Jsme zvláštní národ. Všechno máme, ale jsme profesionálně naštvaní, říká písničkář Jan Burian

Písničkář Jan Burian se živí hraním už několik dekád, vedle toho spolupracuje s Českou televizí, dělá průvodce a píše knihy a fejetony. Ve všech těchto rolích je vstřícný a přátelský, ale nebojí se kritizovat českou společnost. „Jsme zamračený národ,“ říká v pořadu Osobnost Plus.

osobnost plus Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Když se na někoho člověk usměje, usměje se někdo zase na něj. Jen u nás to není moc zvykem. V cizině, když provázím turisty, to vidím. Teď jsem byl v Chile a trhovec, u kterého jsem si nakonec nic nekoupil, se na mě usmál. To se u nás nestane,“ vysvětluje.

Přehrát

00:00 / 00:00

Hostem Osobnosti Plus je Jan Burian

„Jsme zvláštní národ, který má předpoklady k tomu, aby byl spokojený. Vše tu vyroste a není tu žádný přírodní tlak. Všechno máme, všechno je na nás, ale jsme profesionálně naštvaní,“ zamýšlí se.

Nezájem a neangažovanost

Svůj kritický postoj k Česku písničkář a publicista komentuje přímočaře: „Je to normální lidský postoj k věcem. Ta hrůza, že jsme divně neangažovaný národ. Mnoho lidí z mladé generace říká: ‚Nezajímá mě, co se děje‘. Pokud je to nezajímá, budou žít v průšvihu.“

Kriticky pohlíží také na současnou hudební produkci. „Doba je v pořádku, doba naopak inspiruje. Ale tady se vysílají písničky, které jsou vycpávkou mezi zprávami a reklamou. Něco, co se může kdykoli ufiknout, protože to je jedno, když nikdo neposlouchá texty. A dělá se to v rámci demagogie, ...lidé to přeci chtějí,“ říká.

Ale chtějí proto, že neznají nic jiného. Není zájem o výchovu posluchačů. Je to rezignace pro kšeft. Důležité je, kolik lidí to poslouchá, nikoli jakou to má kvalitu a co to těm lidem dává. Neměří se intenzita myšlenky a poezie, ale měří se prachy a kolik se prodá na reklamě,“ kritizuje.

Omezující čeština

Burian dává nahlédnout do své takzvané básnické kuchyně. V roce 1990 jsem napsal poslední text, a pak jsem se dalších osm let přestal psaním písní úplně zabývat. Zhudebňoval jsem básničky, hrál jsem koncerty, ale psát mi nešlo. Hledal jsem jiný způsob psaní a ten jsem kupodivu našel,“ říká.

Čeština je omezena rýmy a má jiný rytmus než angličtina. Češi však potřebují přesné rýmy a přesné rytmy. A to mě dostalo do pasti. Říkal jsem si, že taková forma už člověka omezuje v tom, co chce napsat. Tak jsem to celé zboural a začal jsem se učit psát a zhudebňovat volným veršem,“ uzavírá.

Věra Luptáková, kch Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme