Třetí vlna je úplně jiná, každý druhý až třetí pacient má koronavirus, říká šéf záchranářské asociace Slabý
Zdravotníci zažívají dál těžké časy, stejně tak tomu je i na záchrankách. Prodloužené služby, stále se zvyšující počet pacientů s koronavirem a problém s umístěním do některých z nemocnic. Tak popisují největší problémy záchranáři. „Každý druhý až třetí pacient, kterého vezeme, má koronavirus. Někdy vozíme jenom pozitivní lidi,“ říká šéf Asociace záchranných služeb a ředitel jihočeské záchranky Marek Slabý.
Jaké jsou největší komplikace, se kterými se teď v terénu potýkáte?
Třetí vlna je úplně jiná, než byly ty předchozí. Počet pacientů neustále roste, takže se potýkáme nejenom s rostoucím počtem výjezdů, ale i s rostoucím počtem covidových pacientů. Problémem samozřejmě je i naplněnost nemocnic, takže je to trochu začarovaný kruh. Zatím, byť na hraně, se s tím zvládáme vypořádat.
Na hranici personálních kapacit i zákoníku práce. Záchrance se zvýšil počet výjezdů až o třetinu
Číst článek
Dá se říct, o kolik stoupl počet výjezdů, když porovnáte dobu před koronavirem a tu současnou?
Nejde to takhle říct, protože ubyla řada pacientů, které jsme ošetřovali před covidem. S počtem pacientů je to jeden týden tak a druhý týden jinak. I populace se jinak chovala v první a druhé vlně a jinak se chová teď. Myslím si, že teď je zátěž opravdu vysoká, takže nárůst pacientů je 20 až 30 procent podle jednotlivých krajů.
Změnila se skladba pacientů, které vozíte? Například ve vážnějších stavech, mladší ročníky a tak podobně?
To je právě pod obrazem třetí vlny, kdy skutečně začínáme vozit pacienty závažné. Původně to byli pacienti, u kterých jsme většinou nevěděli, zda jsou covid pozitivní. Zasahujeme totiž u pacientů, u kterých víme, že jsou pozitivní, a oni to také vědí. Poté je zhruba druhá polovina pacientů, u nich se covid potvrdí až při příjezdu do nemocnice. Zcela jednoznačně vidíme, že narůstá počet pozitivních pacientů a jejich stav se rychle zhoršil, takže vyžadují rychlý transport do nemocnice. Před třemi týdny to byl každý třetí pacient, ale během jednoho týdne jsme se dostali na číslo každý druhý až třetí pacient. Kolegové z Karlovarského kraje v úterý říkali, že v podstatě každý pacient, kterého vezli do nemocnice, byl pozitivní.
Pozorujete u záchranářů za ten rok, že by se horšilo jejich psychické a fyzické zdraví? Dávají například výpovědi, protože už nemůžou dál, dostavuje se syndrom vyhoření?
Samozřejmě jsou všichni unaveni. Je to velmi fyzicky náročné, protože pracujeme v ochranných oblecích, stejně jako v nemocnicích. Oproti nim ale máme snad ještě chvíli na to si odpočinout a převléknout se. Nemusíme být v ochranných pomůckách nonstop. I když jsou služby, kdy se záchranáři z obleků prakticky nesvléknou. Jsou samozřejmě unaveni i psychicky, protože to není nic příjemného. Snažíme se jim pomáhat. Všichni máme psychosociální služby, některé záchranky mají vlastní psychology.
Když je počet záchranářů omezen personálně, je odkud brát?
To je náš problém, protože všichni naši pracovníci jsou samostatně pracující zdravotníci. I řidiči sanitních vozidel musí mít certifikované kurzy. Nemáme šanci si sáhnout mezi dobrovolníky a doplnit si stavy. Kompenzujeme to tím, že likvidujeme veškerý fond přesčasů. Obávám se, že pokud situace bude dál gradovat, stane se pro nás zákoník práce trhacím kalendářem. Pokud by situace byla kritická, tak bychom museli redukovat trochu zbytné posádky, abychom posílili posádky ve velkých aglomeracích. Zatím jsme ale schopni posádky posilovat a zatím nám fond přesčasů stačí. Nahrává nám to, že díky proočkovanosti nám klesá počet karantén a izolací.
