Čína se může stavět do role zachránce světa, byla by hloupá, kdyby krizi nevyužila, říká generál Pavel
S koronavirovou krizí získala Čína díky dodávkám zdravotnických pomůcek výhodnou pozici, a to nejen v byznysu, ale i na poli mezinárodní politiky. Tak mluví v rozhovoru pro iROZHLAS.cz bývalý náčelník generálního štábu a předseda vojenského výboru NATO Petr Pavel. „Státy, které dnes s vděčností přijímají tuto pomoc, asi nebudou pak v roli těch, kdo ji budou soudit,“ uvedl. Pavel také kritizuje postup české vlády, podle něj postupuje nesystémově.
Co říkáte na zapojení armády do projektu chytré karantény, kdy budou pomáhat vojenští zdravotníci i chemici?
Zapojení armády do krizové situace je logické. Jeden z jejích úkolů je poskytnout asistenci ostatním státním složkám tam, kde jim bude chybět kapacita, nebo tam, kde ji nemají vůbec. Armáda poskytovala asistenci podobně i třeba během povodní, případně jiných technických havárií. Pokud armáda má zdravotnickou, diagnostickou a laboratorní kapacitu, je naprosto správné, že bude použita.
V intenzivní péči je kvůli koronaviru 72 lidí. Podle Hamáčka sněmovna nouzový stav prodlouží
Číst článek
Nemůže to v lidech vzbudit ještě větší obavu nebo paniku? Přece jenom třeba policisty vidíme v ulicích běžně, ale vojáky ne.
Když se znovu vrátím k povodním, přítomnost vojáků naopak, ať už v roli posil policistů při hlídkování, nebo hasičů při odstraňování škod, na veřejnost působila spíše pozitivně jako ujištění, že armáda, kterou si občané platí z daní, je tady nejenom pro případ těch nejhorších krizí, ale i proto, aby lidem pomáhala za situací, které třeba úplně nesouvisí s bezprostředním ohrožením.
Zapojení armády se netýká jen chytré karantény, vytvoří totiž celé organizační zázemí pro Centrální řídicí tým COVID-19, který zaštítí náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula. Bude mít za úkol koordinovat zavedená omezení napříč státními úřady, analyzovat jejich funkčnost i předpovídat další vývoj šíření nákazy. Je to vůbec práce pro vojáky?
Pokud jde o organizační zajištění, armáda je v pozici, která je pro to ideální. Má pevnou organizační strukturu, má komunikační prostředky, má veškerou logistiku, která je připravena pro ten nejhorší scénář, tedy pro konflikt. Armáda je schopna velice rychle generovat zdroje, jak materiální, tak lidské. Mnoho těch schopností je v určitém stupni pohotovosti, takže jsou připraveny k zásahu v řádu několika hodin nebo dní. Armáda má i zpracované krizové postupy, podle kterých se může postupovat od prvního okamžiku. Nemusí se tak složitě vymýšlet a vytvářet, stačí použít to, co je, a pouze to aplikovat na aktuální situaci.
Náměstek Prymula pro iROZHLAS.cz řekl, že se tento projekt staví na zelené louce. Jak už jste ale sám řekl, dá se přece předpokládat, že vojáci mají své krizové plány, na kterých mohou stavět. Můžete je více popsat?
Nemohu mluvit o konkrétních plánech, většina z nich má nějaký stupeň klasifikace a už jsem také nějakou dobu mimo aktivní službu. Krizové plány jsou průběžně kontrolovány a doplňovány, a to na všechny krize, které si dokážeme realisticky představit. Jedna z nich je samozřejmě i krize epidemiologická. Existuje i národní epidemiologický plán, takže se skutečně nemusí začínat na zelené louce.
Nebezpečí dezinformací
Jedním z úkolů pro vojáky bude také monitorovat dezinformační kampaně. Jakou nyní hrají fake news roli a jsou ještě více nebezpečné než za normálního stavu?
Samozřejmě že za situace, kdy je bezpečnost vypjatá, lidé jsou v obavách z dalšího vývoje a čelí situaci, která je pro ně nová, tak jakákoli zpráva, která zkresluje situaci a vyvolává nové obavy, je mnohem nebezpečnější než v době, kdy se nic neděje. Dnes je ale situace vypjatá a stačí jedna nevhodně volená zpráva, ať už úmyslně, nebo neúmyslně, a může vyvolat i vlnu paniky, což by asi bylo to nejhorší, co by nás mohlo potkat. Takže je potřeba věnovat velkou pozornost, co se veřejném informačním prostoru děje. A pokud se tam objeví snaha o cílenou dezinformaci, tak ji postihovat mnohem razantněji než v dobách klidu a míru, protože může mít mnohem horší následky.
chytrá karanténa
- Projekt chytrá karanténa by měl vést k postupnému snižování plošných opatření, které vláda kvůli šíření koronaviru přijala. Složen je ze série provázaných opatření, jejichž cílem bude co nejdříve identifikovat kontakty nakaženého, izolovat je a pokud možno otestovat na koronavirus.
- K vyhledání a izolaci lidí nakažených novým koronavirem poslouží hygienikům údaje od mobilních operátorů a bank. Do akce se zapojí také armáda. Vytvoří mobilní týmy odebírající vzorky od lidí, kteří se dostali do kontaktu s nakaženým. Pokud se projekt osvědčí v praxi, mohla by chytrá karanténa v Česku nahradit plošná restriktivní omezení komplikující každodenní život a dopadající na ekonomiku.
- Více o projektu chytré karantény si můžete přečíst ZDE.
Vy sám jste zaznamenal cílenou dezinformaci, která je z vašeho pohledu velmi nebezpečná?
Jedna do očí bijící dezinformace, která se v poslední době šíří, je informace o původu tohoto viru. Informace, která se objevila v ruských zdrojích a teď stále více i v čínských a která za původce pandemie označuje Spojené státy a nějakou tajnou výrobnu v laboratořích. To jsou věci, které mohou za stávající situace vyvolat napětí a které v této chvíli potřebujeme asi ze všeho nejmíň. V době, kdy svět čelí pandemii, je naopak zapotřebí, aby státy, které za normálních okolností spolu příliš nespolupracují a jsou na opačných stranách barikády, spolu spolupracovaly. Nepřítel je společný, postihuje nás všechny a nevybírá si.
Armáda se do potírání nákazy koronavirem zapojí více až teď. Není to pozdě? Neměla žádost o pomoc přijít už dřív? Nebo to mohla být taktika nechat si vojáky ještě v záloze?
Když vyjdu z fungujícího systému: armáda je složkou, která podporuje. To znamená, že není tou první v řadě, není brána jako první respondent. Tím jsou v tomto konkrétním případě složky ministerstva vnitra a zdravotnictví. Když bych ale použil konkrétní zkušenost, kterou máme z povodní, tak tam se ukázalo, jaké má tento systém slabiny. Povodně byly vesměs plošné a zasáhly všechny kraje. Čelili jsme tehdy mnohokrát situaci, kdy síly a prostředky hasičského záchranného sboru byly napjaté k prasknutí a armáda měla volné kapacity, které nebyly v tom konkrétním místě použity, a to prostě proto, že armáda je až ve druhém nebo třetím sledu. Vznikla tam i trochu meziresortní řevnivost, která vedla k tomu, že než by hasičský záchranný sbor požádal o pomoc armádu, raději napnul svoje síly až k prasknutí jenom proto, aby nemusel přiznat, že má někde deficit a musel by požádat o pomoc.
Takže to mám chápat tak, že podle vás měla být armáda oslovena dříve?
V této konkrétní krizi, které čelíme teď, považuji za zásadní chybu hlavně pozdní aktivaci Ústředního krizového štábu. V takovém případě se musí využít všechny prostředky, které jsou v dané chvíli k dispozici bez ohledu na to, kdo je respondentem první, druhé nebo třetí linie. Pokud mám nějaké kapacity, tak by měly být v takovéto situaci použity okamžitě. Takže moje odpověď na otázku: zdroje, které má armáda, měly být aktivovány mnohem dříve.
Varování zpravodajců
Co se tedy podle vás stalo? Podcenilo se nebezpečí blížící se pandemie? Nebyly tu dostatečné indicie?
Samozřejmě tyto otázky se v podobných situacích řeší téměř vždy, a to nejenom u nás. Když se podíváte teď na zprávy, které přichází například ze Spojených států, tak Spojené státy, konkrétně administrativa prezidenta Trumpa, podhodnotily vážnost celé situace naprosto zásadně. Zpravodajské služby Spojených států přinášely varování už v lednu, je ale taková obecná tendence brát tyto zprávy s jistou rezervou. Politici se vždy snaží nejít rychle na unáhlenou reakci, protože mají tendenci věřit, že zpravodajské služby trochu přehánějí, je ale koneckonců jejich úlohou varovat před nebezpečím. Pokud se to ale podcení, reakce je potom samozřejmě zpožděná a má to následky.
Nemyslím si, že by se u nás úplně podcenily zprávy, které přicházely, ale – jak říkám – především snaha premiéra Babiše řešit všechno cestou vlády vedla k tomu, že se některá opatření začala přijímat ne úplně koordinovaně a některá přišla i pozdě.
Tím narážíte na to, že se měl dříve spustit Ústřední krizový štáb?
Vychází to ze zpracovaných materiálů. Nebyla potřeba nic vymýšlet. Úplně stačilo, aby vláda zareagovala podle dokumentů, které sama schválila. A aby aktivovala krizový štáb v situaci, která tomu odpovídala. Protože za takové situace, kdy je ohrožení vnitřní, je odpovědnou osobou za krizový štáb ministr vnitra. A ministr vnitra již od počátku, tedy od vyhlášení nouzového stavu, mohl koordinovat i s armádou, protože členem Ústředního krizového štábu je i náčelník generálního štábu.
Bylo tedy z vašeho pohledu správné rozhodnutí, aby usedl do čela krizového štábu náměstek Prymula?
Vláda změnila účelově statut Ústředního krizového štábu, který hovoří o tom, že mu předsedá ministr vnitra nebo obrany, a to podle druhu ohrožení. Výjimka byla udělána ad hoc na základě zásahu premiéra, k čemuž má samozřejmě vláda právo. Ale – aniž bych chtěl zpochybňovat odbornou způsobilost náměstka Prymuly – za této situace to nebylo úplně systémové. V rámci krizového štábu mohl zodpovídat za veškerá epidemiologická opatření, ale za ty organizační, která se týkají reakcí i do konečků státní správy, nenese odpovědnost ministerstvo zdravotnictví, ale je to v přímé odpovědnosti ministerstva vnitra. Stejně tak distribuce pomůcek byla dlouho decentralizovaná, a to vedlo nakonec i ke zmatkům v dodávkách, protože jedna část byla distribuována vnitrem, jedna ministerstvem zdravotnictví a ke sjednocení došlo až v uplynulých dnech. Tohle všechno by se ale mělo dělat jinak, pokud by krizový štáb byl od počátku řízen tak, jak měl.
Dostáváme se do situace, kdy budou fungovat dva týmy, tedy Hamáčkův krizový štáb a Prymulův centrální tým. Z toho, co jste říkal, usuzuju, že to podle vás asi není správná cesta?
Je to další nesystémový prvek, který opět vytváří složitou situaci. Tady si myslím, že by vůbec nic nebránilo tomu, aby tento tým vznikl jako podmnožina Ústředního krizového štábu. On je ústřední proto, že se v něm centralizují veškerá opatření, analýzy, hlášení. U jednoho stolu se dá pak posoudit, kdo konkrétní úkol může plnit, kdo k němu má kapacity a kdo je i třeba regionálně nejblíž tomu problému. A to se nedá dělat tím, že budete mít několik týmů, které sice spolu budou komunikovat, ale bude to na dálku, protože každý tým má už určitou autonomii. Takže si myslím, že by bylo žádoucí, aby reakce na tuto krizi byla řízena z jednoho místa, a to z toho, které je proto ze zákona určeno, což je Ústřední krizový štáb.
