K zemi jde celé sídliště.
Proč v Karviné bourají část města,
do které se investovaly desítky milionů?

Na moderním dětském hřišti v Mírové ulici v karvinském Novém městě si hrají děti z místní mateřské školy. Asi šest let staré hřiště, které v době vzniku stálo miliony, bylo donedávna obklopeno bytovými domy. V době, kdy děti lezou a houpají se na lanových prvcích, už z jedné strany domy nestojí. Vidět je jen hromadu sutin, bagry, které před nedávnem domy zbouraly, a dělníky, kteří čerstvě zdemolované části kropí vodou.

„Ty domy byly opravdu ve špatném stavu, podívejte se na to,“ hodnotí bourání učitelka, která děti na hřiště přivedla, a ukazuje při tom na jedno rozbité okno v přízemí. „Možná kdyby to opravili… Asi to trochu škoda je,“ připouští po chvíli a pak už si děti přivolá k sobě, seřadí je do dvojstupu a odvede zpět do školky.

Podobný osud totiž čeká dalších 14 čtyřpodlažních domů s celkem 60 vchody v okolních ulicích, které se podle jejich majitele společnosti Residomo (dříve RPG Byty patřící podnikateli Zdeňku Bakalovi, pozn. red.) nevyplatí opravovat, protože v nich prý nikdo nechce žít.

Kterých domů se bourání týká, si můžete prohlédnout v následující mapě

Karvinský „Bronx“

První z domů šly k zemi už v minulých týdnech, další by měly být zbourány v následujících měsících. Demolice bude podle odhadů společnosti stát 23 milionů korun.

Letní, Javorová, Havířská, Mírová… stojí na seznamu ulic, ve kterých do konce roku zbudou po zbouraných domech jen prázdné plochy, obklopené relativně pěknými chodníky, parkovišti a pouličními lampami s moderními LED diodami.

Konečně to tu bude vypadat k světu, zní z „Bronxu“, napsal v roce 2013 Karvinský deník k renovaci veřejného prostranství v Karviné 6 s odkazem na kriminalitou proslulou část New Yorku.

Karvinské sídliště má totiž pověst místa, kde žijí „problémoví sousedé“. Jeden z vnitrobloků je dokonce kvůli pocitu bezpečí obehnán plotem a dovnitř se nedostane nikdo jiný než jeho obyvatelé se vstupními klíči a čipy nebo lidé, které vpustí vrátní. Jako ghetto, jak lokalitu někdy média označují, ale nevypadá.

„Šestka (Karviná 6 – Nové město, pozn. red.) byla kdysi opravdu jedna z těch nejlukrativnějších a nejkrásnějších. Sice tam byly byty dvojkové kategorie, ale ta lokalita je výborná. Je tam škola, školka, je tam úřad práce, obchody, nemocnice v docházkové vzdálenosti,“ popisuje opoziční zastupitelka za Piráty a starosty Zuzana Klusová, které vadí, že město nemá vizi, co bude s místem dělat.

„Na jedné straně jsme zrekonstruovali za obrovské peníze náměstí Budovatelů, poté se vybourala velká část a já jsem neslyšela, co tam bude. Myslím, že město mělo ještě předtím, než se přistoupilo k bourání, otevřít diskusi o tom, co tam bude. Toto jen podporuje různé spekulace a v lidech to vyvolává další nejistotu, co se tam bude dít,“ dodala.

V roce 2013 město investovalo do nových chodníků, parkovacích ploch, ale i dětského hřiště 30 milionů korun s jasným odůvodněním – zlepšit vzhled místa.

O šest let později vymýšlí, co se v oblasti bude dít. „Pokud jde o lokalitu, kde momentálně probíhá bourání domů Residomo, tak uvažujeme o třech variantách využití volného prostoru,“ vysvětluje mluvčí Karviné Lukáš Hudeček.

Ve hře je volnočasový areál se sportovišti, budovy pro lehký průmysl či kancelářské budovy, ale i úplně nová jiná bytová výstavba. Jasno v tom vedení města ale nemá, a tak nějakou dobu na místě nebude prostě nic.

Vybydlené domy?

„No je to škoda, je. Opravili to všechno a teraz to bourají. Proč? To já nevím,“ odpovídá na dotaz, co si o demolici myslí, místní starší obyvatelka, která prochází na dohled od jednoho z domů, který brzy půjde k zemi.

Má plastová okna, novou fasádu a je zateplený. Společnost Residomo navíc v posledních deseti letech vyměnila vchodové dveře a poštovní schránky, vymalovala společné prostory a opravila tam světla a u některých opravila i střechy. Na první pohled nevypadají jako vybydlené domy, se kterým se už nedá nic jiného dělat. Jenže jeho majitel – právě společnost Residomo – to vidí jinak.

„Byly tam staré technologie na vytápění. Když se řešilo, jestli by se to rekonstruovalo a za kolik, tak z toho vyplynulo, že stejně není předpoklad, že by se ty domy natolik využívaly, že by tu byl takový příliv obyvatel, že momentálně by se to nevyplatilo. A že bude pro město přínosnější, když se domluvíme a prostě ty pozemky se tady využijí k nějaké nové výstavbě,“ zdůvodnila bourání domů mluvčí společnosti Kateřina Piechowicz.

Mezi obyvateli se přitom šíří také informace, že se domy zateplovaly a okna měnila i z evropských peněz. Na jednom z domů, kterému se ale bourání vyhne, visí i informační cedule, že Brusel přispěl.

Evropské dotace se ale podle Piechowicz bouraných domů netýkaly. „Na žádný z domů, které nyní v Karviné demolujeme, nebyly v minulosti čerpány dotační peníze. Veškeré opravy a rekonstrukce, které v minulosti v těchto domech proběhly, byly financovány z prostředků RPG, nyní Residomo,“ dodala.

Místo, kde lidé nechtějí žít?

I přes opravy a rekonstrukce bydlet v domech lidé nechtějí. „Ty domy byly třeba jen z 20 procent obsazeny,“ říká mluvčí společnost Residomo Kateřina Piechowicz. Ona i zástupce města přitom několikrát opakují, že Karviná není stejné město jako v minulosti.

„Karviná byla v době boomu hornictví budována pro 80 tisíc obyvatel. Momentálně však ve městě žije jen necelých 54 tisíc lidí. Valná většina bytů byla několik let prázdná, docházelo k rabování a ničení nemovitostí nepřizpůsobivými občany,“ říká mluvčí Karviné Lukáš Hudeček.

Stejný argument opakuje i Piechowicz. „V prvé řadě je potřeba si uvědomit, že Karviná je stavěná na jiný počet obyvatel, než jaký zde nyní žije. V současné době dochází každým rokem k poklesu obyvatelstva a tento trend bohužel způsobuje, že nejen my, ale i město a jiní vlastníci nemovitostí mají méně nájemníků,“ říká.

Oblast Karvinska, ale také Ostravsko či Mostecko patří mezi regiony s dlouhou tradicí těžkého průmyslu. „Zatímco minulý režim tuto tradici podporoval a rozšiřoval, za současného režimu naopak došlo k poklesu jeho významu,“ vysvětluje antropolog Václav Walach z Filozofické fakulty Západočeské univerzity v Plzni.

„S tím souvisí nejen úbytek pracovních míst, a to především těch nízkokvalifikovaných, ale také nadbytek ubytovacích kapacit, které v těchto regionech vznikaly právě za účelem ubytovávání pracovní síly, která sem přicházela z celého Československa. A protože po roce 1989 už nebyla tolik potřeba, mnoho budov, bytů, ale i ubytoven přestalo sloužit svému původnímu účelu,“ říká.

V tom podle něj navíc tkví hlavní problém takzvaného obchodu s chudobou. „Hlavní problém nespočívá v tom, že tady máme ‚problémové‘ lidi, jak jsou často označováni místními politiky. Problém tkví v tom, že v některých regionech máme množství ubytovacích kapacit, s nimiž lze výnosně spekulovat,“ dodává.

I přes odliv obyvatelstva z města pryč zůstává jednou z variant, co místo zbouraných domů postavit, nové moderní bydlení. „Rezidenční bydlení s vlastním kouskem zeleného je něco, co převyšuje úplně všechno. Pocit, že mám vlastní drn trávy, na který si můžou stoupnout je k nezaplacení,“ říká Piechowicz.

Udržet lidi v Karviné chce prý i vedení města. „Lidé se nám stěhují do okolních obcí. My budeme velmi rádi, když nám tady zůstanou. Stává se nám, že se odstěhují – máme tady obec Petrovice, na druhé straně Stonavu – oni si tam postaví rodinný dům, ale ty děti vozí k nám do školky, děti třeba chodí k nám do škol, ale nebydlí u nás, nemáme z nich daně,“ popisuje.

Zbavit se domů i lidí?

Obyvatelé okolních domů ale nemají pocit, že by místní sídliště trpělo nedostatkem obyvatelstva. Že domy nepůsobily před zbouráním prázdně, říká postarší pán, který přišel na hřiště s vnučkou. „Tak možná teď, než je vyhodili. Jinak to tady bylo všecko zaplněné,“ komentuje. „Měli to zbourat i s nimi,“ dodává tichým hlasem.

„Bylo tu dost plno,“ popisuje další. O důvodech má jasno. „Tak byly to dvojky, tak se toho chtějí zbavit,“ uvedl s tím, že se jednalo o byty takzvané 2. kategorie, které nemají centrální vytápění.

„Jedničky mají volné a ty dvojkové byty mají plné. Takže jedničky nechaly stát a dvojky bourají…Ale je to jen můj názor,“ vysvětluje a ukazuje mezi tím k bloku domů, kde jsou už byty vytápěny centrálně, a proto patří do 1. kategorie. Na první pohled se od těch, co brzy půjdou k zemi, ničím neliší.

Že důvody můžou být jinde, naznačuje i socioložka Eliška Černá z Fakulty sociálních věd Ostravské univerzity, která se specializuje především na situaci v Ostravě.

„My se zde, v případě Karviné, bavíme o segmentu portfolia, který je pronajímán nízkopříjmovým domácnostem. Vlastnění takového segmentu je po určitý čas pro společnost výhodné. Často využije situace, kdy jsou díry v bytové politice, nejsou regulace cen nájemného, chybí zákon o sociálním bydlení a podobně,“ vysvětluje.

Znamená to podle ní, že společnost tak jednak může pronajímat substandardní bydlení – tedy nevyhovující pro trvalé ubytování – za vysoké částky často hrazené z příspěvku a doplatku na bydlení. Jednak může zneužít slabé ochrany nájemníků v podobě krátkodobých nájemních nebo podnájemních smluv.

„Tedy pokud rodina začne selhávat v placení nepřiměřeně vysokého nájemného, může ji kdykoliv, velmi rychle vyměnit za jinou a byznys se točí dál. A tohle využívá do doby, než se jí vyplatí tenhle segment zpeněžit jinak,“ říká. To podle ní může být i případ bourání domů v Karviné. „O rodiny, které v tomto segmentu bydlení uvíznou, jim vůbec nejde a nemají problém je vymístit,“ dodává.

Co s vyloučenými lokalitami?

Antropolog Václav Walach popisuje čtyři strategie, které města či korporace uplatňují na sociálně vyloučené lokality. „Tou první je stabilizace lokality prostřednictvím především zavádění sociálních služeb, ale též lepší koordinace zúčastněných aktérů, vytváření příležitostí pro společné trávení volného času či podpory komunitních skupin. Druhá strategie odpovídá devastaci bytového fondu. Kde nejsou ubytovací kapacity, tam logicky nemohou být ani vyloučené lokality,“ vysvětluje.

Třetí a podle Walacha nepochybně nejefektivnější strategií je bytová politika založená na principech etnického začlenění: „Jejím cílem je zrušit sociálně vyloučenou lokalitu tím, že se její obyvatelé přemístí do standardního bydlení napříč městem. Typickým představitelem je město Brno, ale též Liberec a další města. Zajímavý přístup praktikují také v Ostravě.“

Posledním typem je gentrifikace. Jedná se o revitalizaci bytového fondu a okolního prostranství, které následuje výměna obyvatelstva. „Nejedna vyloučená lokalita se nachází v atraktivní části obce, kde by mohla bydlet střední třída. Majitelé bytového fondu to vědí a snaží se ji přilákat, bohužel leckdy na úkor řešení problémů příslušníků nižších tříd, kam patří právě obyvatelé sociálně vyloučených lokalit,“ popisuje Walach.

Podle socioložky Elišky Černé se v případě Ostravska a okolí nedá mluvit přímo o gentrifikaci, protože jsou podle ní v oblasti slabé. „Spíše dochází ke smršťování Ostravy i přilehlých měst, což se typicky projevuje odlivem vzdělaného obyvatelstva, stárnutím populace atd. Co se však pojí se smršťujícím se městem, je proces suburbanizace, a to mi přijde jako přiléhavější,“ vysvětluje Černá z Ostravské univerzity.

To podle ní znamená, že středně příjmové domácnosti mají tendence odcházet z center měst do přilehlých částí a vesnic a odtamtud cestovat autem za prací do města nebo pracovat online z domu. „Tedy, pokud Ostrava a okolí trpí procesem suburbanizace, což podle všeho trpí, tak začínají být investorsky potenciálně atraktivní okrajovější části měst, jako třeba Ostrava-Kunčičky, ale možná i část Karviné šest,“ dodává.

Co s vystěhovanými lidmi

Bývalí obyvatelé se logicky museli z bytů vystěhovat. Nové bydlení přitom společnost Residomo, která vlastní většinu bytového portfolia v lokalitě a asi 35 procent v celé Karviné, nabídla jen části z nich.

„My jsme se nedomluvili s těmi nájemníky, kteří třeba v minulosti byli problematičtí, byly na ně stížnosti, porušovali domovní řád. Byli to lidé, kterým doběhly smlouvy, a my jsme věděli, že s nimi ostatní nájemníci měli problémy. Nebo to byli třeba neplatiči,“ popisuje mluvčí firmy Residomo složení obyvatel, kteří museli domy opustit.

Nové bydlení tak nabídli jen těm nájemníkům, se kterými byly „nájemní vztahy v pohodě“. „Myslím si, že to náhradní bydlení se tady podařilo zrealizovat velmi dobře,“ dodala mluvčí.

Obavy, že se „problémoví nájemníci“, jak o nich hovoří, přesunou do jiné části Karviné, město prý nemá. „Velmi rádi si je někteří vzali do ubytoven do Ostravy. Nám už se ozývají i sami ti majitelé ubytoven, že si tyto lidi rádi vezmou. Dostali adresy ubytoven a víc jsme to neřešili,“ popisuje mluvčí Karviné s tím, že o ty „bezproblémové“ se město vždy postará.

Podle socioložky Černé má ale vymístění domácností své dopady. „Jsou popsány v mnoha vědeckých studiích. Dopady se objevují v oblasti psychického zdraví, vymístěné rodiny mohou trpět depresivními symptomy, zažívat vysokou mírou stresu, pocity vykořeněnosti, což neprospívá jejich sociální integraci. Některé rodiny to uvrhá do bezdomovectví, což není pro obec nijak výhodné,“ popisuje.

Ovlivnit to přitom může především děti. „Děti do tří let mohou díky vymístění zažívat vývojový regres či zpomalení a trpět vyšší nemocností, problémy se mohou objevit i u školních dětí v jejich školní úspěšnosti,“ dodává.

Společnost Residomo není jediná, kdo se do masivního bourání domů pustila. Několik čísel popisných zmizelo i v ulicích, kde domy vlastní přímo město. V ulici Makarenkova v polovině loňského roku zbouralo čtyři vchody. Do konce března šlo k zemi dalších jedenáct vchodů v dalších dvou ulicích. Za demolici město nejdříve plánovalo dát přes 50 milionů korun, nakonec ale vyšla na asi 20 milionů, dalších deset jim přispěje ministerstvo pro místní rozvoj.

Domy, které bourá město, stály nebo ještě stojí v ulicích navazujících na ty, ve kterých bourá domy Residomo. Z mapy tak nenávratně zmizí jedno celé karvinské sídliště.

Tereza Čemusová