Byl jsem ‚popírač‘. Pak ale přišla britská mutace a změnila můj pohled, říká sokolovský primář Straka

Situace byla v nemocnicích na Karlovarsku kritická, teď se ale pomalu vrací do normálu. Nejtěžší chvíle v první linii si odsloužil i primář sokolovské interny Martin Straka. Sám byl prý ještě před rokem „popíračem“, jeho pohled se ale s příchodem britské mutace koronaviru radikálně změnil a své zkušenosti by rád předal dál. „Pokud bych mohl změnit pohled alespoň jednoho člověka, tak to má smysl,“ říká v rozhovoru pro server iROZHLAS.cz.

Rozhovor Praha/Sokolov Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Martin Straka, primář interního oddělení v sokolovské nemocnici

Martin Straka, primář interního oddělení v sokolovské nemocnici | Zdroj: Koláž iROZHLAS

Na svém twitteru jste zmínil, že v Chebu už „je fajn“ – je tam méně pacientů než doktorů. Jak to vypadá u vás v Sokolově?
Je to podobné. V Chebu to začalo čtrnáct dní před námi a to stejné se děje při odchodu epidemie. Uvolnilo se to tam před dvěma týdny, u nás se situace zlepšuje teď. Celý březen už byl ale volnější. V tom tweetu to byla trošku nadsázka. Ve smyslu, že jsou stále plné stavy pracovníků a všech lidí, kteří se zvládáním nákazy pomáhají. Opravdu tam tedy bylo víc personálu než pacientů. Lepšící se situace je ovšem vidět i v Trutnově, kde se to prohnalo. Je to víceméně průběh epidemie.

‚Přijďte se podívat na ty plicní snímky třicátníků.‘ Svědectví z českých nemocnic

Číst článek

Takže za zlepšenou situací vidíte hlavně průběh epidemie?
Určitě. Opatření, která se tady i jinde udělala, měla vliv na další šíření. Číslo takzvaného indexu PES jsme měli na úrovni 95, to jinde nepoznali. Ostatní regiony na tom byly lépe, protože se to „rozpláclo“ do celé země. Nebylo to vrcholové v jednom místě, ale rozšířilo se to mezi regiony, vyjma Moravy, která přichází teď. Kdyby se to, co bylo v Chebu a v Sokolově, rozšířilo dál, tak bychom byli na 30 tisících denně. Ta brzda, která se v podobě opatření udělala, zabránila dalšímu šíření.

Máte tedy to nejhorší za sebou?
V rámci této vlny ano. Prošli jsme si tím, že jsme sice pomoc poskytovali všem, ale museli jsme vybírat, kdo bude mít intenzivní péči. Přístrojů máme omezený počet, z Prahy by nám je sice půjčili, ale neměli jsme na to lidi. Jsou to mašiny, s nimiž můžou dělat opravdu jen specializované sestry. Nemůžete si půjčit sestřičky z lázní. Ani já s ventilátorem neumím.

Dá se už zpětně zhodnotit, jak to pro vás a další zdravotníky bylo složité? Ponesete si nějaké následky?
Pořád ještě jsme v nějakém adrenalinu. Je to podobné, jako když vás kousne v moři žralok. Máte prostě šok a jedete. Tohle teprve přijde, až to nějakým způsobem odezní. Šrámy na duších zdravotníků zůstanou. Nějaký dopad to mít bude. Nebyla to standardní věc, nic takového jsem nezažil.

My jsme nezažili válku ani žádnou revoluci, první krizovka byla až tohle. Naštěstí nám pomáhaly nemocnice odjinud. Kdyby byly plné, tak nechci ani spekulovat o tom, co by se dělo. To by byla opravdu už brutální válečná medicína. Za mě jsme všem pacientům dokázali pomoc poskytnout, i když je u covidu omezená. Některé nemoci vyléčíte, ale covid se prostě špatně ovlivňuje. Nejlepší zbraň proti němu je vlastní tělo.

Zvládli byste to znova, kdyby teď přišla další vlna?
Určitě. I lokální zkušenosti, i centrální řízení od ministerstva zdravotnictví se díky tomu zlepšily. Bude to jednodušší při další vlně, která tedy určitě přijde.

S dalšími mutacemi?
Jasně.

Z toho teď máte největší strach?
Experti, kteří se tomu věnují, se nejvíc bojí, že některá z těch mutací, teď konkrétně brazilská, dokáže prorazit očkování. Je to vidět i na firmách, které už na nových vakcínách pracují.

Kdyby se to ale nestalo, tak jsme z toho podle mě venku. Už se nestane nic tak dramatického, možná přijde nějaká menší vlna, jako sezonní chřipky. Ale díky očkování lidé nebudou umírat. Teď bude léto, vir zmizí jako vloni a doufám, že se během dubna, května a června dostaneme zhruba na padesát procent proočkovanosti. Pak už by to mělo být v pohodě.

‚Byl jsem popírač‘

V médiích vystupujete poměrně často. Proč jste se do toho takhle pustil?
Má to dva důvody. První je čistě zdravotnický – snažit se lidem, kteří v covid nevěří a zpochybňují ho, dát najevo, že je to opravdu průšvih. Že my to vidíme na vlastní oči a je to opravdové peklo. Když to říká někdo na vesnici, tak nemá vliv na další. Exprezident Václav Klaus nebo rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima dokážou ovlivnit tisíce lidí a vůbec to situaci neprospívá. Na jaře jsem byl taky „popírač“.

Byl jste „popírač“? Kdy jste změnil názor?
V lednu, když ve velkém přišla britská mutace. I podzim byl docela legrace.

