Ekonomka Horská: Obří schodek dal vládě velký hrací prostor, snaží se ho využít do poslední koruny

Sněmovna bude v úterý jednat o pětitisícovce, kterou by měli starobní důchodci i lidé s invalidní či pozůstalostní penzí dostat před Vánoci. „Pro mě je to velký zářez do rozpočtu, který přišel v ne úplně vhodnou dobu,“ řekla v rozhovoru pro server iROZHLAS.cz Helena Horská, hlavní ekonomka Raiffeisenbank a členka skupiny KoroNERV-20, iniciativy předních ekonomů, jejichž cílem je zmenšení dopadů pandemie na ekonomiku.

Tento článek je více než rok starý.

Rozhovor Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Helena Horská, hlavní ekonomka Reiffeisenbank a členka skupiny KoroNERV-20

Helena Horská, hlavní ekonomka Reiffeisenbank a členka skupiny KoroNERV-20 | Zdroj: Soukromý archiv

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) v rozhovoru pro DVTV řekla, že „pokud máme půlbilionový schodek, tak už si tři procenta z toho schodku můžeme dovolit“. Řekla to v souvislosti s pětitisícovkou, kterou chce dát vláda před Vánoci důchodcům. Můžeme si tento příspěvek dovolit?
Že si vláda nechala schválit půlbilionový deficit rozpočtu ještě neznamená, že ho musíme rozcupovat na úplné kousíčky. Schválení tak velkého schodku proběhlo na začátku jara, v době obrovské nejistoty a neznalosti celého problému. Byl to jistý krok vlády k tomu, aby si zajistila dostatek prostředků pro pomoc ekonomice. Ta se ale v prvním pololetí nepropadla tak markantně, jak se všichni včetně nás analytiků obávali.

Výsledky byly ale nakonec lepší a pomoc také neodpovídá původním částkám, se kterými stát počítal. Jinými slovy: ve státním rozpočtu nám zbylo dostatek prostředků, které nemusely být nutně utraceny.

Babiš: Na takzvanou druhou vlnu jsme připraveni. 5000 pro důchodce není korupce, není to úplatek

Číst článek

Rektorka Mendelovy univerzity Danuše Nerudová mi řekla, že by mohl být deficit rozpočtu nakonec nižší. Vláda se o to podle vás nesnaží?
Vláda se snaží využít již schválený schodek do poslední české koruny. Odpovídají tomu právě i jednorázové výdaje, jako je těch pět tisíc pro důchodce. Nijak to nesouvisí s koronavirovým šokem, nejsou to opatření, kterým ekonomika čelí v souvislosti s krizí. Vláda se snaží v rámci rozpočtu využít jiné své výdajové priority, zabalit je do koronavirového balíčku a tak trochu je s tou krizí propojit. 

Podle šéfky Národní rozpočtové rady Evy Zamrazilové jsou přitom penze jediný příjem, který na rozdíl od výdělku zaměstnanců a podnikatelů krize neohrozila. Proč má dostat jednorázový příspěvek právě tato skupina?
Pokud chtěla vláda pomoc důchodcům udržovat rozumný podíl ve vztahu k průměrné mzdě, tak mohla použít standardní valorizační vzorec. Místo toho se ale rozhodla jít zcela za rámec pravidel a dát jednorázový příspěvek. To v tomto případě nesouvisí s koronavirovou krizí. Máme tady sice průzkumy, které ukazují, že důchodce mohl koronavirus zasáhnout, ale spíše psychicky – odtržením od rodin, od vzájemných kontaktů.

Důchodci se ale mohli spolehnout, a za to jsem ráda, že každý měsíc od státu dostanou předem danou částku. Nemuseli se stresovat, zda jim na účet každý měsíc přijde. Naopak někteří důchodci tvrdí, že kvůli tomu omezenému kontaktu ušetřili. A to si myslím, že neuslyšíte od příjmově nízkých skupin obyvatel, od samoživitelů nebo od lidí, kteří museli zavřít provozovny či přišli o práci.

Vidíte důvod, proč se vláda rozhodla přispět jen jedné skupině obyvatel?
Jako ekonom důvod nevidím. Pro průměrnou populaci byl v poslední době růst spotřebitelských cen 3,3 procenta, pro důchodce to bylo 3,8. Rozdíl to není tak zásadní, aby bylo potřeba vyzdvihnout jednu sociální skupinu na úkor jiných. Nejsem politolog a pokud je nějaký záměr vlády podporovat jednu sociální skupinu, tak by se k tomu měli vyjádřit spíš politologové.

Vláda se dohodla na zrušení superhrubé mzdy. Senioři jednorázově dostanou 5000 korun

Číst článek

Proč je ten příspěvek zrovna pět tisíc?
To je také zajímavá otázka, ale je spíš na paní (ministryni financí Alenu) Schillerovou (ANO) nebo paní Maláčovou. Nebyla jsem přítomna u jednání, takže nevím, jak se rozhodovalo. Je to ale přesně o tom, že je to koaliční vláda, kde určitě panují diskuze nad tím, co věnovat lidem, a co to bude stát státní kasu. Ta částka je dostatečně zajímavá a zároveň svým způsobem není z pohledu ministryň až takovým zářezem do státního rozpočtu. Pro mě je to ale velký zářez do rozpočtu, který přišel v ne úplně vhodnou dobu. 

Když mluvíme o schodku, tak se zeptám ještě na zrušení superhrubé mzdy. To vládní koalice plánuje. Výpadek příjmů do státního rozpočtu by měl být v řádu desítek miliard. Je teď vhodná doba na tento krok?
Zásadní problém českého daňového systému není v superhrubé mzdě. Je to určitý paskvil v zákoně, který nicméně nebrání restartování české ekonomiky po koronavirovém šoku. Podle mého názoru bychom měli spíše diskutovat o nastavení daňového systému, který už nereflektuje moderní toky v ekonomice a unikají nám zdroje. Když jíme nezdravé potraviny nebo spotřebováváme energii, tak to má ekonomické důsledky a ty nezohledňujeme v cenách výrobků, takže spotřebitelé se z tohoto pohledu nechovají racionálně. Na to bychom se mohli soustředit. Potřebujeme modernizaci z gruntu, ne dělat pouze to, co se nám zrovna hodí.

Zrušení superhrubé mzdy s sebou nese i změny zatížení jednotlivých sociálních skupin. Pokud vláda používá argument, že chce zvýšit spotřebu domácností, tak bohužel míří mimo terč, protože to pomůže spíše výšepříjmovým skupinám. Ty peníze spíš uspoří, než že by je daly do spotřeby. Naopak můžou ušetřené peníze investovat do nemovitostí, takže jejich cena může opět vzrůst. To zrušení ale bohužel nepomůže nízkopříjmovým skupinám, které pomoc nejvíce potřebují.

Komu konkrétně naopak nejvíc pomůže?
Když se na to podíváme i z genderového pohledu, tak asi nikoho nepřekvapí, že jsou to muži s vyššími a vysokými příjmy, zatímco některým ženám, které pobírají průměrné a podprůměrné mzdy, pomůže zrušení superhrubé mzdy velmi málo.

Ministerstvo přitom nemá žádný plán, jak díru v rozpočtu kompenzovat.
Ministryně financí není odpovědná jen za výdaje, ale také za příjmy. Pokud se vláda rozhodne udělat změny ve výdajích, tak musí ministryně financí přijít s návrhem, jak výpadky v rámci mantinelů řešit. Ty jsou kvůli současnému schodku tak veliké, že vláda získala obrovský hrací prostor. Připodobnila bych ho k tomu, že má místo fotbalového hřiště k dispozici celý Strahov. Teď hraje hru na celém stadionu.

Schillerová ke zrušení superhrubé mzdy: Neumím říct, jak výpadek příjmů vyrovnám

Číst článek

Není možné, aby ministr financí řekl, že řešení nemá. Pokud řekneme voličům, že jsme jim ochotni dát dvacet miliard támhle a sedmdesát miliard támhle, tak jim také musíme říct, že pokud nejsme ochotni snižovat další výdaje veřejného rozpočtu, budeme zemi zadlužovat. A zadlužujeme především budoucí generace.

Chtěla bych zdůraznit, že už v letošním roce, kdy se má schodek rozpočtu ještě zvýšit, má obsluha státního dluhu vyjít na několikanásobně víc, než v loňském roce. Letos má vzrůst podle odhadů ministerstva financí na 52 miliard z loňských 19 miliard korun. V žádném případě neplatí, že dluh je zadarmo. Každý oběd se musí zaplatit a ten, který teď projídáme, bude velmi drahý a bude dražší každým rokem. Už i finanční trhy si všimly, že vláda není nakloněna úsporám a odmítá připravit plán stabilizace veřejných rozpočtů.

Od začátku jste sledovala vládní pomoc ekonomice. Můžete už teď říct, jak efektivní programy byly?
Začátek byl nejhorší. Pak se to postupně zlepšovalo a teď se plánuje COVID 4. Nicméně idea úvěrů garantovaných státem je běžná všude na světě. Základ byl v tom, aby stát pomohl zabránit nedostatku platební likvidity ve firmách a následné druhotné platební neschopnosti, což znamená, že firma nemůže platit za svoje závazky a další firmy se kvůli tomu dostávají do problémů, protože nedostávají zaplaceno. To bylo velmi akutní na začátku koronavirového šoku, kdy stát vypnul ekonomiku.

V té době měly programy smysl, protože firmy měly dostat hotovost co nejrychleji. Vláda to ale vzala za úplně špatný konec, takže to až tak rychlé nebylo. Nejlepší byla nakonec pomoc ve formě odložení záloh, plateb pojištění… To byly klíčové pomoci a ty se i z pohledu do zpětného zrcátka ukazují jako nejúčinnější a nejfunkčnější.

V programech COVID se ale projevil úřední šiml, který to dostal pod kontrolu a vznikl z toho složitý paskvil, ve kterém byly tři subjekty – firma, záruční banka a komerční banky. Bylo to komplikované a vláda navíc narážela na některá evropská pravidla, protože chtěla co nejvíce využít evropské fondy, aby ušetřila národní zdroje. To bych brala, kdybychom teď peníze zase nerozhazovali.

Martin Štorkán Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme