Lidé hlásí, že jejich poslední kontakt byl na Marsu, říká hygienička Jágrová. Trasovat pomáhá armáda
Epidemická situace se horší nejen v regionech na západě Česka, ale také v Praze. Ve čtvrtek přibylo v hlavním městě nejvíce nakažených od začátku pandemie – více než 1300 nových případů. Velkému náporu čelí nemocnice, pro pacienty s koronavirem je v hlavním městě volných několik míst. Jak se s náporem vypořádávají hygienické stanice? O tom mluvila v rozhovoru pro Radiožurnál hlavní pražská hygienička Zdeňka Jágrová.
Praha na tom byla v létě mnohem lépe, než většina krajů. Denní počty nakažených ale v hlavním městě rostou přibližně od konce ledna. Restrikce jsou přitom stále stejné. Čím to je? Je to šířením nové, nakažlivější britské mutace?
Určitě se na tom britská mutace podílí. Nemůžeme však uvést, že by se jednalo pouze o britskou mutaci, jistě je to více faktorů. Nicméně je zde doběh případů hlášených po Vánocích, kdy ten počet byl opravdu hodně vysoký. A teď zde nově nastoupila ta britská mutace, která v současné době asi převažuje nad tou původní variantou.
Hajdúch: 10 dní karantény na britskou mutaci nestačí. Epidemii už dohnat nejde, došel nám čas
Číst článek
Nárůst nakažených ukazuje, že zatímco na jiné varianty viru opatření zabírala a růst stagnoval, v okamžiku rozšiřování britské mutace ta samá opatření přestala zabírat. Jak by se podle vás měla změnit?
Měla by se změnit v tom smyslu, aby se kladl důraz na to, aby všichni nosili respirátory nebo alespoň ty dvě roušky, jak připravuje návrh ministerstvo zdravotnictví. To si myslím, že může mít velký vliv. Další cestou je určitě víc testovat a víc očkovat. My máme naštěstí poměrně vysoké procento proočkovaných osob v domovech pro seniory a v ostatních hospic zařízeních, které slouží k dlouhodobému pobytu seniorů. Takže tam je evidentní, že nám už tolik případů nepřibyde. Ale stále ještě nejsou proočkovaní senioři žijící v domácnostech a ti by očkovaní měli být co nejrychleji.
Prodloužení karantény
První studie také ukazují, že britská varianta se nejen rychleji šíří, ale také to vypadá, že déle trvá, než se projeví a pak vyléčí. Někteří odborníci proto mluví o tom, že by bylo vhodné prodloužit karanténu z 10 na 14 dnů, aby lidé nechodili z karantény a ještě nebyli nakažliví. Neuvažuje se o tomto? Nebylo by vhodné to kvůli opatrnosti udělat?
Řekla jste to přesně – ono to vypadá. Ta data jsou velmi malá a nedá se z nich vůbec usuzovat. Je možné, že to tak bude, ale nyní to nelze na základě nějakých dat ověřit. Otázkou je, jestli to tak skutečně je. My v současnosti máme karanténu 15 dní u rodinných kontaktů a 10 dní u kontaktů v zaměstnání. Zhruba 5., 7. den už je pacient většinou negativní nebo alespoň nevylučuje virus a nemůže nikoho nakazit. Není to krok jednoduchý – změnit algoritmus. Musí se na tom shodnout a přijmout zdravotnická veřejnost. Je k tomu potřeba víc dat, abychom neučinili něco, co by nemělo vůbec žádný nebo pouze minimální efekt.
Prymula: Kvůli mutacím stačí pro rizikový kontakt pár vteřin. Zájem o návrat na ministerstvo nemám
Číst článek
Nebude potom ale zase pozdě? Nebude ta situace ještě horší, než kdybychom byli více opatrní a tu karanténu prodloužili?
Domnívám se, že ta karanténa v tom nehraje až takovou roli, ale nedokážu na tohle odpovědět. My jsme totiž pořád o několik dní později za tím virem, sbíráme pouze důsledky jeho projevů. Takže z tohoto hlediska by to mohlo přinést nějaký efekt, ale já osobně si myslím, že spíš ne.
‚Vrátili se z Marsu’
Z dat vyplývá, že rychlost trasování u hygienických stanic je dobrá – zhruba 80 % rizikových kontaktů a 90 % je vytrasováno do 24 hodin. Máte ale co trasovat, když lidé stále ohlašují průměrně ani ne jeden rizikový kontakt?
Je to někdy hodně problematické. Jak jste uvedla, my máme 88 % vytrasovaných kontaktů, z toho jsou měsíce, kdy uděláme i 95 %. Bohužel v lednu to tak není, protože jakmile počet nakažených přesáhne určitou hranici, tak tam už absolutně nestíháme.
Je to složité. My se snažíme vždy s těmi lidmi domluvit, ale když nám napíší, že poslední kontakt byl na Marsu a vrátili se z Marsu, tak tam už se příliš domluva nedá uskutečnit.
Znamená to, že opět je ten nárůst tak vysoký, že v Praze už se nestíhá trasovat do 24 hodin? Potřebovali byste navýšit kapacity trasovačů?
V posledních dnech nám opět pomáhala armáda, pomáhala nám call centra, protože jak jste řekla – víc než 1300 případů za den, to nedokážeme zvládat vlastními silami.
Netransparentní přístup hygieny
Není třeba problém, proč lidé nehlásí své kontakty i třeba netransparentní přístup hygienických stanic? Typicky jsou to třeba případy ze škol – v jedné třídě pozitivní dítě a hygiena s odkazem na to, že děti měly nasazenou roušku nikoho nepošle do karantény a jiná škola v jiném kraji – pozitivní dítě a všichni musí do karantény. Nesnižuje tohle důvěru v trasování?
To vám nedokážu říct. Nicméně náš způsob by se neměl takto dramaticky lišit.
Ale ono to tak je…
My asi nedokážeme posoudit jednotlivé případy, pakliže o nich nevíme všechny detaily – jestli ty děti měly nasazené roušky po celou dobu, jaká je to škola, jak tam výuka probíhá… Snažíme se vždycky domluvit i s tou konkrétní učitelkou, která zná ty žáky. Nelze se v tomhle případě orientovat podle algoritmu, je nutné toto individuálně vyhodnotit.
Plaga: Pokud se vrátí žáci do škol, nemůžeme otevřít obchody. Uvolnění musíme vyvážit testováním
Číst článek
I obecná pravidla hlavní hygieničky hovoří o tom, že by se každá nákaza ve škole měla posuzovat individuálně. Jenže pak veřejnost neví, co je správně. Já se ptám i proto, že děti se mají ve větší míře vracet do škol, tak jestli by nebylo lepší pravidla pro školy udělat jasná a bez výjimek, aby rodiče věděli, co je čeká a cítili se bezpečně.
Já si myslím, že tohle ani nejde. Vždycky musíte hodnotit míru rizika v tom jednotlivém kolektivu. Nemá smysl postupovat podle jedné šablony. Musí se do toho vnést znalost prostředí a informace, které se získají od pedagogů.
Je fakt, že velká část pandemie probíhá zcela mimo proces trasování. Jen zhruba třetina lidí se symptomy jde na test a sama jste říkala, že lidé nehlásí rizikové kontakty. Co by se dalo udělat proto, aby lidé začali důvěřovat systému a spolupracovali?
Kdyby existovala nějaká jednoduchá rada, tak ji určitě použiju a budeme z ní mít všichni jenom zisk. Ale já skutečně nevím, jak snížit nedůvěru lidí vůči opatřením. Ta opatření jsou v Evropě víceméně stejná, virus je ale stále před námi a my musíme postupovat podle našich nejlepších znalostí a jak nejlépe jsme přesvědčeni a máme data o tom, že se dá zabránit přenosu.
Dobře, ale co se dá dělat, když vám člověk řekne, že neměl vůbec žádný kontakt? Přitom je ze statistických údajů měl třeba tři nebo čtyři?
Naši zaměstnanci už jsou velmi unavení, pracují 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Někdy je to velice obtížné zachovat profesionální přístup k tomu, když vás někdo napadá, je na vás hrubý, vulgární, nechce vám nic sdělit. Je to beznaděj a stres. Zaměstnanci pak trošku ztrácejí motivaci k té práci, ale zase jsou natolik zkušení a vědí, že to je jednotlivec a zase někomu jinému mohou pomoct. Proto se snaží vždycky postupovat profesionálně a snaží se zjistit v čem je problém, proč nechce hovořit… Ale bohužel někteří lidé jsou tak agresivní, že se nedají po telefonu zvládnout.
