Epidemiolog: Reaktivace koronaviru u uzdravených pacientů při oslabené imunitě je nejčernější varianta

Pomalé promoření většiny populace s cílem získat kolektivní imunitu. Takový je aktuálně plán českých úřadů v boji s koronavirem. Jenže protilátky v těle uzdravených pacientů proti zákeřné nemoci mohou podle epidemiologa a člena expertního týmu ministerstva zdravotnictví Romana Chlíbka po několika měsících vyprchat. Nutná je proto vakcína. Za vůbec nejčernější scénář ale Chlíbek v rozhovoru pro iROZHLAS.cz označuje možnost reaktivace viru.

Rozhovor Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Epidemiolog Roman Chlíbek je členem expertního týmu ministerstva zdravotnictví ke koronaviru | Foto: Honza Ptáček | Zdroj: Český rozhlas

Platí stále to, že lidé po prodělání nemoci covid-19 získají imunitu?
To, že po prodělání infekce máme protilátky, určitě stále platí. Nezodpovězená otázka ale je, jak ta imunita bude dlouhá. Teď se zjišťuje, jak vysoká je koncentrace protilátek u různých skupin lidí, a modeluje se, jak dlouho vydrží.

Ve středu v Česku nikdo kvůli covid-19 nezemřel. Karanténu nově ukončí lékař až po testu

Číst článek

Liší se množství protilátek podle věku pacientů či podle závažnosti onemocnění?
Obecně starší lidé si vytvářejí méně protilátek a imunitu mají oslabenou v důsledku věku. Lze tak předpokládat, že starší člověk si vytvoří méně protilátek než mladší člověk. Jeho ochrana tak bude po prodělané infekci pravděpodobně kratší než u mladých lidí.

Tudíž u mladších lidí bude imunita silnější a delší?
U mladých lidí je potřeba rozlišovat dvě varianty. Může nastat lehký průběh infekce, protože takzvaná cytokinová bouře (imunitní reakce, v jejímž důsledku může dojít k poškození orgánů – pozn. red.) nebyla tak silná, aby poškodila například plíce. Tudíž mladý člověk s mírným průběhem infekce nedostal tak velkou virovou nálož a nevytvořil si tolik protilátek. Bude na tom pak s imunitou podobně jako starý člověk se závažným průběhem nemoci.

Mladý člověk, který zase měl závažnější průběh nemoci, tak si určitě vytvoří více protilátek než senior. Zjednodušeně řečeno: mladý člověk obecně tvoří více protilátek než starý. My ale víme, že lidé s mírným průběhem nevytvoří tolik protilátek jako lidé se závažnějším průběhem. Úplně generalizovat se to nedá. Troufl bych si ale říci, že senioři nebudou mít protekci tak dlouhodobou a tolik účinnou jako mladí lidé. A nebudou také tolik chráněni pro případnou reinfekci (opětovné nakažení – pozn. red.).

Dvouletá imunita

Náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula mluvil už dříve o tom, že imunita na koronavirus vydrží maximálně dva roky. Je to tak? Z čeho vychází?
Ověřit se to dá až dva roky po pandemii, kdy se lidé, kteří nemoc prodělali, vyšetří a zjistí se, zda mají nadále protilátky. Zatím to ale nelze zjistit jinak než tím, že se pacientům po vyléčení změří hladina protilátek. Podle toho, jak ji mají vysokou, se určí, jak dlouho by jim imunita mohla vydržet. Na základě obecného principu, jak rychle v čase klesá hladina protilátek v krvi, se dá spočítat, vymodelovat, že z vysoké úrovně budeme klesat na nulu třeba půl roku, rok nebo dva roky. Zatím se tedy ukazuje, že u některých jedinců by protilátky mohly chránit až ty dva roky.

Tudíž z dlouhodobého hlediska nemůžeme spoléhat na kolektivní imunitu? Musí se přijít s účinnou vakcínou, abychom se za pár let třeba nepotýkali s další vlnou nákazy?
Rozhodně. Vakcína se tak jako tak musí vyvinout přesně z tohoto důvodu. Nevíme, jak dlouhá ochrana bude, jestli půl roku, rok nebo dva roky. Takže vakcína je potřeba. Nehledě na to, že když se přijde na to, jak tu vakcínu vyrobit, tak se dá případně reagovat na mutační změny. Ten virus totiž může do budoucna mutovat a může to být něco podobného jako s chřipkou, která se pravidelně mění. Vakcína se proto musí obměňovat a člověk, který byl očkovaný loni, nemusí být letos nebo příští rok chráněn.

Může se jednoho dne stát, že třeba i tento SARS (celým názvem nový koronavirus SARS-CoV-2 – pozn. red.) bude mutovat a že člověk, který prodělal letošní SARS, nebude chráněný proti SARSu, který přijde za dva roky. Zatím se ale ukazuje, že ten virus tolik nemutuje. Co ale platí dneska, nemusí platit do budoucna, protože viry obecně mají tendenci celkem slušně mutovat. I kvůli tomu se musí vyvinout vakcína, protože pak by šlo případně reagovat na změnu původce, vakcína se dá poupravit a reflektovat tak novou situaci.

V Jižní Koreji se objevily případy desítek pacientů, kteří se z koronaviru vyléčili. Posléze se ale u nich nemoc projevila znovu. Mohlo jít o reaktivaci viru? Co to pro nás znamená?
Tyto případy se už objevily nejenom v Jižní Koreji, ale i v Japonsku. Ještě se ale přesně neví, co se stalo. Jde prakticky o desítky pacientů, kteří prodělali covid-19. Pak se jim udělalo vyšetření PCR (test na průkaz nukleové kyseliny například prostřednictvím výtěru s dýchacích cest – pozn. red.), které bylo negativní. Splnili tak kritéria pro vyléčení. S odstupem času se jim ale udělaly výtěry z nazofaryngu (nosohltan – pozn. red.) a koronavirus se tam objevil znovu. A teď se hledá odpověď, čím to je způsobeno. Jedna z možností je, že se ten virus takzvaně reaktivoval. To znamená, že na sliznicích v menším množství přežíval a potom třeba při dalším oslabení imunity se začal množit a znovu jsme ho tam našli. To je jedna z teorií, která to může vysvětlit.

Reaktivace viru

To znamená, že virus z těla nikdy nezmizel, pouze byl přítomen v tak malém množství, že ho neodhalily testy?
Ano, to, že úplně nezmizel, je jedna z možných teorií. Druhá je, že tito lidé nevytvořili dostatečné množství protilátek, které by je ochránily, a nakazili se podruhé. Stále ale není vyloučena varianta, že když se dělaly nové testy, byl špatně proveden odběr vzorků a nezachytilo se místo, kde se virus na sliznici nacházel a přežíval. Víme, že jsou různé techniky odběru a ne vždy to musí být správně provedené, nemusí se dostat skrz nos až na nosohltan a skončí to u toho, že vytřou pouze nos, protože tu štětičku tam zasunou pouze krátce. Nebo když vytírají dutinu ústní, tak provedou stěr jen z nějakého místa, kde se virus zrovna nemusel nacházet, protože už byl na ústupu, takže ho nezachytili. Takže to je třetí varianta. V současné chvíli se hledá odpověď, co to znovuobjevení viru způsobuje, jestli je to reaktivace nebo reinfekce, nebo jestli je to třeba špatná technika při odběru.

Jihočeský vědec, který se vyléčil z nákazy koronavirem, teď pomáhá s testováním vzorků

Číst článek

Načrtl jste tři možné vysvětlení. Které z nich, pokud by se potvrdilo, považujete za nejnebezpečnější? Možnost se znovu nakazit?
Nejhorší varianta by byla pro každého jedince reaktivace. To znamená, že jsme se viru nezbavili, že se tělo nevyčistilo a virus přežívá na sliznicích a při poklesu imunity se znovu aktivuje. Při stresu nebo jiném onemocnění by se mohl tak začít znovu množit a dělat potíže. To je asi ta nejčernější varianta. Druhá v pořadí je možnost, že si člověk nevytvořil dostatek protilátek. To by znamenalo, že se v průběhu života může nakazit opakovaně. To by bylo ale pak řešitelné vakcínou.

Jako nejpravděpodobnější vysvětlení tedy vidíte spíše chybu v testování?
Nedá se to stoprocentně říct. Nevím, jakou techniku v Jižní Koreji nebo Japonsku použili. Už se také nějakou dobu testuje. Na druhou stranu, když vidím u nás v České republice některé televizní záběry, jak přes okýnko v autě strčí někomu špejli do nosu a zasunou ji tam jeden centimetr, třikrát s ní zatočí a vytáhnout ji, tak je jasné, že určitě nebyli v nosohltanu. To vytřeli jenom nos. Takže způsob testování nelze hodnotit, ale úplně se na to sázet nedá. V míře pravděpodobnosti je to ale asi ta úplně poslední varianta, která by mě napadla.

V Česku se dosud podobný případ neobjevil, je to tak?
Zatím o žádném nevím.

U některých pacientů se virus držel až 40 dní, jak zmínil na úterní tiskové konferenci náměstek Prymula.
To je pravda.

Snižuje se s délkou nemoci infekčnost nakaženého pacienta?
Určitě. Obecně platí, že nejvíce infekční je člověk pro své okolí v prvních dnech potíží. Pokud má ale na svých sliznicích detekovaný virus i za 40 dní od nákazy, potencionální riziko dalšího šíření například při kašli nebo kýchnutí tam stále je, ale rozhodně mnohem menší než v prvních dnech nákazy.

Kristýna Guryčová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme