Proč soudce rozcupoval obžalobu v kauze jízdenek: zpackané posudky, žádný důkaz o platbách Rittigovi
Skutky popsané v obžalobě Ivo Rittiga, Martina Dvořáka a dalších 15 lidí z kauzy dopravního podniku se částečně staly. Jejich průběh ale nelze označit za trestný čin. A proto nelze mluvit ani o legalizaci desítek milionů, které měly u Rittiga s Dvořákem končit. Takto zní v kostce důvod, proč soudce Petr Hovorka v pátek zbavil obžaloby všech 17 obžalovaných ve známé kauze „17 haléřů z každé jízdenky“.
„Není objektivně možné akceptovat argumenty obžaloby, protože nekorespondují s výsledky dokazování,“ opřel se mimo jiné předseda senátu do obžaloby. Zdůvodnění prvoinstančního rozsudku v rozsáhlé kauze četl více než hodinu, navzdory tomu hned na úvod předeslal, že jde pouze o stručnou argumentaci. Detaily přinese až písemná verze.
Nevinni. Soud nepravomocně zprostil obžaloby Rittiga, Dvořáka i dalších 15 lidí v kauze jízdenek
Číst článek
Dokazování bylo podle soudce velmi obsáhlé a důkladné. „Spočívalo ve čtení výpovědí všech 17 obžalovaných, jejich osobních výsleších, výsleších více než 80 svědků, více než dvou desítkách znaleckých zkoumání, včetně výslechu znalců před soudem,“ vypočítal. Spis podle něj čítá stovky svazků, další stovky svazků tvoří přílohy a 30 tisíc stran představují elektronické verze příloh.
Obžaloba Rittigovi s Dvořákem dává za vinu, že se obohatili na třech zakázkách dopravního podniku. První se týká smluv, které podnik uzavřel v roce 2008 s firmou Cross Point kvůli zajištění prodeje jízdenek. Druhá pak smlouvy s papírnou Neograph na tisk jízdenek, a třetí smlouvy na vznik elektronické jízdenky se společností Crowsnest.
Státní zástupce Adam Borgula tvrdí, že všechny tyto zakázky byly zmanipulované a dopravní podnik kvůli tomu přišel nejméně o 457 milionu korun. Nic takového se ale podle soudce Hovorky nepodařilo prokázat.
Rittig? Není důkaz
„Po rozsáhlém dokazování lze shrnout, že neexistuje žádný důkaz o tom, že by Ivo Rittig a Martin Dvořák obdrželi jakékoliv plnění, jehož zdroj pocházel z obchodního vztahu dopravního podniku a společnosti Cross Point,“ konstatoval například předseda senátu.
Aktéři případu
- Borgula požadoval pro většinu obviněných včetně Rittiga a Dvořáka pětileté tresty vězení a peněžité tresty ve výši pěti nebo deseti milionů korun. Spolupracujícího obviněného Kubisku soud podle něj neměl trestat.
- V první větvi kauzy vinila obžaloba vedle Dvořáka dva další bývalé zaměstnance DPP - ekonomického ředitele Ivo Štiku a šéfa služeb Tomáše Petanu. Dále jednatele firmy Cross Point Pavla Švarce, Jana Janků z papírny Neograph a Petera Kmetě z karibské firmy Cokeville Assets. Původně čelili obvinění i bývalý pražský radní pro dopravu Radovan Šteiner (ODS) a šéf firmy Crowsnest Antonín Vilímec, ani jeden z nich se ale soudu nedožil.
- V druhé větvi případu byli vedle Švarce, Janků a Kmetě obžalováni z legalizace výnosů z trestné činnosti Rittig, jeho údajná spojka v DPP Jan Valtr a jeho právníci David Michal, Marek Stubley a Karolína Babáková. Skupinu uzavírají Kubiska, Petr Michal a Jana Šádková z účetní firmy Peskim, advokát Aleš Rozehnal se svým společníkem z firmy Kyrenia Ferdinandem Überallem a Dvořákova matka Marie, která si podle obžaloby pořídila z vyvedených peněz dům na Madeiře.
Ve všech třech případech pohořely především posudky, které měly dokázat, že smlouvy na služby byly předražené a městské firmě tak vznikla škoda. Některé analýzy byly podle soudu špatně zadány: třeba marže poskytovaná u jízdenek nebyla podle něj vyšší, než je běžné u jiných dodavatelů jízdenek v Česku.
„Policejní orgán přibral znalce, avšak vůbec mu nezadával k řešení otázku stanovení výše škody. Při výslechu vyšly najevo chybné závěry pana znalce, nebyl schopen objasnit některé postupy uvedené ve znaleckém posudku a uznal i matematické chyby,“ rozcupoval například Hovorka jeden z posudků ke smlouvě na prodej jízdenek.
Podle soudce není prokazatelné ani tvrzení obžaloby, že jízdenky dodávané společností Neograph byly předražené, aby si tak firma kompenzovala sumy, které přes karibskou společnost Cokeville Assets měly plynout směrem k Rittigovi.
17 haléřů z jízdenky
Při připomenutí, Neograph z každé jízdenky posílal 17 haléřů karibské společnosti. Ta měla uzavřenu poradenskou smlouvu s Rittigem a na základě ní podle obžaloby u Rittiga z tisku jízdenek skončilo 20 milionů korun.
„K tomu je třeba zdůraznit, že smlouvu se společností Cokeville Assets uzavřel Neograph, nikoliv dopravní podnik, oněch x haléřů z jízdenky neposílal dopravní podnik, ale Neograph. Nebylo prokázáno, že by tato provizní smlouva či plnění z ní byly podmínkou dopravního podniku pro postup popsaný v obžalobě, který vyústil v uzavření rámcové smlouvy o dílo na dodávku jízdenek,“ uvedl soudce.
Podivil se nad tím, že se obžaloba velmi málo věnuje tomu, zda a jak moc byl tisk jízdenek předražený. Hovorka v souvislosti s tím odmítl další posudek policie, který porovnával cenu tisku jízdenek ve společnosti Neograph a Státní tiskárně cenin. Policie podle něj při zadávání analýzy vůbec nebrala v potaz, že jízdenky obou subjektů se lišily a nelze je tak porovnávat. „Je zcela evidentní, že se porovnávalo neporovnatelné,“ poznamenal Hovorka.
Legalizace? Nelze
Protože dění kolem zadání zakázek soud neshledal jako trestné, nelze podle něj ani hovořit o praní špinavých peněz, které je druhou větví rozsáhlého případu.
„Základní podmínkou pro trestný čin legalizace popsaný v obžalobě je, že uzavření obchodních smluv mezi dopravním podnikem a těmito společnostmi by bylo trestným činem, který dopravní podnik následnými platbami z těchto obchodních vztahů majetkově poškozuje,“ vysvětlil Hovorka.
V odůvodnění se vůbec nezmínil o roli spolupracujícího obviněného Jaroslava Kubisky, který policii pomáhal údajné vyvádění peněz z dopravního podniku rozkrýt.
Státní zástupce si po celou dobu vynášení rozsudku psal poznámky, hned v soudní síni se proti němu u všech 17 obžalovaných odvolal. Ohradil se například proti tomu, jak soud vyhodnotil znalecké posudky. „Mám za to, že soud polemizoval se skutkovými závěry, které byly uvedeny ve výroku obžaloby, ale nezaslechl jsem nic o důkazech, které jsem zmiňoval ve své závěrečné řeči,“ řekl Borgula. Případ se tak přesune k Vrchnímu soudu v Praze.