I těžce poškozené plíce se po nákaze covidem uzdravují, říká lékař z postcovidového centra
Rok funguje ve Fakultní nemocnici Hradec Králové Centrum postcovidové péče. Patří k největším v Česku. Zatím pomohlo 1200 pacientů, kteří delší dobu po nákaze koronavirem trpěli různými zdravotními problémy. Díky tomu mají odborníci nové poznatky, co covid v lidském těle způsobuje. Vyhlídky jsou podle přednosty plicní kliniky Fakultní nemocnice v Hradci Králové Vladimíra Koblížka optimistické, jak řekl v Ranním interview Radiožurnálu.
Podle vašich zjištění to vypadá, že postcovidový syndrom pravděpodobně není takovým strašákem, jak se na začátku epidemie koronaviru zdálo. Má tedy podle vás většina lidí s dlouhodobými problémy po covidu naději, že se časem zotaví?
Určitě. A těch pacientů je méně, než jsme čekali. A hlavně jsme nejen my, ale i lékaři v celé Evropě, kteří o tom čile píšou, zjistili, že i těžké poškození plic se sice pomalu, ale postupně reparuje.
A jsou to hlavně plíce, které covid poškozuje?
Máte pravdu, jsou to hlavně plíce. Ale v podstatě to onemocnění je velmi heterogenní a vzácněji může napadat i jiné orgány, v podstatě jakýkoliv orgán. A taková novinka, kterou jsme zjistili a chystáme o tom další dvě publikace, že i ambulantní pacienti s mírnou formou covidu mohou mít různé formy postcovidu. Ale je to naštěstí jen menšina nemocných. Čili zdá se, že většině pacientů covid z dlouhodobého hlediska neuškodí a těm, kterým uškodí, tak se to skutečně do toho jednoho až dvou let reparuje.
Dá se říct, kolik procent takových pacientů například s poškozením plic po covidu může být?
Velmi střízlivě, deset procent nakažené populace má nějaké změny s tím, že dlouhodobé změny, myslím tím ty delší než rok, budou představovat ještě nižší procenta.
Co dalšího zajímavého jste vy za ten rok o takzvaném postcovidovém syndromu zjistili?
Zjistili jsme právě to, že pacienti jsou velmi heterogenní. Že víceméně věříme těm nemocným, když nám říkají různé trošku bizarní nebo vzácné reakce. Postcovidové postižení totiž může u některých pacientů nabývat opravdu velmi zajímavých a netypických projevů.
Jsme zvyklí pacientům věřit a pídit se po tom, co jim je. Máme v Česku docela dobrý systém péče, který je založen na spolupráci mezi praktiky, pneumology a právě těmi centry, jako je to naše. A máme také velkou spolupráci s ÚZIS, který nám ukládá data o všech pacientech, kteří mají covid do speciálního modulu ISINP. Díky tomu dokážeme dobře monitorovat situaci v České republice, což je velmi důležité. Sami jsme se třeba přesvědčili, že i rehabilitace pomocí elektronického přístupu pacientů přes počítač k fyzioterapeutům dokáže pomáhat s těžkými postcovidovými stavy.
Systém péče a vakcinace
Když je to tedy rok, tak jak se za tu dobu posunula a změnila postcovidové péče?
Myslím si, že nejen u nás, ale i v celé republice se změnil především systém, o kterém jsem mluvil. Tedy v podstatě víme, že pacient s lehkým postcovidem může být v péči třeba jen ambulantních pneumologů. Ti se toho přes počáteční obavy zhostili velmi dobře a starají se o pacienty plynule. I díky tomu pak v našem centru máme méně pacientů. Čili máme dobrý systém péče a už víme, co funguje, co naopak ne.
Je to pouze systém péče, díky čemu ve vašem centru pozorujete úbytek klientů?
Myslím si, že to je dobrý důkaz fungujícího spádu. Ale druhý důvod je vakcinace. Máme teď k dispozici velkou práci na mnoha milionech lidí z Velké Británie publikovanou před pár týdny ve Spojených státech. Ta jasně prokázala, že vakcinovaná populace, pokud se nakazí koronavirem, tak je ta šance na postcovid daleko menší.
Projevují se na dlouhodobých problémech po covidu nějak rozdílně jednotlivé varianty koronaviru? Případně registrujete už nějaké problémy po omikronu?
To je strašně zajímavý nápad a zkoumá to mnoho center. Sami se tím zabýváme, ale výsledky budou známy třeba až za rok. Teď víme, jak vypadají pacienti po alfě. A víme, jak vypadají po tom divokém italském kmenu, který tady máme od jara roku 2020. Zatím ale ještě nevíme, co způsobí delta, a už vůbec nevíme, co omikron. Čili všechna pracoviště v Evropě i ve světě – jako je to naše – to zkoumají. Je to velmi zajímavý námět, který bude jistě řešen i v budoucnosti.
