To bych nevěřil, jaký je ten covid svinstvo, vypráví očkovaný senior v příbramské nemocnici
Zlom epidemie se částečně projevuje i v některých nemocnicích. Třeba v Příbrami mají nemocných s covidem-19 přes padesát, ovšem bylo to výrazně horší. Přesouvají se teď na anesteziologicko-resuscitační oddělení, pacienti v nejhorším stavu budou ještě přibývat. S covidem bojuje i 71letý penzista Josef, který je sice očkovaný, ale v nemocnici leží už měsíc.
„Šel jsem 9. listopadu na operaci - na výměnu kolenního kloubu, ale asi při rehabilitaci jsem někde chytl covid, a to jsem byl na pokoji sám,“ vypráví ve vysílání Radiožurnálu bývalý slévač Josef přerývaným hlasem.
Jak v příbramské nemocnici zvládají covid? Poslechněte si reportáž Ľubomíra Smatany
Má nasazenou kyslíkovou masku a ještě pořád se diví, jak dopadl. „Měl jsem jít teď na třetí dávku. To bych nevěřil, jaký je ten covid svinstvo. Neměl jsem chuť pít, ani jíst, nic jsem do sebe nemohl dostat.“
Josef leží na pokoji sám, občas zavolá manželce, občas si pustí televizi a přemýšlí, jak bude rehabilitovat koleno. „Jen co se z toho dostanu,“ zachrčí do plastové kyslíkové masky.
‚Za každou pomoc jsme rády‘
V příbramské nemocnici leží covidoví pacienti na čtyřech odděleních a na intenzivní péči. Tam se starají zdravotníci o osm nemocných v těžkém stavu. Na tomto interním oddělení je deset pacientů, což je polovina kapacity.
Chceme být očkovací Hujeři, říká praktická lékařka z Horažďovic, která za den naočkuje i osmdesát dávek
Číst článek
„Ať si každý říká, co chce, očkování funguje,“ podotýká staniční sestra Martina Chytková a ukazuje na mladého muže se zeleným batohem na zádech, který právě vešel ba chodbu.
„To je voják. Měli jsme tu dva, ale jednoho jsme půjčili na intenzivní péči. To si málokdo dokáže představit, jaká je to pomoc. Hlavně nám pomáhají otáčet pacienty, to je těžká fyzická práce. Na ty holky je to fakt moc a hlavně to trvá už strašně dlouho. Nemůžeme se z toho vyhrabat, za každou pomoc jsme neuvěřitelně rády. “
‚Optimismus neztrácíme‘
Na interní oddělení dorazila i vrchní sestra Radka Kubová. V příbramské nemocnici pracuje 35 let, vrchní je desátým rokem. Zcela automaticky a velmi rychle si oblékne ochranný oděv a probírá s kolegyněmi detaily služby.
„Mě to pořád baví, jinak bych to nedělala,“ usměje se. „To jsou takové krůčky. Když se něco povede, tak vás to zase nakopne. Optimismus neztrácíme.“
Primář ARO v Písku: Teď se staráme o lidi, kteří si za to, že tu jsou, můžou hodně sami
Číst článek
Na chodbu vplula sanitářka s čisticími prostředky, je celá zahalená do ochranného oděvu. Chystá se dezinfikovat pokoj, odkud právě pomalým krokem vychází s kufříkem na kolečkách šedovlasá penzistka.
„Ukažte, já vám s tím pomůžu,“ říká sestřička přes štít a směruje ženu na druhou stranu chodby. „Váš syn čeká tamhle.“ Penzistka se loučí s personálem, děkuje na všechny strany a sestry ji doprovázejí ke dveřím.
„Tak konečně domů,“ říká s úlevou pacientka a sestra ji ještě jednou vysvětluje, jaké má brát léky a ukazuje v propouštěcí zprávě, kde je to všechno napsané.
„Máte tam i recepty“. Staniční sestra Martina Chytková je spokojená. „Paní jde po svých, s chutí, to je ta veselejší stránka, která nás těší.“
Oddělení zřejmě brzy opustí i smolař Josef. Na Vánoce bude doma. Personál ale vánoční svátky stráví v práci, interna zůstane při plném provozu a žádné dovolené vrchní sestra neplánuje. Covid tady bude ještě dlouho.