Čínská propaganda
Ještě před dvěma týdny byl v Česku kritický nedostatek ochranných pomůcek. Podcenilo se zásobování zdravotnickým materiálem?
Při nástupu každé krizové situace je těžké předpovídat její vývoj, takže i tady bylo zřejmě poměrně složité předvídat, jakého rozměru krize nabude a s jakou rychlostí. Snad s výjimkou některých orgánů státní správy, které jsou zásobovány i v mírovém čase, bylo těžké předvídat, že i všichni ostatní by měli být zásobeni a že by ty dodávky měly být ne v řádu desetitisíců, ale v řádu milionů. To asi těžko někdo mohl předvídat. Na druhou stranu když už situace začala nabírat na obrátkách v Číně, bylo by tehdy dobré aktivovat veškeré domácí zdroje, protože je jasné, že jakmile se epidemie začne šířit, poptávka celosvětově poroste. A spoléhat se na dodávky tím spíš, když jsou z jedné země, je potom vždycky problém jak z hlediska dostupnosti, tak z hlediska ceny.
Hlavní objem zdravotnických pomůcek české úřady nakupují v Číně. Neskrývá se v tom do budoucna nebezpečí, že za to bude něco chtít? Nebo že jsem jí možná už něco slíbili?
Když to řeknu velice pragmaticky, Čína by byla hloupá, kdyby tu situaci, ve které dnes je, nevyužila ve svůj prospěch. Využívá ji ve dvou hlavních rovinách. Ta jedna je ekonomická, protože poptávka s sebou nese možnost, jak zvýšit ceny. Pro Čínu je to možnost, jak si kompenzovat ekonomické ztráty, které utrpěla kvůli epidemii na svém území, protože dnes dodává do celého světa, a jak je vidět, státy jsou ochotny výrazně přeplácet.
Boj proti koronaviru v rukou armády. ‚Její úloha je u chytré karantény stěžejní,' říká Prymula
Číst článek
Ta druhá rovina je politická, kde má Čína možnost – i když tu produkci nedává jako dar, ale je to výhodný byznys – využívat to propagandisticky a stavět Čínu do role zachránce světa před důsledky pandemie. Čína má tedy možnost tlačit na státy, aby slevily ze své rétoriky odsuzující některé faktory čínského režimu. Má i šanci vydobýt si lepší pozici pro další politická jednání. Státy, které dnes s vděčností přijímají tuto pomoc, asi nebudou pak v roli těch, kdo ji budou soudit. Takže politicky na tom Čína samozřejmě vydělá také. Tyto věci bychom měli mít na paměti a příliš nepodléhat vděku za čínský altruismu, protože je to skutečně dnes hlavně zájem Číny.
Působil jste jako předseda vojenského výboru NATO. Jak se díváte ve světovém srovnání na připravenost Česka na současnou pandemii? Začali jsme to brát vážně včas, nebo naopak pozdě?
Bohužel vzhledem k tomu, jak čínský režim přistoupil k náběhu této zdravotní krize, tak i my všichni jsme začali vnímat vážnost situace s velkým zpožděním. Dnes se z mnoha zdrojů ukazuje, že Čína měla velice silné indicie o náběhu poměrně silné epidemie už na začátku ledna a my jsme se to začali dozvídat až v průběhu února. V okamžiku, kdy začala prosakovat desetitisícová a později i milionová čísla z Číny, tak každému muselo dojít, že v dnešním tak propojeném světě je rozšíření po celém světě jen otázka týdnů.
Co tedy dělat, abychom se z celé krize poučili a příště jí mohli alespoň trochu předcházet?
Až krize začne opadat a život se začne vracet do normálu, bude potřeba spustit velice detailní proces analýzy, co fungovalo a co ne. Bude záležet na tom, kolik vůle a důslednosti budeme mít, abychom ve všech oblastech popsali, co nefungovalo, a nastavili to lépe. Tendence jsou ale bohužel takové, že nikdo nemá příliš chuť otvírat vlastní nedostatky.
