Cílem ruských dezinformací je rozbít Evropskou unii, ta nereaguje dostatečně, říká pirátský europoslanec
„Evropská unie podniká kroky proti ruské hybridní válce, je ale diskutabilní, do jaké míry jsou efektivní,“ popisuje unijní přístup k šíření dezinformací a rostoucímu počtu kybernetických útoků z Ruska europoslanec Marcel Kolaja (Piráti). V rozhovoru pro server iROZHLAS.cz se také vyjadřuje ke kontrole statisícového příspěvku pro poslance Evropského parlamentu, kterou blokují členové předsednictva. Jejich postup označil za skandální.
Jevgenij Prigožin, zakladatel ruské žoldnéřské skupiny wagnerovců, pro ruskou televizi uvedl v souvislosti s americkými volbami: „Vměšovali jsme se, vměšujeme a vměšovat se budeme.“ Šlo o první podobně veřejné přiznání ruského politika k ovlivňování vnitřních záležitostí jiného státu. Je pro vás takové prohlášení nějakým způsobem překvapivé?
Pro mě až tak překvapivé není. Rusové považují vměšovat se do záležitostí ostatních zemí za legitimní součást toho, co dělají, takže mě asi tolik nepřekvapilo, že takový výrok padl.
Prigožin, který přiznal zásahy do voleb v USA, je mužem Kremlu na špinavou práci, popisuje novinář
Číst článek
A eviduje Evropská unie aktuálně podobné snahy o vměšování se do vnitřních záležitostí i v Evropě?
Stále častěji se skloňuje téma dezinformací a není žádné tajemství, že velká část z nich je součástí hybridní války z Ruska. Spoustu dezinformačních webů, ať už je to Sputnik, Aeronet nebo nějaký jiný, ovlivňuje ruská sféra. Uvědomujeme si, že se to děje, je ale spíš otázkou, jak na to reagovat.
Podniká Evropská unie opatření, která by se tomu snažila zabránit?
Podniká, a to hned na několika frontách. Je samozřejmě pořád diskutabilní, do jaké míry jsou efektivní a do jaké míry jde o krok správným směrem. Už na začátku války na Ukrajině jsme viděli, že Evropský parlament například přijímal rezoluce, ve kterých vyzýval k blokování ruských médií v evropském prostoru. To podle mě není správná cesta.
Tou by mělo být systematické vytvoření prostředí, ve kterém je těžké dezinformace vůbec šířit. Tím mám na mysli jejich financování. Napadá mě Akt o digitálních službách, tedy nová legislativa, v níž je jedním z elementů přinést více transparentnosti do toho, jakým způsobem sociální sítě fungují a jak je financována reklama.
Podle mě ale tyto kroky nejsou dostatečné a je potřeba mnohem radikálnější přístup. Konkrétně si myslím, že by se měla zakázat reklama, která je založená na zneužívání osobních dat. Jedním z hlavních problémů, které totiž vnímáme, je, že na sociálních sítích je velmi snadné vytipovat si konkrétní skupiny lidí.
Můžete tak najít skupinu, která věří konspiračním teoriím, a říct si: pokud tito lidé věří v chemtrails a že je Země placatá, pak by mohlo být velmi jednoduché je přesvědčit, že vládu v jejich zemi ovládá nějaké spiknutí. Nebo že je Evropská unie jeho celosvětový projekt a že v důsledku je potřeba Evropskou unii rozbít.
To je hlavní cíl ruské hybridní války?
Je to základ toho, co Rusko potřebuje, aby mohlo svou sféru vlivu rozšiřovat, protože jednota Evropské unie je pro Rusko velký blok. Je to vidět třeba v tom, jak postupuje v energetické krizi a jak schvaluje sankce.
Existence byznys modelů, které nejenom umožňují cílit na konkrétní skupiny osob, ale vyloženě monetizují to, že lidi dělí do sociálních bublin a prohlubují tyto králičí nory, kdy pak lidé vidí jenom jednu „pravdu“, je něco naprosto zásadního. Když na tom ještě umožníme stavět obchodní modely, tak se nám s tím velmi špatně bojuje.
Kdo jsou ,obchodníci se strachem’? Zkušenosti investigativního reportéra s českou dezinformační scénou
Číst článek
S hybridními hrozbami částečně souvisí kyberbezpečnost. Registrujete v souvislosti s válkou na Ukrajině vyšší podíl kybernetických útoků z Ruska, které by na Evropskou unii směřovaly?
Rozhodně se to děje. Není to ale tak, že by před válkou na Ukrajině byl přístup Ruska oproti dnešku úplně jiný. Pouze se prohlubuje to, co se dělo v minulosti. K zásadní změně strategie podle mě nedošlo.
Jedna z hybridních hrozeb, které tu jsou pořád, jsou útoky na kritickou infrastrukturu. To se děje dlouhodobě a je potřeba mít krizovou infrastrukturu takovou, že podobným útokům odolá. Nejde přitom jenom o technické vybavení a aktualizovaný software, souvisí s tím i dostatečná digitální vyspělost občanů. A to nejen lidí, kteří v kritických sektorech pracují, ale obecně společnosti jako takové.
A jak Evropská unie v současnosti kritickou infrastrukturu posiluje?
Je hned několik iniciativ. Na plénu budeme tento týden schvalovat aktualizaci směrnice o informační bezpečnosti, která má posilovat některé aspekty.
Evropská legislativa navíc vytváří povinnosti pro členské země, jakým způsobem by měly kritickou infrastrukturu zabezpečit. V tom ohledu vidím posuny jak pozitivním, tak bohužel i negativním směrem, protože některé změny se posilování kybernetické bezpečnosti vůbec netýkají. V každém případě si ale tuto hrozbu v Evropské unii uvědomujeme a snažíme se ji řešit.
Kontrola výdajů europoslanců
Kromě kyberbezpečnosti se v Evropské unii, konkrétně v předsednictvu Evropského parlamentu, kterého jste součástí, řešila i jiná témata. Jedním z nich je tzv. příspěvek na všeobecné výdaje, který měsíčně poslanci dostávají. O tématu už jsme informovali dříve, můžete jen stručně popsat, co se v souvislosti s ním řešilo?
Jde o příspěvek zhruba ve výši čtyř a půl tisíce eur měsíčně pro každého poslance na výdaje spojené s výkonem mandátu. To zahrnuje třeba pronájem kanceláře, nakupování IT vybavení, placení různých poskytovatelů služeb, připojení k internetu atd.
To, jak se příspěvek využívá, je ale dlouhodobě opředeno záhadou. I když totiž pravidla stanovují, na co má být příspěvek použitý, tak neexistuje žádný způsob, jak to kontrolovat. Europoslanci nemají žádnou povinnost dokladovat, že peníze skutečně v souladu s pravidly využili.
Plénum Evropského parlamentu už dlouho volá po tom, aby se tato pravidla vyjasnila a zpřísnila. Poslanci by podle pléna měli mít povinnost uchovávat účtenky, a následně by se dělaly kontroly. Piráti navíc třeba všechny výdaje z tohoto příspěvku evidují na transparentním účtu.
Europoslanci požadovali kontrolu statisícového příspěvku. Návrh ale chystají odpůrci otevřenosti
Číst článek
Předsednictvo Evropského parlamentu ale minulý měsíc provedlo tzv. reformu pravidel, která jde přesně opačným směrem. Naopak tím ještě snížilo možnost kontrolovat nakládání s těmito penězi, protože byl odstraněn právní základ, který právě říkal, že příspěvek má být spojen s výkonem mandátu.
Znamená to, že teď bude ještě náročnější vynutit, aby se tyto peníze použily skutečně na to, k čemu jsou určeny.
Podle našich informací už hlasování předsednictva proběhlo. Před ním měl jeden z jeho členů říct, že „předsednictvo nemusí nutně přijmout vše, co plénum chce“. Znamená to, že předsednictvo nechce být transparentní? V čem tkví problém?
Takový výrok na předsednictvu Evropského parlamentu skutečně padl a podle mě je naprosto skandální. Předsednictvo tím totiž nenaplňuje vůli pléna, ani se nesnaží přijít na jiný způsob, kterým by byl příspěvek učiněn transparentnější. Neumožňuje administrativě Evropského parlamentu kontrolovat, jestli jsou peníze správně využity.
Přitom to nemusí nutně být veřejnost, která by to měla kontrolovat – ale ani finanční oddělení nemá možnost příspěvek ověřovat. To je ten základní problém. Máme pravidla, která nelze vynutit. Není možné zkontrolovat, jestli byla dodržena.
Vnímám jako šokující, že drtivá většina předsednictva Evropského parlamentu s tím nemá žádný problém a paradoxně ten rozpor ještě prohloubí.
Můžete sdělit, jak tedy hlasování předsednictva probíhalo?
V diskusi padlo několik názorů, které naznačovaly, že možná není ideální příspěvek nekontrolovat, a že by se mohl zavést třeba nějaký hybridní systém. Část příspěvku by tak byla paušální a část by se musela zdokladovat. To bych osobně chápal jako poměrně rozumný politický kompromis, protože jednou z hlavních výhrad byla vysoká administrativní náročnost, co se držení všech účtenek týče. S tím sice nesouhlasím, byl bych ale ochotný na to přistoupit.
Ani to ale nebylo nijak respektováno nebo adoptováno. Pracovní skupina předsednictva vypracovala návrh tak, že je celý příspěvek paušální a tím pádem se na něj žádná kontrola nevztahuje, a tento návrh byl vzápětí přijat. Jediný, kdo se proti němu postavil, byla místopředsedkyně Evropského parlamentu Heidi Hautalová. Při hlasování ho pak skutečně drtivá většina schválila.
Čemu tento konflikt mezi plénem a předsednictvem, které ověřování výdajů z příspěvku odmítá, přisuzujete?
Považuji to za skandální. Když plénum Evropského parlamentu vyžaduje větší transparentnost a jasnější pravidla nakládání s veřejnými penězi, tak mně přijde neospravedlnitelné, že se předsednictvo vydá obráceným směrem.
