Karban a filmy vyplňují večery Michala Šlesingra
Dlouhé večery jsou stejným znakem zimy jako to, že biatlonisté mají sezónu v plném proudu. I oni si hledají program, jak je před usnutím vyplnit. Zase tak moc si ovšem vybírat nemohou. Limituje je místo, kde zrovna jsou, i činnosti, které si vzhledem ke sportu mohou, nebo nemohou dovolit.
Ideálním společníkem je notebook a na hotelu připojení na internet. Stačí otevřít počítač a je o zábavu požírající čas postaráno. Navíc se u ní nevydávají fyzické síly a hotelový pokoj lze také stěží považovat za prostředí zdraví nebezpečné. Ale co dělat, když je hotýlek starší a hardware byť s potřebným softwarem není k čemu připojit? "Dají se hrát karty nebo koukat na film," říká Michal Šlesingr.
Tak to vezměme po pořádku a začněme karbanem. Karty mastili dva z trenérů, servisman a masér. Michal Šlesingr ten večer u stolu v Ruhpoldingu chyběl kvůli následnému závodu. Ale den předtím ne. U mariáše nějakou tu hodinku strávil. "Když jsme byli v Östersundu na mistrovství světa, hráli jsme docela dost. Dokonce jsem si i něco vydělal. Samozřejmě jsou to drobáky, ale pocit vítězství v mariáši je taky hezký," přiznává Michal Šlesingr.
Mimochodem, teď v Německu se nehrálo ani o eurocenty, jenom se zapisovalo skóre. Tedy u mariáše. Prohrát u vedlejšího stolu kozla by si při postizích pro poraženého nesměl dovolit žádný sportovec v plné sezóně. Zato film, byť na počítači, prý ničím neuškodí.
"Nejsem na slaďáky, to moje moc není. Raději mám akce nebo dobrodružné dokumenty. Mám tu v počítači nějaká videa z lezení, z vody ze skákání a podobně," přibližuje Michal Šlesingr. Ale dobrodružné dokumenty se nerovnají lovu goril, ani ochočování krokodýlů. To by je nepodbarvovala tvrdá rocková hudba.
Jméno dobrodruha, který si na skalní stěně vysoké 400 stop hrál na pavouka, jsem zapomněl. Ostatně, ten už nikdy žádnou skálu nezdolá. A kdyby se vám pohled na horolezecké kousky zdál příliš drsný, věřte, že Michal Šlesingr je i klidný a vděčný čtenář.
"Veliký čtenář, který za svůj život přečetl nespočet knih, které by se daly spočítat na prstech. Naposledy tuto - Confession of an Idiot," říká biatlonista. V překladu název knihy zní Vyznání idiota. Tím sám sebe nazval Chris McDougall. Muž, který je na obálce knihy vyfocený ve žluto červeném oblečku, jak padá z jakési skály.
"Nepadá, letí. Už jsem s tím trochu začal. Myslím, že toto skákání má teď u mě zelenou a obyčejné padání už pro mě nebude," říká Michal Šlesingr, snad aby naštval ty, kteří ho znají a kterým není lhostejný. Base jumping, kdy se skáče z padákem ze skal, případně budov, ho láká. Zatímco jeho okolí skřípe zuby.
A chlapec si dělá legraci dále. U hudby prý klid nehledá. Ono to u System of a Down moc nejde. To už však Michal Šlesingr sahal po notebooku a hle! Operní zpěv... Paul Potts Michala Šlesingra dostal.
Asi jste sami přišli na to hlavní. Na svůj sport, na biatlon, Michal Šlesingr po večerech nemyslí. Někdy se možná až příliš odreagovává. A jaká je jeho večerní nejoblíbenější činnost? "Většinou film, vyčistit zuby a spát," přiznává. Takže přes všechny extrémy obvyklá zábava.