Už na podzim byla ale situace kritická. Mluvil jsem tehdy se šéfy nemocnic třeba ve Středočeském kraji a podle nich byla zdravotnická zařízení týden před kolapsem.
V lednu to ale bylo trošku horší. Jako republika jsme podle mě ten podzim zvládli relativně v pohodě. Zlomila to britská mutace, která se strašně začala šířit a její smrtnost byla výrazně vyšší. Bylo to o dost horší než u lidí s původním koronavirem. Neumím to úplně pojmenovat, ale empirická zkušenost byla poměrně jasná. Pokud bych mohl změnit pohled alespoň jednoho člověka, tak to má smysl.

Léčí nejtěžší případy covidu-19. ,Na umírání si člověk jen tak nezvykne,’ říkají lékaři ze zahlcené JIP v Ústí

Číst článek

V jaké míře jste pozorovali třeba posun věkové hranice u hospitalizovaných pacientů, když ta britská mutace přišla?
Klasický koronavirus byla otázka hlavně sedmdesátníků a osmdesátníků nebo třeba cukrovkářů a obézních lidí. Během letošního ledna a února u nás ale umírali do té doby zdraví lidé, kterým nic nebylo.

Jako interní oddělení jsme dostali statisícový dar od jednoho našeho pacienta. Dali jsme ho vdově, jejíž manžel u nás zemřel. Bylo mu 38 a měl dvě malé děti. Dali jsme jí ty peníze, víc jsme udělat nemohli. Takže zlom byl obrovský. Jestli bylo jaro deset procent, tak podzim byl třicet a teď to bylo sto. Obrovský nárůst počtu nakažených i těžkých průběhů. Byl tu třeba dvacetiletý kluk, který potom dostal komplikace a infarkt.

Mluvil jste o tom, že vás k veřejnému vystupování vedly dvě věci, tu druhou jsme ale zamluvili. O co šlo?
Druhý rozměr je politický. Na každou práci jsou potřeba specialisté. V Německu je třeba Kochův institut, kdy se přijímají rozhodnutí odborníků a podle toho se dělají opatření. U nás se to hrubě podcenilo a odborníci se neposlouchali. Vidět je to na příkladu pana Rastislava Maďara, který kvůli tomu skončil.

Měl jste kvůli veřejným aktivitám problémy v práci?
Dělám pro soukromého poskytovatele a financování zdravotnictví je komplikovaná věc, takže tady to mohlo nějaké problémy udělat. Věděl jsem ale předem a čekal jsem, že se něco takového může stát. Přesto jsem do toho šel, protože bylo potřeba některé věci říkat nahlas. Proto i mediální pozornost využívám, abych to ještě zopakoval a pojmenoval viníka.

Nejsem teď v republice šťastný a takhle by to být nemělo. Nemám důvod si vážit našeho premiéra Andreje Babiše kvůli tomu, jak jeho vláda celou situaci nezvládla. Řada lidí utekla. Naštěstí se do toho teď zapojil epidemiolog Petr Smejkal a nějaké slovo má i iniciativa Sníh. To jsou největší kapacity. Já jsem proti nim jen dělník medicíny, který může říct, že mají pravdu.

Myslíte si, že by to tedy jiná vláda zvládla lépe?
Stačí se podívat právě do Německa. Od začátku to měli rozhodovat kompetentní odborníci. V Kochově institutu vyhodnocují kromě zdravotních i další rizika. Když vidíte třeba doporučení, která dělá Anglie, kde má jasně nalajnované, kolik mají vakcín a kdy se třeba otevřou hospody. Mají tam nějakou vidinu, že se situace zlepší. Zatímco my jsme už rok v takovém hybridním lockdownu, který už všechny štve.

‚Komunikace ochladla.‘ Čína otálí s dodávkou milionů testů do škol, důvodem můžou být linky z Tchaj-wanu

Číst článek

Loni přes léto ale žádný lockdown nebyl.
Ano, to bylo uvolněnější. Ale to byla zase ta chyba, když se na to zpětně podíváme, v srpnu už se to mělo zavírat. Chápu, že to politici nemohli vědět, ale experti to předpovídali. Doporučovalo se třeba zavedení roušek. Není to zkrátka nic osobního, ale chci říct, že je potřeba poslouchat specialisty. Premiér to ale má tak, že neposlouchá nikoho a žije v tom, že má pravdu a firmu odtáhne. Stát ale není firma. Hrozné na tom je, že jsme na tom špatně ekonomicky i zdravotně. Je to taková česká cesta.

Kritizujete chování premiéra Babiše. Jednal jste s ním ale někdy osobně?
Nejednal. Byl jsem chvíli v opozičním týmu, kde se věci řešily a projednávalo se to. Mezi námi není žádná vazba, takže nebyl důvod. Určitě o mně ví a slyšel o mně. A snad můj hlas nějakým malým dílkem přispěl k tomu, že se za brzdy zatáhlo a lidé trošku víc začali věřit očkování a dalším věcem. Je potřeba o tom mluvit.

Na schůzku vás tedy premiér nepozval? Třeba houslista Pavel Šporcl se s ním potkal po třech dnech od chvíle, kdy mu napsal otevřený dopis.
Varovali mě před tím. Kdyby to bylo před rokem, tak by se to takhle možná stalo. Teď je ale těch kritických hlasů velká spousta. Je to workoholik a plán má nabitý, to zase musím říct. Takže je asi pod jeho rozlišovací schopnosti. Jsem mu asi někde u kotníků.

Martin Štorkán Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme