Když těsná většina válcuje těsnou menšinu, není to demokracie, připomíná šéf Pirátů
V Česku platí od roku 1989 pětiprocentní strop získaných hlasů pro vstup politické strany do sněmovny. Hranice přímo rozhoduje o bytí nebo nebytí ve velké politice. Letos se kolem této hranice pohybuje hned několik stran. Nastal čas snížit tento práh na čtyři nebo dokonce tři procenta, jak je tomu i v řadě vyspělých zemí? „Byl bych naopak příznivcem posilování většinového systému,“ odmítl člen ústavně-právního výboru sněmovny Marek Benda z ODS.
Podle něj problémem České republiky není podreprezentace, ale neschopné a neefektivní vlády, nemožnost najít ve sněmovně většinu, která prý bude snižováním hranice dále narušována.
„Potřebovali bychom spíše vlády, kterou jsou schopny zemi někam posouvat, než pořád koaliční kompromisy tří, čtyři nebo pěti subjektů.“
Stávající systém všichni znají, takže se mu podle Bendy mají přizpůsobit. „Je třeba myslet na to, že je pětiprocentní hranice, a ne si na ni stěžovat. Abych ji překročil, s někým se musím třeba spojit.“
Poslanec upozornil, že historicky nejstabilnější demokracie jsou výrazně většinové. „Ať už jsou to Spojené státy americké, Velká Británie, Francie a do značné míry Německo.“
„Když vidíme, že už stávající systém vede k nestabilitě vlád, jeho další rozmělňování je cesta, kterou si nejsem jistý. Proto bych upřednostňoval většinový volební systém,“ zopakoval Benda.
Hranice nedává smysl, chceme ji snížit, tvrdí Bartoš
Předseda Pirátské strany Ivan Bartoš připomněl, že snížení hranice má jeho strana v programu.
„Hranice nedává smysl. Hlasy nepropadnou, ale hlavně lidé nemají ve sněmovně zastoupení. Jako brzda populismu a dalších výstřelků to také nefunguje, proto hranici chceme snížit.“
„Osm let budujeme značku Piráti. Měli bychom ji zapřít jen proto, abychom dosáhli nějaké kvóty pro vstup do Sněmovny? Ale hlavně: pořád se bavíme o stranách, ale mně jde o voliče. Ti tratí a mají strach, že nebudou mít zastoupení.“
Ivan Bartoš (Předseda Pirátské strany)
Bartoš tvrdí, že Piráti nejen v Praze ukazují, že i jeden člověk, který do systému pronikne jako zástupce nějakého významného počtu občanů, má přístup k důležitým materiálům. „A to dává smysl.“
„To, že se se systémem musí počítat, je špatný pohled. U lidí je skutečně vypěstovaný ten zvyk, že když to nedá přes pět procent, tak občan ve strachu, že nebude mít zastoupení, volí nějaké menší zlo.“
Další možností je pak vznik účelových subjektů. „Tehdy strany úplně popřou svůj program, vymažou si názvy nebo je spojí, a vznikne subjekt, který kandiduje, jdou s někým společně na deset procent.“
„Demokracie není o tom, že těsnou většinou válcujete těsnou menšinu. A to se děje v České republice. Hlas opozice by neměl být kritický proti, ale kritický pro zlepšení. Společným zájmem stran přece je, aby se domluvily,“ shrnul Ivan Bartoš.
