Demonstrace 28. října v Praze | Foto iROZHLAS.cz – Michaela Danelová
Společnost rozdělená koronavirem: sabotérů je minimum, podceňujících více
Nová analýza sociologických dat našla ve společnosti pět skupin: ustarané, respektující, hazardéry, podceňující a sabotéry. „Sabotérů, kteří jsou zcela proti opatřením a nenosí ani roušky, je minimum. Problém jsou hlavně segmenty lidí, kteří epidemii podceňují a ti, kteří ji nepodceňují, ale chovají se přesto hodně rizikově,“ říká autor výzkumu Daniel Prokop.
Výzkumu Život během pandemie se opakovaně účastní reprezentativní vzorek 2200-2500 respondentů. Dotazování této vlny probíhalo 26. a 27. října – tedy před vrcholem epidemie po úplném zavření škol a restaurací, ale před poslední sadou opatření, která zahrnovala zákaz vycházení po 21.00 a zavření části obchodů. Výzkum dělá PAQ Research a iniciativa Idea Anticovid.
Pro jedny představují vládní opatření proti šíření koronaviru vleklou nepříjemnost, pro jiné jsou přímým ohrožením dosavadního způsobu života a místa ve společnosti. Od toho se odvíjí jejich ochota či neochota nařízení dodržovat.
Těsně před posledním zpřísněním restrikcí se sociologové zeptali reprezentativního vzorku Čechů, jestli s kroky vlády souhlasí. Polovina lidí chtěla ještě přísnější opatření. Detailnější pohled na data pak ukázal, že to byli zejména ti, na něž zatím ekonomické důsledky boje s epidemií nedopadají až tak tvrdě.
Charakteristika skupin
- Sabotéři, 5 % populace – Jsou proti opatřením a aktivně je sabotují. Nenosí ani roušky nebo dělají minimum osobních ochranných opatření.
- Podceňující, 11 % – Nechovají se zodpovědně. Mají hodně kontaktů a málo se chrání, také proto, že podceňují rozsah a dynamiku epidemie.
- Hazardéři, 12 % – Mají hodně kontaktů a málo se chrání, přestože jsou si vědomi rozsahu epidemie. Zčásti to je jejich volba a zčásti za to mohou podmínky, nemají například možnost pracovat z domova.
- Respektující, 59 % – Chovají se zodpovědně: omezují počet kontaktů a co nejvíce se chrání.
- Ustaraní, 12 % – Výrazně se bojí a izolují se.
„Náš ‚lockdown‘ může trvat klidně dva měsíce. Bylo by devastující otevřít ekonomiku moc brzo a přivolat ihned třetí vlnu. Zároveň při pokračujících restrikcích může stoupat proti nim odpor, proto je důležité pochopit postoje různých částí společnosti,“ vysvětluje sociolog Daniel Prokop, který data z dlouhodobého výzkumu Život během pandemie společně s kolegy analyzuje.
„Abychom motivace lidí dokázali lépe pochopit, rozdělili jsme je do pěti skupin podle toho, jak omezili své kontakty s jinými, kolik ochranných opatření dodržují, nakolik doceňují rozsah epidemie, jak velké z ní mají obavy a jaké postoje k opatřením zaujímají,“ říká Prokop.
„Postoje a chování lidí nejsou konstantní. Ti, kteří se na jaře chránili a omezili kontakty, to na podzim nedělají. Skupiny se od sebe odlišují čím dál víc, jak se mění informace, které se k nim dostávají, a zhoršují se ekonomické dopady na části společnosti.“
Následující graf nabízí základní přehled skupin a jejich postojů k vládním opatřením. Každý bod v grafu představuje jedno opatření – čím víc je vpravo, tím víc je pro respondenty omezující, čím je výš, tím víc respondenti věří, že opatření proti koronaviru pomůže.
Většina lidí vládní opatření respektuje. Věří, že pomohou epidemii zkrotit, a nejsou pro ně příliš zatěžující. Skupiny respektujících a ustaraných dohromady tvoří víc než dvě třetiny populace a ve druhé polovině října se pomalu zvětšovaly. U hazardérů, podceňujících a sabotérů je vidět, že opatření pro ně představují vážnější komplikace a zároveň více pochybují o jejich účinnosti.
Z jednotlivých opatření je pro účastníky výzkumu nejvíc zatěžující zavření prvního stupně základních škol. Stejný počet respondentů překvapivě za velmi zatěžující označuje případné zapisování se při příchodu do restaurace, které funguje od jara například v Německu a o kterém se v České republice zatím jen uvažovalo. Nejméně problematické je vypnutí Wi-fi na některých veřejných místech a uzavření restaurací po osmé hodině večer.
Jak lidé hodnotí jednotlivá opatření
Na konci článku najdete interaktivní verzi mapy opatření. V ní si můžete porovnat přesné hodnoty pro všechny skupiny.
Největší účinnost spatřují respondenti v omezení hromadných akci, přechodu na home-office, zavedení distanční výuky na vyšších stupních škol, omezení kontaktu při sportech a v dočasném zavření restaurací. Těmto opatřením věří víc než polovina dotázaných. Nejvíce skeptičtí jsou vůči zapisování se v restauracích, jen asi třetina věří v jeho účinnost nebo že pomůže odpojení Wi-fi na veřejných místech.
Sabotérů je málo, ale mohou přibývat
Demonstracemi proti koronavirovým omezením se zviditelnila radikální skupina těch, kdo epidemií vyvolané restrikce aktivně bojkotují. Sociologové je nazvali sabotéři. Podle výzkumu jich je v české populaci poměrně málo – o něco víc než pět procent.
Většina sabotérů nenosí roušku, říkají, že si nemyjí ruce častěji než před epidemií a skoro vůbec neomezují osobní kontakt s jinými lidmi. Do jednoho jsou pak přesvědčeni, že by vláda neměla zavádět vůbec žádná opatření a měla by nechat epidemii volný průběh.
Sabotérům s druhou vlnou epidemie ze všech sledovaných skupin nejvíc klesly příjmy, v průměru o osmnáct procent – častěji než ostatní totiž pracují v nejvíce zasažených odvětvích ekonomiky, tedy v obchodě a službách.
Ve druhé polovině října sabotérů mírně ubylo. Trend se ale může obrátit: „Zásah krizí souvisí s radikálnějšími projevy nesouhlasu. Sabotérů může v čase přibývat,“ domnívá se sociolog Daniel Prokop. „Ekonomická podpora zasažených je i epidemicky výhodná. Až se začne situace zlepšovat a ekonomické dopady zhoršovat, začne to hrát velkou roli.“
Jak přesvědčit podceňující a nevystrašit ustarané
Dvakrát více než sabotérů je v populaci lidí, kteří rozsah a dynamiku epidemie podceňují. Je mezi nimi o něco více žen než mužů. Jsou to spíše mladší lidé, bydlí v menších obcích, o politiku se příliš nezajímají a média nesledují.
Když se jich sociologové na konci října zeptali, kolik si myslí, že bude 10. listopadu v českých nemocnicích pacientů s koronavirem, v průměru si mysleli, že 2835. Tři čtvrtiny ze skupiny podceňujících pak uvedly, že nanejvýš pět tisíc. Hranici pěti tisíc přitom počet hospitalizovaných překročil už 22. října a v minulém týdnu byl vyšší než osm tisíc.
„Podceňující jsou kromě podcenění rozsahu epidemie specifičtí malým zájmem, informovaností a důvěrou v potřebnost i efektivitu opatření. Na ně je potřeba cílit případné informační kampaně,“ domnívá se Prokop.
Vládní kampaň: Pokus o obnovení důvěry za 50 milionů
Vláda Andreje Babiše chce dodržování opatření proti šíření infekce podpořit novou komunikační kampaní za 50 milionů korun. Premiér i ministři zdravotnictví veřejně připustili, že právě špatná komunikace přispěla k prudkému nárůstu nemocných, hospitalizovaných i zemřelých.
„Obávám se, že po měsících chaotické komunikace by bylo od vlády hodně nešťastné, pokud by svůj výkon obhajovala,“ řekl serveru iROZHLAS.cz Karel Komínek z Institutu politického marketingu.
Politolog Masarykovy univerzity Miloš Gregor, který se zaměřuje na šíření dezinformací, pochybuje, že nová komunikační strategie zabere: „Informační kampaň je potřebná, ale vláda ji měla mít připravenou nejpozději v létě. Pokud v současné době začíná o takové kampani uvažovat, může mít dopad až pro případnou třetí vlnu pandemie.“
Podle Gregora žádná podobná kampaň není samospásná. „Pokud se vláda chová nevyzpytatelně a nepředvídatelně, těžko reklama v médiích výrazněji změní náladu ve společnosti a ochotu lidí opatření dodržovat. Zde se ukazuje základní nedostatek marketingového vládnutí Andreje Babiše. Bez kvalitního obsahu není ani informační kampaň účinná.“
Televizní spoty a zaplacení influenceři
Vládní strategie chce zacílit převážně na televizní zpravodajství, tištěná média a v neposlední řadě na sociální sítě. Hovoří například o placené spolupráci s influencery, tedy lidmi se širokou základnou sledujících právě na sítích. Jak ale ukázala data sociologů, podstatná část odmítačů vládních opatření tato média vůbec nesleduje.
„Je očekávatelné, že tato skupina nesleduje mainstreamová média. S těmito lidmi je velmi těžké pracovat, protože jsou vůči státu nastaveni automaticky negativně a politickým představitelům nedůvěřují,“ říká Komínek. Větší problém ale vidí v bagatelizaci pandemie lidmi, kteří jsou politicky informovanější a za jiných okolností dezinformacím nevěří.
Důvodů k nedůvěře shledává Gregor hned několik: „Vláda se nechová koncepčně a její počínání je chaotické a nedůvěryhodné. Je ale i skupina obyvatel, kteří vládě nevěří, protože ta s nimi příliš nekomunikuje a oni pak hledají informace na různých pochybných a manipulativních zdrojích, ať už webech, nebo sociálních sítích.“
Právě v této oblasti podle něj může informační kampaň pomoci. Základním předpokladem pro to, aby lidé nevěřili různým dezinformacím a sami je nepřeposílali dál, je však rychlost. „Nemá příliš smysl nyní budovat kampaň na vyvracení konspiračních teorií a hoaxů, které si lidé sdíleli na jaře nebo v létě, ty už mezi lidmi zakořenily.“
Naproti tomu ustaraní jsou podle sociologů skupinou, na kterou se novou informační kampaň cílit nevyplatí. Od ostatních se liší hlavně vyšším věkem, tím, že častěji volí vládní strany a většinu informací získávají sledováním celoplošných televizních stanic. „Je to menší skupina lidí, kteří jsou opravdu vystrašení, a nemá asi cenu jejich obavy zvyšovat, protože už se sami dostatečně izolují. Problém je, když většina informací od vlády přichází skrze televize a cílí tak především na skupinu, která se už tak nejvíc bojí, protože je ohrožená,“ domnívá se Daniel Prokop.
Proč pomáhat hazardérům
Zhruba stejně jako podceňujících je v české společnosti hazardérů, kteří riziko epidemie doceňují, odhadují například vůbec nejvyšší počet hospitalizovaných – ale netýká se jich to dost na to, aby změnili své chování. Na omezení běžného života nechtějí nebo nemohou přistoupit. „Neznamená to, že by byli hodnotově proti zvládnutí epidemie – opatření obecně spíš podporují. Některá jim ale přinášejí vyšší náklady,“ vysvětluje sociolog.
Výzkum ukázal, že hazardéři nejméně ze všech skupin využívají práci z domova a nejméně snížili počet kontaktů s ostatními. Je to logické, protože častěji než jiné skupiny pracují v průmyslu, v bezpečnosti či v dalších oborech, které není možné snadno vykonávat z domova. Omezení kontaktů a osobní přítomnosti v zaměstnání pro ně představuje vyšší riziko velkého a rychlého propadu příjmů.
„Na ně by se měla zaměřit jak přesvědčovací kampaň, tak vládní podpora. Pomohlo by například zvýšení příspěvku v karanténě, aby ji neobcházeli a nechodili do práce. Nebo zvýšení nemocenské na víc než 60 procent mzdy, pak by se snad přestali vyhýbat testům. Stačilo by je trochu popostrčit,“ domnívá se sociolog Prokop.
Související témata: Datová žurnalistika, koronavirus, koronavirus v Česku, PAQ Research, Daniel Prokop, výzkum veřejného mínění
Související články
