Z armády do čela kybernetického úřadu. ‚Převratné změny nemám v plánu,‘ říká generál Řehka

Karel Řehka se minulý týden ujal vedení Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB). Přerušil svou armádní kariéru a sám to v rozhovoru pro Radiožurnál popisuje tak, že naskočil do rychle jedoucího vlaku.

Rozhovor Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Karel Řehka, brigádní generál

Vzal jsem to jako velkou výzvu a příležitost se podílet na něčem, co je v dnešní době opravdu důležité, říká Karel Řehka | Foto: Michaela Danelová | Zdroj: iROZHLAS.cz

Jste ředitelem Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost od pátku, co jste za tu dobu stihl udělat?
Tak za tu dobu jsem toho nestihl udělat příliš. Spíš se snažím přebírat funkci. To znamená seznamovat se se spolupracovníky, s agendou úřadu a v podstatě nasávat informace.

Novým šéfem úřadu pro kybernetickou bezpečnost je generál Karel Řehka

Číst článek

Nastupujete v relativně turbulentní době, kdy kyberúřad řeší útok na nemocnici v Brně, poprvé vydává takzvané reaktivní opatření, navíc celý svět včetně Česka bojuje s šířením koronaviru. Nově nastupující mívají často nějakou dobu takzvaného hájení, aby se mohli s chodem organizace seznámit. Můžete si to dovolit?
Zákon přesně říká, kdo je ředitel a za co má zodpovědnost. Já se snažím co nejrychleji zapadnout do toho tempa. Snažím se být co nejrychleji platný člen a v podstatě vůdce týmu. Na nějakou dobu hájení nepomýšlím. Samozřejmě je logické, že když tam člověk nastoupí, potřebuje nějaký čas se rozkoukat.

Jste teď i v Ústředním krizovém štábu. Deníku N jste řekl, že doteď tam chodil statutární náměstek Jaroslav Šmíd. Zůstane to tak, nebo si tuto agendu přeberete?
Zajímám se o to, co se tam děje a jaké do toho máme vstupy. Samozřejmě se v krizovém štábu představím. Jaký bude dál formát, to ještě nemám rozmyšlené. To, že tam je statutární náměstek Šmíd, dává smysl, protože je tam celou dobu a má veškeré informace. Já jsem to zatím nechal běžet – koneckonců jsem byl v pátek v práci první den. Nemá smysl vstupovat do něčeho, narušovat nějakou činnost, pokud běží, jak má.

Co jsou podle vás teď nejpalčivější věci, které musíte jako nový ředitel řešit?
Nebudu se teď vyjadřovat k operativní agendě ve smyslu nějakých okamžitých úkolů, které vyplývají ze situace. Nejdřív je potřeba se pořádně seznámit s agendou úřadu, seznámit se s lidmi tak, abych byl schopen úřad hájit. Musím proniknout do spousty věcí, to je logické.

Kdybych se na to podíval v globálu, tak první věc, do které se musím aktivně opřít, je komunikace a spolupráce jak s vládou, tak s bezpečnostními složkami. Nejen s nimi, ale tam bych začal. Chci se podívat, jak běží, jak do ní zapadnout a jak ji případně vylepšit. Potom je to personál a zázemí pro něj. Je to nejdůležitější aktivum úřadu. A pak samozřejmě mezinárodní spolupráce a samotný výkon státní správy.

Úřad není jen o kybernetické bezpečnosti. To je dnes určitě ta nejdůležitější a nejpalčivější věc. Nicméně je tam i působnost v oblasti ochrany utajovaných informací, v informačních a komunikačních systémech, v kryptografické ochraně. Tam si v žádném případě nemůže Česká republika dovolit polevit. Ono se o tom tolik nemluví, protože to jsou často věci citlivé nebo v nějakém režimu utajení. Berou se, že tak nějak běží, a neví se, že by tam byly nějaké problémy.

A jsou?
To netvrdím. Jen chci říct, že pokud někde nevidíte problémy, častokrát to sejde z očí. Je ale potřeba tomu věnovat pozornost. Ta oblast je závislá na výkonu odborníků, kteří jsou úzce profilovaní. Trvá ty lidi získat a vyškolit. Je to tak důležitá oblast, že si nemůžeme dovolit žádný výpadek.

Hned na začátku jste zmínil, že chcete komunikovat s vládou a bezpečnostními složkami. Vašeho předchůdce Dušana Navrátila vláda odvolala kvůli špatným manažerským a komunikačním schopnostem. V tomto ohledu chcete být jiný?
Já si v žádném případě netroufnu – a nikdy si nedovolím – hodnotit svého předchůdce. To ani nejde. Nemám na to žádné morální právo, ani toho nejsem schopen. Vláda předchozího ředitele odvolala tak, jako ho jmenovala. Prostě ze zákona na to má právo. Vůbec nebudu komentovat, jaké důvody měla, nebo neměla. To je otázka na vládu, ne na mě.

V Česku probíhá informační válka, jsme testovací laboratoří Ruska, přiznává brigádní generál Řehka

Číst článek

Mně jde spíš o váš přístup k vládě. Jestli máte nějaký plán, jak spolu vycházet a komunikovat?
Mám, řekněme, nějaké myšlenky, které nechci v této fázi ventilovat. Nicméně můj plán je normální. Prostě se snažit být opravdu dostupný, snažit se jasně a zavčas komunikovat kroky úřadu. Pokud třeba budu chtít po vládě nějaké zdroje nebo zázemí pro úřad, musím být schopen vysvětlit, proč to chci a že je to dobrá investice, a když to úřad mít nebude, tak to může mít špatné dopady na jednotlivé resorty, na Českou republiku.

Je to o intenzivní, otevřené komunikaci a o důvěře. Důvěru nenařídíte žádným zákonem, to musíte postupně vybudovat tak, že jste schopna se s těmi lidmi bavit. Tady bych chtěl zdůraznit, že se nevymezuji vůči předchozímu vedení, že bych to chtěl dělat jinak.

Proč jste se do výběrového řízení na nového ředitele NÚKIB přihlásil?
Protože jsem to vzal jako velkou výzvu a příležitost se podílet na něčem, co je v dnešní době opravdu důležité. Co mi dává smysl. Kybernetická bezpečnost nabývá na velkém významu a samozřejmě je to oblast bezpečnosti, která má přesah všude.

Součástí výběrového řízení byl i návrh dalšího směřování úřadu. Co jste tam napsal?
To byla, řekněme, písemná práce na téma koncepce NÚKIB v krátkodobém a dlouhodobém horizontu. Já jsem tam v zásadě napsal ty priority, o kterých jsem mluvil. S tím, že jsem je samozřejmě podrobněji rozepsal. Uvedl jsem tam asi třicet obecných oblastí a opatření, která je myslím potřeba dělat. Ale je to prvotní myšlenkový rámec, který je vždy nutné konfrontovat s realitou.

Abyste mohla poskytnout lidem nějakou svou manažerskou vizi, abyste byla schopna formovat nějakou koncepci, tak to vyžaduje detailní vnitřní analýzu schopností, kapacit a veškerých činností úřadu. To teď budu muset udělat. Opravdu si ten úřad „načíst“. A moje prvotní myšlenky konfrontovat s realitou.

Takže otázka, jaké největší změny máme od vás na NÚKIB čekat, je teď bezpředmětná…
Ano. Opravdu nejdu na NÚKIB s žádným zadáním něco překopávat nebo tam dělat nějaké převratné změny. Já si osobně myslím, že tady byla přede mnou udělána obrovská práce. Opravdu smekám před tím a mám k tomu velký respekt. Nejdu nikam jako krizový manažer a musím tam rychle začít něco měnit, to vůbec ne. Udělal se velký pokrok, ale taky všichni víme, že rozhodně nejsme v cíli. Rozhodně to není dobudováno.

‚Frajeři, ze kterých si brát příklad.‘ Generál Řehka převzal Lustigovu cenu za statečnost

Číst článek

Nemáme doplněné počty, nemáme vybudovanou nemovitou infrastrukturu, nemáme veškeré zázemí, které potřebujeme mít, takže rozhodně splněno není. Naskakuju do rychle jedoucího vlaku a budu se snažit do něj naskočit dobře. Budu se snažit ten vlak nevykolejit a zbytečně ho moc nerozkývat tam, kde jede správně. A samozřejmě co nejdřív se budu snažit ten vlak směřovat tam, kde si myslím, že má být.

Svůj služební poměr jste pouze přerušil, takže se do armády plánujete vrátit?
Samozřejmě. To vyplývá z institutu přerušení služebního poměru. Já jsem to takto konzultoval s ministerstvem obrany před tím, než jsem se přihlásil do výběrového řízení.

Prozkoumal jsem, jaké jsou legislativní možnosti. Po nějaké vzájemné dohodě, kdy jsme společně s ministerstvem uznali, že by bylo dobré, kdybych v armádě ještě nekončil. Logicky se předpokládá, že v určité době se mi služební poměr obnoví a budu zase aktivní voják. Samozřejmě za předpokladu, že to bude v zájmu ozbrojených sil.

