Lidé umírající o samotě. ‚Některé nemocnice byly během koronaviru papežštější než papež,‘ říká lékař

  • Koronavirová krize odřízla některé umírající pacienty od jejich nejbližších. Nevyléčitelně nemocní, kteří své poslední dny tráví na běžných nemocničních odděleních, kvůli absolutnímu zákazu návštěv zůstali často v izolaci. A to i přesto, že nařízení ministerstva zdravotnictví pro ně počítá s výjimkou z přísné karantény.
  • Konečné rozhodnutí je ale vždy na vedení konkrétního oddělení nebo kliniky. „Mám pocit, že si to některé nemocnice zjednodušily tou přísností,“ komentuje zákazy pro Radiožurnál předseda České společnosti paliativní medicíny a onkolog Ondřej Sláma.

Tento článek je více než rok starý.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Prázdné postele v nemocnici v Bergamu.

Zatímco některá nemocniční oddělení blízkým kontakt s pacienty umožnila, jiná zůstala neprodyšně uzavřena (ilustrační foto) | Foto: Flavio Lo Scalzo | Zdroj: Reuters

Bylo krátce po půlnoci 15. března letošního roku. Sanitka právě odvezla šestašedesátiletého Milana Duška do pražské nemocnice na Vinohradech. Trpěl rakovinou žlučovodu a jeho stav se náhle natolik zhoršil, že se o něj jeho přítelkyně už nezvládala postarat doma. Rozhodnutí o přesunu do nemocnice bylo rychlé a nezbytné.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celou reportáž od Jakuba Troníčka

„Rozloučila jsem se s ním a padlo přitom, že se brzy určitě uvidíme, taková ta milá slova. Ale k tomu už nedošlo,“ vypráví Radiožurnálu o posledních dnech svého otce tlumeným hlasem paní Adriena Pultarová z Prahy.

Svého otce – uměleckého malíře – už ona ani nikdo jiný z rodiny neviděl. „Vydaly jsme se tam se sestrou, že to nějak půjde, ale ono to nešlo. Tak jsme stály před těmi pokoji, ale prý bohužel, že to prostě nejde. Že ho nemůžeme vidět,“ vzpomíná drobná žena v bytě na jednom z pražských sídlišť.

Chtěla se s ním podle svých slov rozloučit, držet ho za ruku. A také mu pomoct splnit jeho poslední přání: „Táta byl silný kuřák a jeho poslední přání bylo jediné, dát si to poslední cígo. A to se právě nepovedlo.“

Na poslední chvíli aspoň dopis

Nutnou ochranu dalších pacientů i personálu nemocnic před nemocí covid-19 paní Pultarová podle svých slov chápe a respektuje. Poukazuje ale na to, že v úvahu připadaly i další možnosti, jak kontakt zorganizovat. Spolupracovala na tom prý s paliativním týmem vinohradské nemocnice, ani to ale nezabralo.

„Snažili se opravdu moc, abychom se s ním mohli vidět, ale bohužel to nevyšlo. Přitom šlo o málo, nemuseli jsme jít dovnitř, nikoho ohrozit, stačilo ho jen vyvézt ven na chvíli. Myslím, že i nemocným je na tom sluníčku líp,“ přemítá paní Pultarová.

Rodina podle ní pro otce zařizovala umístění v hospicu pro umírající pacienty, kde by byly návštěvy možné, ani na to už ale nebyl čas. Pan Dušek zemřel po týdnu hospitalizace. Poslední rozloučení s otcem stihla paní Pultarová na poslední chvíli alespoň na dálku, a to právě díky paliativní specialistce nemocnice. Právě ona totiž doporučila napsat dopis. Co nejrychleji.

Konec omezení návštěv

Aktuální omezení návštěv v českých nemocnicích nebo sociálních zařízení má v souladu s příznivým vývojem epidemiologické situace skončit v pondělí 25. května. Podle ministerstva zdravotnictví se uvolnění bude při splnění požadovaných hygienických opatření týkat i léčeben dlouhodobě nemocných i domovů pro seniory.

„Řekla nám, že už opravdu moc času nezbývá, že musíme rychle. Tak jsem honem přemýšlela, co všechno bych mu vlastně chtěla ještě říct,“ vzpomíná drobná žena s tím, že rukou psaný osobní dopis doručila hned druhý den do nemocnice. „Ještě přes den mu ten dopis přečetli a večer už táta nebyl. Takže tato věc naštěstí vyšla, za to jsme vděční,“ svěřuje se paní Pultarová. Trauma z toho, že svého otce v jeho posledních chvílích nemohla navštívit a být mu nablízku, prý ale zůstane navždy.

Výjimka pro nevyléčitelně nemocné

Plošný zákaz návštěv se přitom podle nařízení ministerstva zdravotnictví umírajících pacientů vůbec netýkal. „Výjimka se nevztahovala pouze na hospice, ale na všechny pacienty v terminálním stavu bez ohledu na místo poskytování zdravotní péče,“ řekla k tomu mluvčí resortu zdravotnictví Renata Povolná.

Proč v případě Milana Duška hospitalizovaného ve vinohradské nemocnici nebyla návštěva blízkých možná, není jasné. Vedení nemocnice na dotazy Radiožurnálu ani po týdnu neodpovědělo.

Právě přítomnost blízkých u umírajících pacientů je přitom například podle předsedy České společnosti paliativní medicíny a onkologa Ondřeje Slámy klíčová. „Umírání je situace, ve které je odloučení a samota nejděsivější dimenzí toho celého procesu,“ vysvětluje.

A nucená izolace může pro pozůstalé podle jednoho ze zakladatelů české paliativní péče skutečně znamenat vyšší pravděpodobnost dalšího traumatizování. „U části z nich si umím představit, že to může vyústit v nějaké dlouhodobější úzkostné nebo depresivní poruchy, která mohou vyžadovat specializovanou psychoterapeutickou podporu,“ konstatuje Sláma.

Umírajících v izolaci jsou tisíce

Příběhů podobných posledním dnům malíře Duška jsou přitom podle Slámy tisíce. V nemocnicích totiž umírá na různá onemocnění v dlouhodobém průměru až pět tisíc lidí měsíčně. „Je jasné, že toto číslo se týká i doby pandemie. Těch případů, kdy blízcí nemohli do nemocnic přicházet a nemohli s těmi umírajícími pacienty být, tedy nebylo v řádu jednotek nebo desítek, ale v řádu tisíců,“ poznamenává Sláma.

Měl jsem halucinace, museli mi připoutat ruce, popisuje muž z Prahy těžké onemocnění koronavirem

Číst článek

Podle Slámy mnozí primáři nebo vedoucí nemocničních oddělení výjimku respektují a rodinám pacientů kontakt s umírajícími blízkými umožňují, netýká se to ale zdaleka všech. „Ten hlavní argument nebyla ani tak obava z nějaké sankce, byla to spíše taková až davová psychóza, že s každým zvenku může přijít do nemocnice nákaza,“ vysvětluje Sláma.

Zároveň ale poznamenává, že nejčastějším důvodem odmítnutí byla obava z toho, aby ostatní pacienti návštěvy nezáviděli. „Byly by tam potencionální konflikty a hádky, proč ne já a podobně. Vysvětlovat pacientům, že je někdo terminálně nemocný, je obtížné. Mám pocit, že si to některé nemocnice zjednodušily tou přísností, že byly, jak se říká, papežštější než papež, a dodržovaly ten zákaz až rigidně u všech,“ domnívá se Sláma.

Návštěvy na zapřenou

I proto někteří lékaři pečující o nevyléčitelně nemocné pouštěli příbuzné do nemocnic tajně. Radiožurnálu to potvrdila třeba lékařka onkologického oddělení jedné ze severočeských nemocnic. Redakce její celé jméno zná, na její přání jej ale nezveřejňuje.

„Naše oddělení je zaměřené na paliativní péči a jsme přesvědčeni, že naši pacienti mají právo na to vidět své rodinné příslušníky. Proto jsme je za nimi pouštěli. Snažili jsme se jim pouze vysvětlit, aby nechodili ve větších skupinách lidí, aby byli maximálně jeden nebo dva, nebo aby nepřecházeli přes standardní oddělení, aby to netrápilo ty další pacienty, že oni návštěvy mít nemohou,“ popisuje praxi posledních týdnů lékařka.

Rodiny podle ní vstřícný přístup oceňují. Za sebou totiž většinou mají čerstvou zkušenost z akutních nemocničních oddělení, kde byli jejich umírající blízcí izolováni. „Ti lidé k nám chodí a často pláčou, a jsou zoufalí, že toho svého umírajícího neviděli třeba měsíc nebo šest týdnů. Že s ním nemohli být v kontaktu a že třeba nemohli být svědky toho, jak se ten stav jejich blízkých zhoršuji. Byli vděční za to, že u něj mohli být a držet ho za ruku,“ vypráví lékařka.

Umírající pacienti v osamění podle ní trpí úzkostmi a propadají se do depresí. V nich pak také často své životy končí. I proto prý některé pacienty kvůli aktuální situaci spolu s kolegy předávala do hospicové péče, a pokud to bylo možné, tak i do péče rodiny v domácím prostředí.

Doma se stav pacienta zlepšil

Právě to byl případ paní Jany, která měla ve stejné nemocnici těžce nemocného otce. Nevyléčitelnou onkologickou diagnózu mu lékaři zjistili během nařízené karantény. A prognóza byla značně nejasná. Na začátku ještě za otcem rodina mohla, později se oddělení uzavřelo.

Otazníky kolem chytré karantény. Vláda na ni spoléhá, přínos systému ale zatím obestírá mlha

Číst článek

„Bylo to hrozné. Nevěděli jsme, jestli se mu dá ještě pomoci, nebo nedá. Je to obrovská bezmoc, když za ním do té nemocnice nesmíte,“ popisuje nedávné zážitky paní Jana. O tom, že si otce raději vezme domů, se podle svých slov rozhodla ve chvíli, kdy přestalo být možné mu na oddělení alespoň doručovat přes personál jídlo a pití.

„To už si opravdu připadáte úplně odříznutý. A přitom mu potřebujete nějak pomoct,“ líčí mladá žena. Po převozu domů se navíc stav jejího otce překvapivě zlepšil. „Teď máme tátu doma a musím zaťukat, že ten jeho stav je dobrý. Akorát ho bolí záda, jak je přeleželý, a také musí být napojený na kyslík,“ vysvětluje paní Jana.

Videokonference i v budoucnu

Například podle šéfa celostátního Centra paliativní péče Martina Loučky je kontakt s blízkými v závěru života přirozenou potřebou. „Je to určitě priorita, a to jak pro ty nemocné, tak pro jejich blízké. Je to považováno za něco, co má velkou hodnotu.“

Loučka přitom doplňuje, že mnoho nemocnic nebo dalších zdravotnických či sociálních zařízení zůstalo v uplynulé době i přes výjimky pro umírající uzavřené také kvůli obavám lékařského personálu z možné nákazy. Týkalo se to podle něj i některých hospiců, které jsou jinak na maximálním kontaktu rodin s umírajícími založené.

Současná krize nicméně podle Loučky přinesla i pozitiva, zejména v posunu ve využívání moderních technologií, které pomáhaly překonávat bariéry mezi pacienty a jejich rodinami.

„Jsem nadšený, že jsme viděli poměrně intenzivní snahy ze strany personálu zdravotnických a sociálních zařízení umožňovat právě ty náhradní formy kontaktu, ať už jsou to dopisy, nebo za využití telefonů a tabletů k videohovorům. To má určitě smysl,“ dodává Loučka.

České zdravotnictví by podle něj tyto metody kontaktu s blízkými mělo praktikovat i po krizi. Mohou totiž zprostředkovat alespoň vzdálené setkání těm, kteří by osobní návštěvu kvůli zdravotnímu stavu nebo velké vzdálenosti uskutečnit nemohli.

Jakub Troníček Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme