Kardiovetr pomáhá lidem už třicet let
Před třiceti lety dostal v americkém Baltimoru první pacient na světě zařízení na úpravu poruch srdečního rytmu kardioverter neboli defibrilátor. V roce 1984 tentýž přístroj chirurgové z pražského institutu IKEM voperovali prvnímu českému pacientovi.
Přístroj je podle přednosty Kliniky kardiologie IKEM Prof. Josefa Kautznera, je přístroj podobný známějšímu kardiostimulátoru. "Dokonce se i podobně zavádí, má však ale zcela odlišnou funkci. Na rozdíl od kardiostimulátoru ale kardiovetr slouží k léčbě rychlých srdečních rytmů. Například při fibrilaci komor nebo komorové tachykardie, které ohrožují pacienta na životě," upřesnil pro Rádio Česko Kautzner a dodal:
"Známější jsou takzvané externí defibrilátory, které můžeme vidět v televizních seriálech, a to například při resuscitaci. Klasický kardiovetr tuto úlohu plní interně, přičemž elektroda se zpravidla nachází v pravé komoře a mezi ní a tělem probíhá výboj elektrického proudu."
Kardiovetr a jeho funkce. Téma pro přednostu Kliniky kardiologie IKEM Prof. Josefa Kautznera.
Prví kardiovetry byly přitom poměrně těžké, vážily zhruba 300 gramů a disponovaly objemem asi 150 mililitrů. Musely se zavádět operační cestou, jelikož nebyla k dispozici elektroda, která by se dala žílou dopravit do srdce.
"V současné době jsou zmíněné přístroje asi čtyřikrát menší. Mají okolo 70 gramů a zavádějí se podobně jako kardiostimulátor. To znamená, že pod klíční kostí se napíchne žíla, do které se zavede elektroda a putuje do srdeční pravé komory, kde se ukotví pomocí aktivní fixace. Vše zabere zhruba jednu hodinu," vysvětlil Kautzner.
S implantací kardiovetru jsou ale spojená i určitá omezení. "Pacienti by zejména v prvních měsících neměli řídit motorová vozidla. Dále by neměli být vystaveni účinkům elektromagnetického pole," řekl přednosta Kliniky kardiologie IKEM.
Životnost dnešních defibrilátorů je přibližně 3 - 5 let.
