Kardinál Duka: Jmenování bylo jako účtování s dosavadním životem
V Římě pokračují oslavy jmenování nových kardinálů. Všech 22 mužů, včetně pražského arcibiskupa Dominika Duky, se zúčastní slavnostní mše v bazilice svatého Petra ve Vatikánu, kterou bude celebrovat papež Benedikt XVI. Ještě před tím mluvila s novým českým kardinálem spolupracovnice Českého rozhlasu Vědunka Lunardi.
Eminence, s jakými pocity jste včera přebíral jmenovací dekret od papeže Benedikta XVI.?
Mě andělé strážní probudili ve 3:45, takže jsem měl jakýsi životní film a musím říci, že pro mě byl ten den opravdu komplikovaný. Na jedné straně jsou vzpomínky, emoce ale také nervozita. Dávat pozor kdy, kde mám být, co mám říkat, co mám dělat. Musím říct, že byly chvíle, kdy jsem měl možnost tento okamžik prožít, kdy jsem si vzpomenul, jak jsem poprvé vstupoval do basiliky svatého Petra. Bylo to až po listopadu 1989, v takovém liturgickém průvodu jako kněz dominikán při zahájení prvního synodu o Evropě. Bylo to pro mě trochu jako účtování s dosavadním životem.
S novým českým kardinálem natáčela ve Vatikánu spolupracovnice Českého rozhlasu Vědunka Lunardi
Kardinálové jsou poradci papeže. Kterými otázkami byste se v rámci konzistoře rád zabýval?
Pro mne je otázka církve v současné době bezesporu otázka vytvořit takovou formu katecheze, která by byla otevřená, přátelská, aby byla na úrovni současného studia poznání, protože my víme, že církev zápasí v této otázce proto, že se stala opravdu světovou a určité metody a formy, které můžeme uplatnit v některých světadílech, nemůžeme použít v Evropě. A každý text, který se vyrábí pro celou církev, je tak trochu poznamenán tím nebezpečím, že není úplně přijatelný pro jednotlivé skupiny. My musíme takovýto program doma opravdu vytvořit. Chtěl bych vytvořit jakousi důležitou evropskou spolupráci, o to se už snažím několik let a myslím, si, že jisté ovoce máme.
Druhý moment je hledat cestu pro posílení vzájemného života v rodině, protože rodina je opravdu základem. Já jsem prožil své dětství a vím, že to bylo dětství rodin, kde muži byli v 2. světové válce, pak byli ve vězení a přesto tyto rodiny zůstaly pevné a udržely se. Vím, jak je strašně důležité, aby dítě mělo jak matku, tak i otce.
