Krajanské školy chtějí akreditaci výuky a zrušení rozdílových zkoušek
Jejich běžným jazykem je zpravidla angličtina, francouzština nebo němčina. Přesto děti s českými předky, studující na zahraničních školách, nezapomněly ani na český jazyk. Učí se ho v českých komunitách a centrech, která usilují o zachování tuzemské kultury a mateřštiny.
Zájem o krajanské školy v cizině roste. Po celém světě jich funguje patnáct. Děti z českých rodin vzdělávají hlavně v Evropě, USA a Austrálii.
Jedním z nejrychleji se rozvíjejících center je Česká škola v německém Frankufurtu nad Mohanem.
Česká škola Frankfurt
Frankfurtská škola funguje teprve pět měsíců. Za tu dobu už ale bude vzdělávat téměř sto žáků, které mají české rodiče nebo i české předky. Škola vyučuje děti od osmnácti měsíců do patnácti let.
„Myšlenka České školy Frankfurt vznikla asi před rokem, kdy jsme s kolegyní Hanou dělali různé kurzy a akce ve Frankfurtu, scházeli jsme se s Čechy i různými krajany. A z toho vykrystalizovalo, že za prvé trošku zapomínáme mluvit česky a za druhé že je zde generace malých dětí a je velká škoda, že nemají příležitost se zde naučit česky,“ popisuje vznik myšlenky české školy spoluzakladatelka školy Kateřina Spiess - Velčovská.
Děti se učí číst a psát a také poznávají českou literaturu, kulturu a historii. V rámci povinné školní docházky přitom navštěvují i běžnou školu v zemi, kde bydlí. Do české školy chodí jen na pár hodin týdně.
„Máme 70% dětí ze smíšených rodin, 20% dětí je z čistě českých rodin a těch 10% to jsou dětí takzvané třetí a čtvrté generace, což jsou vlastně vnuci krajanů, kteří tu už žijí velice dlouho. Obliba české školy je velká v současné chvíli. Myslím, že důvodem je koncept, který jsme vytvořili, protože ten bazíruje nejenom na výuce českého jazyka, ale opravdu na tom, že se s dětmi snažíme hrát hry a do té výuky se snažíme projektovat čistě české věci,“ přibližuje charakter české školy Spiess - Velčovská.
Škola proto buduje velkou českou knihovnu. Má to ale svá úskalí.
„V zahraničí je velký problém sehnat české knížky, takže bychom byli velice rádi, kdyby nám například občané darovali knížky ze svých knihovniček, které už nepotřebují a které by ty naše děti ještě mohly využít,“ doplňuje Velčovská, která v Německu žije už deset let.
Česká škola v Bruselu
Podobně českou kulturu buduje i Česká škola v Bruselu, která tady se čtyřiceti žáky funguje zhruba dva roky. Centrum navštěvují většinou děti rodičů, kteří pracují ve zdejších evropských institucích.
„Samozřejmě máme své sponzory, ale je to těžké udržet. Nebudu říkat, že ne, protože peněz není nikdy dost,“ říká Anita Březinová z bruselské školy.
Podobný problém s financemi řeší všechny školy v cizině. Pokud nezískají granty od českých ministerstev zahraničí a školství, peníze na pronájem, učitele a pomůcky musejí shánět jinde.
I přesto, že mají školy výuku podle českých vzdělávacích programů, nemohou dětem vydávat vysvědčení. Pokud ho chtějí žáci získat, musejí dojíždět na přezkušování do základních škol v Česku, což je pro některé rodiny obtížné.
O uznání krajanských Českých škol bez hranic za právoplatné vzdělávací instituce, které mohou vydávat v zahraničí i česká vysvědčení, teď ministerstvo školství intenzivně jedná.
Novela školského zákona
Připravená novela školského zákona, kterou teď projednají poslanci, povinnost rozdílových zkoušek zruší. Žákům by se částečně uznalo jejich vzdělání z krajanských škol. Podle Michaela Pospíšila, generálního ředitele Českých center v zahraničí, je to pro žáky v cizině nezbytné.
Michael Pospíšil, generální ředitel Českých center v zahraničí, vysvětluje snahu o akreditaci
„Nám jde především o to, aby české školské orgány nějakým způsobem podpořily tuto aktivitu a zahrnuly ji do programu zákona o školství, protože jsme tady už zažili spoustu intervencí v Senátu, v Poslanecké sněmovně. Neustále se snažíme v tom dobrém slova smyslu lobovat na všech stranách, aby se vlastně Česká škola bez hranic dostala do českého školního systému,“ vysvětluje Michael Pospíšil.
To ale není podle Lucie Slavíkové - Boucher, ředitelky občanského sdružení Česká škola bez hranic, dostačující.
Následná akreditace
„Musí, dejme tomu, navazovat krok B – tj. akreditace našich škol, která by zároveň zvýšila jejich prestiž, a pro ty lidi by měla stejnou váhu jako české školy,“ představuje svoji vizi Slavíková – Boucher.
Že zájem krajanů o české školy v zahraničí roste, potvrzuje i Michael Pospíšil: „Česká škola bez hranic vznikla v Paříži a dodnes se v prostorách Českého centra učí. Dokonce se ty prostory svým způsobem rozšířily. Takže vždycky jsme velice úpěnlivě podporovali celou tuto asociaci.“
Právě o výuce češtiny v zahraničí diskutují teď v Praze odborníci a zástupci center z celého světa.
