Když je někdo kverulant, je i držgrešle. Poplatek 10 tisíc je 'přepísknutý', říká Kužílek

Poplatek 10 tisíc korun za podnět k antimonopolnímu úřadu je nepřiměřený, až 'přepísknutý'. Myslí si to poradce Otevřené společnosti Oldřich Kužílek (v nadcházejících volbách kandiduje za stranu Starostové a nezávislí). „Občané mají petiční právo a právo obracet se na veřejné úřady s náměty. A úřady se tím musí zabývat,“ řekl v rozhovoru pro Český rozhlas Plus.

Tento článek je více než rok starý.

Praha/Brno Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Oldřich Kužílek (v nadcházejících volbách kandiduje za stranu Starostové a nezávislí) pracuje jako poradce pro Otevřenou společnost.

Oldřich Kužílek (v nadcházejících volbách kandiduje za stranu Starostové a nezávislí) pracuje jako poradce pro Otevřenou společnost. | Foto: Fotobanka Profimedia | Zdroj: Fotobanka Profimedia

Antimonopolní úřad se potýká s prudkým poklesem hlášení podezřelých zakázek. A to od loňského října, kdy za každý podnět musí oznamovatel zaplatit deset tisíc korun. Ukazují to čísla spolku Oživení, podle kterého se snížila akceschopnost Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (více si můžete přečíst ZDE).

Předseda úřadu Petr Rafaj (dříve ČSSD) ale kritiku odmítá, správní poplatek prý jen odfiltroval obstrukční či alibistické podněty takzvaných věčných stěžovatelů (celý rozhovor najdete ZDE).

Antimonopolní úřad obdržel od zpoplatnění podnětů v loňském říjnu do letošního května celkem 364 hlášení. Jenže za 311 z nich oznamovatelé desetitisícový poplatek neuhradili, a tudíž se jimi vůbec nezabýval. Přijde vám, že je to řádný výkon státního úřadu?
Myslím si, že ne. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže nejen že inicioval celé zpoplatnění, ale i k následku se chová nesprávně. Možná si to dovede zdůvodnit slovíčkařením na základě platného zákona. Ale z hlediska ústavního a z hlediska toho, že občané mají petiční právo a mají obecně právo obracet se na veřejné úřady s náměty, podněty, požadavky a úřady se tím musí zabývat, tak se nechová správně.

I těmi jinými podněty by se měl v nějaké míře zabývat. Nehledě na to, že celé zpoplatnění je zcela nepřiměřené a úplně se vymklo nějakému ústavnímu principu korekce práv veřejnosti přes nějaké poplatky a úhradu nákladů.

Tedy deset tisíc korun je podle vás nepřiměřeně mnoho?
Myslím, že je to naprosto nepřiměřené, naprosto přepísknutý požadavek. Přiměřené by mohlo být například sto, dvě stě korun. Ono to totiž úplně zablokovalo možnosti neziskového sektoru spolupodílet se na určitém typu veřejné kontroly a předkládat podněty úřadu, které jsou vypreparované, vyfiltrované, ukazují systémové chyby a úřad toto asi nechtěl dělat. Proto si prolobboval tuto změnu, která je dle mého názoru velmi škodlivá.

Přišel antimonopolní úřad o důležitý zdroj informací? 
Nepochybně. I na stránkách Oživení lze najít podněty a různá upozornění, která dávali, ty byly velmi věcné a shrnovaly určitou problematiku, která měla vést k upravě činnosti, možná i úpravě normy, aby bylo jasnější, co v takových situacích dělat a jestli je možné řešit je hromadným způsobem. Místo toho přišlo, řekl bych, zakázání obracet se na úřad s těmito podněty pomocí vysokého poplatku.

Antimonopolní úřad hájí poplatek 10 tisíc. Už nemusíme řešit škodolibé podněty, říká jeho šéf Rafaj

Číst článek

Na druhé straně je argument, že poplatek odfiltroval notorické stěžovatele a závistivce. Jak se na něj díváte?
Na něm malinko něco je, ale je otázka míry. Moje zkušenost z otázek okolo přístupu k informacím je, že když už je někdo kverulant, tak v naprosté většině případů je zároveň držgrešle. To znamená, že jakýkoli nízký limit ho již odradí.

Kdyby byl nasazen nižší limit, odpadlo by úplně stejné procento nepřípadných, zneužívajících podání, a zůstala by ta dobrá podání, která něco nesou. Ale je fakt, že těch by bylo mnohem, mnohem více než těch, kterých se dneska za tohoto zcela chybně filtrovaného, až cenzurovaného stavu dostane k řešení úřadu.  

Za posledních osm měsíců řešil pouze 53 zaplacených podnětů k veřejným zakázkám, což představuje průměrně 6,6 podnětu měsíčně. Neměl by tedy nyní úřad snížit počet úředníků, když jim ubylo podnětů?
To nedovedu úplně posoudit, rozumím intenci otázky. Samozřejmě je možné, že i předtím to nestíhali, ale mělo to vést spíše k přehodnocení toho, jak probíhá kontrola, jak je systematizovaná, o jaké obecné mechanizované nástroje se může opírat. Neziskový sektor to částečně supluje.

Touto cestou se mělo někam dospět, ale tento drakonický přístup znamená velké snížení činnosti úřadu. Ale spíš znamená, že si veřejnost musí říci, že v České republice se zadávání veřejných zakázek v určitém řezu vlastně vůbec nekontroluje a těch podnětů je tak málo, že si můžeme dělat, co chceme.

Jan Burda, Hana Mazancová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme