Jsme chráněni tak intenzivně, že se nakazíme spíš v tramvaji než v nemocnici, říká vrchní sestra

Zdravotníci po celé republice stojí v první linii boje proti koronaviru. Patří mezi ně i vrchní sestra ARO Nemocnice Na Bulovce Hana Kožmínová, která říká, že současná situace personál v nemocnici semkla. Podle ní mají díky vedení nemocnice dostatek ochranných pomůcek. Překvapila ji také solidarita lidí, kteří do nemocnice píšou podpůrné vzkazy nebo vozí buchty. Proces péče o pacienty s nákazou koronavirem popsala v rozhovoru pro iROZHLAS.cz.

Rozhovor Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Jak to nyní na vašem oddělení vypadá v porovnání se standardním provozem?
Ten standard je vlastně úplně stejný. Přístup k pacientům je naprosto stejný, jako byl na anesteziologicko-resuscitačním již léta a my jsme na něj zvyklí. Tady je pouze omezující to oblečení.

Jak dlouho tedy teď na pracovišti fungujete a střídáte se nějakým způsobem?
V tom oblečení samozřejmě nevydržíte dvanáct hodin v kuse, takže se po třech hodinách střídáme. Zároveň do práce musíme přijít o chvilku dříve, abychom stihli předešlou směnu vystřídat.

Senát umožnil pokutovat přestupky ohledně koronaviru pokutou až 10 000 korun, ale až v květnu

Číst článek

A tedy po těch třech hodinách, kdy na tom pracovišti jste, je člověk trochu unavený a jsme takříkajíc trochu přidušení, protože v ochranném oblečení se zpotíte. Pak se ochladíme klimatizací, takže nám po chvíli zase začne být zima. Je to takový kolotoč.

U toho střídání pak personál ví, že se musí začít oblékat o něco dřív, protože oblékání nějaký čas zabere. Dokonce jsme to i měřili a je to 12 minut času.

Správně obléct i svléct

A co všechno ochranný oblek obsahuje?
Oblek obsahuje návleky na nohy, overal, přes ten ještě další návleky, respirátor třídy FFP3, čepici, přes to ještě ústenku, kapuci, ochranné brýle – kdy já mám třeba dioptrické brýle, takže si přes ně nám ještě dioptrické brýle – a úplně navrch pak ochranný štít. Člověk si musí samozřejmě dát velký pozor na to, jak si to celé nandá, aby v tom ty tři hodiny zvládl pracovat, protože pak už si na ten obličej nemůžete sáhnout. Takže tak, jak si to nandáte, tak v tom budete ty tři hodiny trpět.

Vrchní sestra anesteziologicko-resuscitačního oddělení Nemocnice Na Bulovce Hana Kožmínová | Foto: Archiv Nemocnice Na Bulovce

Už jsme se naučili si to na obličeji udělat tak, aby nikde nic netlačilo, protože většinou všechny ústenky a ochranné pomůcky jsou na zachycení za uši a za ušima za chvíli cítíte strašnou bolest.

A pak máte jedny rukavice, já si dávám nesterilní, na to si obléknu sterilní rukavice přes overal a ještě dalšími rukavicemi navíc pracuji u pacienta, takže máme tři vrstvy rukavic. U každého pacienta si pak tu třetí vrstvu měníme. Je trochu obtížnější v tom provádět některé jemnější úkony, převazy nebo když potřebujete něco zalepit.

Co se děje po těch třech hodinách, kdy vás vystřídá někdo jiný?
Po třech hodinách se tedy vystřídáme, většina z nás se svleče. Při tom je důležité dávat si pozor, protože obléknout se zvládnete, ale svléknout si to správně tak, aby se člověk nekontaminoval.

„Ta podpora od lidí je neskutečná. Ta solidarita, která nastala mezi celým národem, já nevím, jak to mám říct.“

Hana Kožmínová

Takže na to máme speciální postup, kdy na sebe při tom svlékání dáváme většinou ve dvou lidech pozor, a pak si jdeme převléknou ještě oblečení pod tím a nakonec do sprchy a umýt si třeba vlasy, a pak se obléknout do čistého oblečení a tři hodiny čekáme, než zase budeme střídat.

Máme, ale neplýtváme

Máte v tuto chvíli ochranných pomůcek dostatek?
Já musím pochválit vedení nemocnice, protože všechny ochranné pomůcky máme. Myslím, že jsme chráněni tak intenzivně, že se na tom pracovišti nemůžeme nakazit, že to spíš chytíme někde v tramvaji než v nemocnici.

Takže opravdu pomůcek dostatek máme, měníme je pravidelně, snažíme se s nimi samozřejmě šetřit, abychom materiálem zbytečně neplýtvali, protože víme, že třeba jednou dojde nebo ho bude málo.

O kolik pacientů se v současnosti staráte?
Měli jsme šest pacientů, jednoho tam překládali na jiné oddělení, to byla taková hvězdička na nebi, to jsme říkali, že je dobré. A na resuscitačním oddělení se staráme zatím o pět pacientů a o dva pacienty pak na urgentním příjmu. Takže sedm lidí celkem.

Máte nějakou podporu třeba i zvenčí od lidí?
Podpora od lidí je neskutečná. Ta solidarita, která nastala mezi celým národem... já nevím, jak to mám říct. Lidé nám píšou, vozí nám buchty, to jsme nikdy nezažili, je to zvláštní pocit.

A řekla bych, že i ten kolektiv tady se semknul, že si tu vzájemně vycházíme vstříc, že tu nejsou takové ty ženské šarvátky, které jsou na velkých ženských odděleních běžné, takže bych řekla, že nás to všechny semklo.

Tereza Šolcová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme