Týrání v karanténě? Utečte a volejte policii. Poradí si i s tyranem COVID pozitivním, radí psycholožka

Svět se točí dál, a to i přes nouzový stav v Česku. Roste stres a čím dál víc lidí nezvládá soužití, což platí hlavně v rodinách, kde něco skřípe už dlouho, natož, když máte doma tyrana a násilníka. Ozývají se tak oběti, které se bojí nejen násilníka, ale taky „aby něco nechytily“. Co dělat?

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Domácí násilí v rozvinutém stavu patří podle Vitoušové do rukou policie. | Zdroj: Fotobanka Profimedia
Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý rozhovor Martiny Maškové

Prezidentka Bílého kruhu bezpečí Petra Vitoušová apeluje na oběti, ale i na okolí, že domácí násilí v rozvinutém stavu patří do rukou policie. „Ta umí vytvořit bezpečné místo pro týranou osobu v místě, kde žije. Policie funguje i v nouzovém stavu, zákony platí a policisté mají podrobnou metodiku pro případ, kdy je domácnost násilníka v karanténě, nebo týraná osoba infikovaná. Nemusíte se obávat. Není pravda, že by policie teď neměla čas a kapacity na domácí násilí,“ říká ve vysílání Českého rozhlasu Plus.

Psycholožka Ludmila Čírtková, která působí na ČVUT a pracuje s oběťmi domácího násilí, dodává, že oběti násilí je třeba povzbuzovat i v době nouzového stavu. Musíte jen tzv. otevřít dveře. Tedy zavolat na linku 116 006 nebo na policii. 

Izolace, stres a alkohol. Případů domácího násilí bude kvůli koronaviru více, obávají se organizace

Číst článek

„I tyran musí někdy spát, takže nějaká příležitost se jistě najde, třeba i ve spolupráci se sousedy. To je cesta, aby se (nejčastěji) žena i děti dostaly do bezpečí. Pak teprve mohou nastat postupy, které dál řeší konkrétní existenční otázky oběti a i komunikace přes linku bezpečí může navést na místo pomoc. To je teď ta zásadní věc,“ říká psycholožka.  

Týrání vs. hádky 

Přidává, že ale musíme rozlišovat mezi běžnými partnerskými konflikty a soustavným týráním. „Nouzový stav může nastartovat už existující problémy, ale nevede ke vzniku nového domácího násilí… V normálních párových vztazích nevede sám o sobě stres ke vzniku násilí. Různé třenice a hádky zdravý vztah unese,… startér domácího násilí je úplně jiného charakteru, takže musíme rozlišovat.“

Jak tedy reagovat, pokud jde o soustavné, dlouhodobé týrání, které ale nebylo až dosud řešeno s pomocí úřadů a neziskových organizací? „Je to na zváženou,“ odpovídá Vitoušová. „Když jde o zdraví, tak se snažit nějak bezpečně uniknout. Na ulici, k sousedům, volat o pomoc, volat policii. Nevrátit se do domácnosti. Když únik není možný, tak zapojit zdravý rozum a vymyslet strategii, nějaký plán.“

Samozřejmě je přitom třeba myslet na děti, „které bývají často jedinou brzdou, která týrané osobě brání utéct. Protože má starost tam děti ponechat. Můžete svůj scénář třeba konzultovat, a to na lince bezpečí a dalších.“

Podle prezidentky Bílého kruhu bezpečí je nejlepší pomoc (dětem do 12 let) pomoc matce. „To je ale v Česku třeba zlepšit. Protože po konci takových vztahů jsou děti často traumatizovány nařízeným kontaktem s násilníkem, kterého se ale bojí. Takový vztah k jejich zdravému rozvoji určitě neprospívá,“ dodává.   

Víc si poslechněte v audiozáznamu rozhovoru Martiny Maškové.

Martina Mašková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme