aby fungoval lépe.
Mluvil jste o tom, alespoň tedy neformálně, s Andrejem Babišem, Jaroslavem Faltýnkem nebo někým jiným z vedení hnutí ANO?
V poslední době ne. Tvořil jsem program hnutí ANO pro volby v oblasti zdravotnictví. Byl jsem strůjcem hlavních idejí. To je pravda. Samozřejmě to ale není automaticky tak, že bych měl být ministrem zdravotnictví. Takže konkrétně jsme se o tom teď nebavili.
O sedmi až osmi ministrech už má Babiš jasno, hledá ale odborníky na ministerstvo školství a kultury
Číst článek
Dosud jste působil jako poradce ministra financí. Kromě toho, že jste se v minulosti zúčastnil soutěže Superstar, jste původní profesí právník, vystudoval jste také mediální studia. Chybí vám ale zdravotnické vzdělání, jak jste se tedy ke zdravotnictví dostal?
Někdy je trochu mylně považováno, že lékař rozumí zdravotnictví. Při vší úctě k lékařům to rovnítko vždy neplatí. Zdravotnictví je systémová věc. Řeší se v rámci zákonů, řeší se skrze peníze. To jsou všechno věci, kdy není nezbytně nutné, aby člověk měl zdravotnické vzdělání. Je to spíše o systému, právní stránce, finančních tocích a o ekonomice zdravotnictví jako takové.
To jsem právě řešil na ministerstvu financí, které je důležitým orgánem v celém systému. Platí za státní pojištěnce asi 70 miliard korun ročně, kontroluje zdravotní pojišťovny a má v nich své zástupce. Já sám jsem členem správní rady VZP a dozorčí rady České průmyslové zdravotní pojišťovny. Na zdravotnictví se dívám skutečně komplexně jako na systémovou otázku, nikoli pouze na tu medicínskou.
Přesto, ministerstvo zdravotnictví je přece jenom větší sousto než post poradce na ministerstvu financí. Nebylo by výhodnější, kdyby ministr zdravotnictví měl tedy ať už zdravotnické vzdělání, nebo zkušenost ze zdravotnických institucí?
V posledních letech jsem působil ve dvou zdravotnických pojišťovnách, takže v tomto směru mám zkušenosti s fungováním zdravotních zařízení. Je pravda, že může být jistá výhoda, když někdo řídil nemocnici. Na druhé straně není úplně v pořádku, že v posledních letech byli ministři zdravotnictví bývalí ředitelé fakultních nemocnic. Logicky pak ředitelé velkých nemocnic preferují své nemocnice, protože předpokládají - a tak to v praxi i bývá - že se do té nemocnice vrátí.
Nemyslím si, že není výhoda, když člověk fungoval v rámci nemocnice, na druhé straně to může být v tomto směru na škodu. Neříkám, že jsem nejlepší kandidát na ministra zdravotnictví. Říkám, že se zdravotnictví věnuji, a myslím, že bych s tím resortem dokázal pohnout. Jestli se najde jiný kandidát, který bude lepší, určitě to pro mě není nepřekročitelný problém.
„Někdy se o panu Babišovi v médiích tvrdí, že je despota a má autoritářské sklony, což já nemůžu ze své praxe vůbec potvrdit. Ano, má svůj názor, je tvrdý šéf, ale dokáže se nakonec nechat přesvědčit, pokud má člověk argumenty. “
Adam Vojtěch (poslanec ANO)
V této souvislosti se mi vybavil Rostislav Vyzula, který kromě toho, že je lékař, má i zkušenosti ze sněmovny a dosud platil za odborníka strany na zdravotnictví. Spolupracoval s vámi na zdravotnickém programu hnutí? Radíte se s ním?
Jsme s panem profesorem Vyzulou v kontaktu prakticky od počátku minulého volebního období, kdy se stal předsedou zdravotnického výboru. Spolupracovali jsme poměrně intenzivně, přinášel svoje myšlenky, i já jsem se mu snažil pomoci připomínkovat zákony.
Pokud by se s vámi nakonec v rámci resortu zdravotnictví nepočítalo, plánujete se angažovat ve zdravotnickém výboru?
Bezesporu. Důvod, proč jsem šel nakonec do aktivní politiky, bylo jednoznačně to, že jsem chtěl pokračovat dál ve zdravotnictví. Myslím, že bych dokázal i v rámci sněmovny přinést trochu odlišný pohled na věc. Pohled právníka a člověka, která má přehled o ekonomickém pojetí zdravotnictví. Pokud bych nebyl na ministerstvu zdravotnictví, a to se samozřejmě může velmi dobře stát a já to budu akceptovat, tak bych se určitě chtěl věnovat této oblasti v rámci zdravotnického výboru sněmovny. Být členem výboru je základní premisa, aby člověk měl možnost tu legislativu ovlivňovat.
Zmínil jste, že můžete přinést nový pohled na zdravotnictví. Co si pod tím představit?
Z pohledu ministerstva financí vnímám jako problém dlouhodobou udržitelnost financování zdravotnictví. Náklady na systém se stále zvyšují, příjmy jsou v současné situaci dobré, ale nebude to tak vždy, ekonomika se točí a dříve nebo později může dojít k jejímu úpadku. A systém to nemusí ustát, takže musíme udělat řadu změn. Prvně je velmi důležité řešit transparentnost systému. To znamená zveřejňovat data o hospodaření nemocnic.
Měla by být také zavedena povinnost měřit kvalitu péče. Nemocnicím, které poskytují kvalitnější péči, by pak mělo jít více peněz. Dnes jsou nemocnice financovány hlavně tak, že existuje nějaký paušál a s ním se hospodaří. Peníze ale nejdou za pacientem. Nemocnice, které jsou vyhledávanější, na tom jsou pak bity. Takže by se měla posílit efektivita a platit spíše za kvalitu než kvantitu poskytované péče. Těch věcí je celá řada.
Zavedení nadstandardů ve zdravotnictví, kdy by si lidé mohli v nemocnicích připlácet za některé služby, prosazuje TOP 09. Souhlasila by s tím asi i ODS. To podle vás není způsob, jak přivést do zdravotnictví více peněz, byť ze soukromého sektoru?
Způsob to je. Nemyslím si ale, že je to všemocný lék pro české zdravotnictví.
Poradce u Babiše na financích
Když se vrátím zpátky k politice, na ministerstvo financí vás přivedl přímo Andrej Babiš. Jak jste se s ním seznámil?
Dal mi tehdy nabídku, abych posílil jeho tým na ministerstvu financí. My jsme se znali z doby, kdy jsem chodil na právnickou fakultu. Vedl jsem právnický spolek s dlouhou tradicí Všehrd. Pořádali jsme různé přednášky ekonomů, politiků, lidí z byznysu, právníků, zkrátka osobností z nejrůznějších sfér. On byl jedním z našich přednášejících. Tak jsme se potkali, seznámili, on tehdy nebyl ještě v aktivní politice, pouze o tom hovořil.
Měli jsme v tomto směru kontakt, pak na mě pravděpodobně dostal ještě nějaké doporučení, když hledal nové lidi na ministerstvo financí. Oslovil mě. Zeptal se, jestli bych o to nestál, že tady potřebuje lidi, kteří mu pomohou. Říkal jsem si, proč ne. Přece jenom šlo o veřejnou správu, tak jsem to zkusil. Na začátku jsem předpokládal, že to bude dočasná mise, nakonec se to vyvinulo tak, že jsem v Poslanecké sněmovně. Bral jsem to tak, že pan Babiš mě přizval ke spolupráci a taktéž s ním odejdu.
Cítíte se mu zavázán?
Zavázán je asi silné slovo. Jsem samozřejmě rád, že mi tu šanci dal. Jsem rád, že jsem tu byl, protože jsem tu získal obrovské zkušenosti, nejen ze zdravotnictví, ale vůbec v tom, jak funguje státní správa, legislativní proces. Je to moje výhoda, kterou mohu dnes využít v rámci sněmovny. Mám tu (na ministerstvu financí – pozn. red.) také spoustu kontaktů, je jednodušší, když ty lidi znáte, než když jste nový poslanec z ulice.
Tím dotazem jsem mířila hlavně na to, jestli se Andreji Babišovi případně dokážete postavit. Pokud byste se stal ministrem zdravotnictví, nebyl byste jen jeho jakási loutka?
Nemyslím si. I když jsem byl na ministerstvu financí, měli jsme na některé oblasti zdravotnictví odlišný pohled. Myslím, že se mi podařilo své myšlenky často uhájit. Pan Babiš je typ člověka nebo šéfa, který dokáže akceptovat názory ostatních, pokud je dokážou zdůvodnit a mají nějaké ratio. Někdy se o něm v médiích tvrdí, že je despota a má autoritářské sklony, což já nemůžu ze své praxe vůbec potvrdit. Ano, má svůj názor, je tvrdý šéf, ale dokáže se nakonec nechat přesvědčit, pokud má člověk argumenty.
Mám svou vizi, kterou jsem napsal do programu, pracoval jsem s panem Babišem i na jeho vizi, kdy jsem byl přispěvatelem do kapitoly o zdravotnictví. Člověk nemůže fungovat jako buldozer a prosazovat všechno, je to otázka kompromisu, na druhou stranu bych asi nikdy nedokázal akceptovat to, že bych popřel sám sebe.
Andrej Babiš ještě předtím, než odevzdal své podnikání do svěřenského fondu, se skrze fond Hartenberg ve zdravotnictví aktivně angažoval. Pokud bude hnutí ANO skutečně držet resort zdravotnictví, nemůže jít o možný střet zájmů?
Nemyslím si to.
Nevidíte v tom riziko?
Mohu ručit pouze za sebe. Nikdo v prostředí českého zdravotnictví nemůže říct, že bych lobboval za Hartenberg. Nikdy mě to nenapadlo. Jde navíc o velmi úzký segment reprodukčních klinik, který je v celkovém rozsahu zdravotnictví marginální. Kdyby například pan Babiš vlastnil Agel (poskytovatel soukromé lůžkové péče – pozn. red.), tak tam bych viděl problém.
Jak vy vnímáte diskusi o tom, zda by měl být premiérem člověk obviněný z dotačního podvodu?
Já se na to samozřejmě dívám z pohledu právníka. Vím o řadě případů, kdy byl člověk obviněn. Neříkám, že to nemá žádný význam, je to ale skutečně první z kroků, které činí policie bez nějakých jasných důkazů. Je to spíše podezření opřené o konstrukci. Je řada případů, kdy lidé byli obviněni a pak zproštěni a ještě jim bylo poskytnuto obrovské odškodné. Obvinit někoho není nic zase tak složitého, složité je pak to dokázat u soudu.
Pokud policie znovu zažádá sněmovnu o vydání Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka k trestnímu stíhání, zvednete ruku pro vydání?
Nerad bych předjímal, opět to beru z pohledu právníka. Nejdříve bych se chtěl seznámit s těmi dokumenty. Neviděl jsem je, neměl jsem k tomu logicky přístup.
Máte na mysli policejní žádost o vydání?
Ani žádost, ani obvinění. Jak je to konstruováno, jak je to relevantní. Nerad bych tak vykřikoval, jak budu hlasovat, bez znalosti věci.