Takže osobně ještě vidíte prostor, kam v armádě růst?
Není jen o růstu, ale když to vezmu takhle, tak určitě ano. Služba v armádě není pro každého, to je logické, ale myslím si, že je to skvělá věc. Jsem rád, že mě to potkalo. Služba mi dala velmi moc. Důležité u jakékoli práce je, že děláte něco, co podle vás dává smysl, má to nějaký význam, vidíte nějaké výsledky.

Jste autorem knihy Informační válka, teď vedete Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost, jak tedy zajistit tu informační bezpečnost?
Úřad má jasně vymezenou působnost k výkonu státní správy. Působí podle zákona o kybernetické bezpečnosti nebo podle zákona o ochraně utajovaných informací a bezpečnostní způsobilosti. Myslím, že legislativu máme velmi dobře nastavenou. A úkoly v tomto jsou jasné. Takže pokud budeme dělat, co nám říká zákon, budeme na tom všichni spolupracovat, rozumět tomu, proč to děláme, budeme na to dávat dost zdrojů, tak si myslím, že máme zabezpečeno.

Koronavirus jako návnada. Kyberzločinci šíří škodlivé soubory, které odkazují na virus

Číst článek

Už v roce 2018 jste tvrdil, že jsme v informační válce, že boj se částečně přesunul do kyberprostoru. Jak to ovlivňuje současné šíření koronaviru?
Jako ředitel NÚKIB bych se do tohoto nechtěl pouštět. Nejsem ten, kdo by to měl hodnotit. Pravdou je, že při moderním způsobu vedení války – a vůbec nepřátelské činnosti vůči komukoliv – hraje informační prostředí hraje významnou roli. Kybernetický prostor, který beru jako součást širšího informačního prostředí, hraje významnou roli v dnešní době dvojnásob. Nemusí jít jen o současnou pandemii. Pokud nějaký systém prochází krizí, je zranitelnější. Vždy je to příležitost pro potenciální protivníky. Ale já mám přesně danou, vymezenou působnost. Ty ostatní oblasti jsou na jiných lidech.

Budete nějak reflektovat vaše zkušenosti z boje v informačním prostředí do vaší práce v NÚKIB?
To, že jsem napsal nějakou popularizační knihu, ze mě na to téma nedělá odborníka. Na druhou stranu s některými věcmi, které v knize publikuji, mám reálné zkušenosti z armády, z vedení operací. Něco jsem schopen využít ve funkci ředitele NÚKIB. Především to, že u našich operací jsem byl nucen si uvědomovat, že veškerá činnost musí být velmi komplexní. Proto, abychom mohli mít naději na úspěch, jsme byli nuceni spolupracovat s řadou subjektů. Častokrát i s takovými, u kterých bych si nikdy v životě nepředstavil, že s nimi někdy budu muset spolupracovat.

Můžete v tomto být konkrétní? Říct nějaký příklad?
Například není to jen o tom, že naplánujete vojenskou nebo policejní operaci a někoho zatknete. Musíte být schopni se zapojit do místního trestního řízení – musíte najednou pochopit, jak funguje, jaká má úskalí. Musíte komunikovat s místními prokurátory, pak zjistíte, že to je úplně jiný systém a fungují úplně jinak než u nás. Najednou řešíte důkazní materiál, případně zatykače a podobně. Do toho bojujete s národní byrokracií, to samé spojenecká byrokracie a administrativa. Pak vám tam ještě vstupuje korupce a další věci. A vy v tom všem musíte plavat a hledat si cestu.

Tohle je zrovna příklad mojí poslední operace, kdy jsem byl jako velitel úkolového uskupení v Afghánistánu. Byl to náš denní chleba. A tohle všechno mě naučilo, že člověk nemůže bojovat někde v izolaci, že věci jsou komplexní. K tomu, abyste měla úspěch, potřebujete efektivně spolupracovat. Musíte být schopna komunikovat, musíte hledat cesty tam, kde dřív nebyly. To je přenositelné úplně všude.

U kybernetické bezpečnosti, která je průřezová napříč vším, je tohle klíčové. Taky jsem si z toho všeho odnesl, že všechno, co děláte, tak tím vysíláte nějaké poselství navenek i dovnitř. Je důležité, aby slova ladila s tím, co děláte. To je v dnešní době velmi důležité.

Jana Magdoňová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme