Konvalinka: Odvaha je nejdůležitější občanská ctnost, bude jí zapotřebí. Češi to ale často hrají na remízu
„Občas je třeba zariskovat, opatrnost se nemusí vyplatit,“ říká biochemik Jan Konvalinka, čerstvý laureát Ceny Arnošta Lustiga. „Když nemáte odvahu, je málo platné, že jste chytrý a schopný.“ O statečnosti, ztrátě důvěry ve veřejné instituce i o tom, jak měnící se politické klima dopadá na vědu, si ředitel Ústavu organické chemie a biochemie v Osobnosti Plus povídal s Barborou Tachecí.
„V Americe, v zemi, kde mají ústavní dodatek o svobodě projevu, se federální úředníci bojí říkat, že dvě a dvě jsou čtyři. To je jeden z důvodů, proč si myslím, že je občanská odvaha důležitá a bude zapotřebí,“ upozorňuje Jan Konvalinka.
Hostem Barbory Tachecí v pořadu Osobnost Plus je profesor Jan Konvalinka, laureát ceny Arnošta Lustiga
Občanská odvaha je podle něj třeba i na poli vědy a vzdělávání. „Vždycky je nepříjemné říkat něco, co všichni vědí, ale nikdo to nechce říkat nahlas. Buď ze zdvořilosti, nebo ze strachu,“ říká s tím, že situace ve společnosti se v tomto ohledu bude spíš zhoršovat.
„To, co vidím v cizině – a co se může stát i tady – nasvědčuje tomu, že politický tlak na sdělovací prostředky, na vědu a na univerzity poroste. A my se nesmíme dát, to je jednoduché,“ zdůrazňuje.
Hrajeme na remízu
Cena Arnošta Lustiga, kterou nedávno získal, se udílí za odvahu, lidskost a spravedlnost. Z těchto atributů Konvalinkovi v české společnosti nejvíce chybí právě odvaha:
„Já jsem toho součástí, mně chybí taky. Není to jen v politice, vidím to i třeba ve fotbale nebo ve spoustě jiných věcí. Hrajeme to na remízu, aby nebyl průšvih, což není úplně špatně, ale občas je třeba prostě zariskovat.“
Hranolka Schillerové je za hranou. Zábavně edukovat o politice ale chci, říká poslankyně Demetrashvili
Číst článek
„John Kennedy přesně o tomto napsal krásnou knížku Profily odvahy. V ní říká, že občanská odvaha je nejdůležitější občanská ctnost, protože bez ní se žádná jiná občanská ctnost nemůže projevit. Když nemáte odvahu, je málo platné, že jste chytrý, schopný, čestný vizionář, protože nebudete mít odvahu tyto vlastnosti projevit ve své práci,“ vysvětluje Konvalinka.
„Minulá vláda to měla velmi těžké, to je třeba objektivně říci. Mluvil jsem však s některými politiky a velmi často věděli, co je třeba udělat, ale neměli k tomu odvahu,“ poznamenává směrem k odvaze na domácí politické scéně.
„Vysvětlovali mi politické důsledky, které by to přineslo, a že by prohráli další volby. Většinu těch reformních kroků neudělali a prohráli další volby. Čili ta opatrnost se dokonce nemusí vyplatit.“
Zpochybňovat je snazší, než se obhájit
Konvalinka v Česku pozoruje i trend ztráty důvěry ve veřejné instituce. „Hodně přemýšlím, co jsme udělali špatně, že k tomu došlo. Důvěra na té nižší úrovni ještě naštěstí existuje. Ta nedůvěra je k autoritám vyššího typu. Nikdy jsme nevěřili církvím, nevěříme centrální vládě, nevěříme vědcům, nevěříme sdělovacím prostředkům. Doufejme, že stále zůstává víra na té lokální úrovni,“ naznačuje.
Babišova vláda se rýsuje: dva ‚premiéři‘, jistá místa pro pětici z plakátu i velké otazníky nad vnitrem
Číst článek
Lidé, kteří nedůvěru vyvolávají, mají podle Konvalinky zjednodušenou úlohu v tom, že zástupci veřejných institucí nemají kvůli své profesní vytíženosti a vysoké zodpovědnosti prostor věnovat se dostatečně své obhajobě.
„Petr Smejkal nadále léčí ve Spojených státech a tady v IKEM, já mám plnou hlavu práce s řízením Ústavu organické chemie a biochemie. A jsou důležitější lidé, kteří mají své kliniky, svou práci, svou vědeckou kariéru," uvádí na příkladu Konvalinka.
„Pak tady jsou lidé, kteří to všechno zpochybňují, a ti zpravidla nemají velké osobní nebo vědecké kariéry. Mají dost času na to, aby generovali nesmysly a zahlušovali veřejný prostor.“
Poslechněte si celý rozhovor Barbory Tachecí s Janem Konvalinkou výše.
