Křesťané si připomínají ukřižování Ježíše Krista

Přísný půst, smutek a hluboké rozjímání - to všechno patří v křesťanském světě k Velkému pátku. V tento den byl Ježíš Kristus ukřižován.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Bible a růženec | Foto: Comstock Images

Ježíš byl obviněn z velezrady. Židovská velerada ho nařkla, že se považuje za židovského krále a Pilát Pontský dal Ježíše popravit.

„Je to nejsmutnější den, pokud si člověk uvědomí, že někomu se ubližuje, koho má hodně rád, tak ten smutek přechází i na něho a pro křesťana není Bůh nějaké bytí, které se ho netýká, ale je to blízká osoba,“ říká římskokatolický duchovní Miloš Szabó.

Přehrát

00:00 / 00:00

Reportáž Naděždy Hávové o religiozním duchu Velkého pátku

Křesťané by se podle něj neměli v tento den zúčastňovat žádných veselí a radostných událostí: „Kdysi se na Velký pátek nehrály žádné zábavy, žádné veselé písničky, nezpívalo se, naopak smutnilo se. Držel se půst, drží se půst doposud. Křesťané se postí - nejedí maso,“ popisuje další velkopáteční zvyk Szabó.

A pokud je to možné, nejedí vůbec. Velký pátek je dnem přísného půstu. Půst byl a je jedním z výrazu pokání. Současná postní praxe katolické církve zavazuje katolíky od 18 let. V chrámech se koná obřad uctívání kříže. Tento den není sloužena žádná mše svatá.

„Večer je středobodem bohoslužby uctívání kříže, protože právě na kříži Ježíš umírá. Umírá ve tři hodiny, takže tam, kde to jde, se koná takzvaná křížová cesta,“ popisuje Szabó dále.

A právě křížová cesta je zpodobněním utrpení Krista na poslední jeho cestě z domu Pilátova až na horu Kalvárii.

„Připomínají se právě smutné události zrady, umučení, ukřižování a smrti,“ dodává Szabó.

Modlitba | Foto: Fotobanka Stock.xchng

Velký pátek uznává jako den pracovního klidu asi čtyřicítka zemí, třeba Velká Británie, Německo, Španělsko, Švýcarsko a také Slovensko. Česko mezi ně nepatří.

Velký pátek přináší řadu tradicí

K Velkému pátku se váže i mnoho lidových zvyků. Naši předkové věřili, že v den Ježíšova ukřižování mají živly obrovskou moc - vypráví etnografka Jiřina Langhamerová.

Přehrát

00:00 / 00:00

Reportáž Pavly Dluhoschové o pohanských zvycích spojených s Velkým pátkem

„Od dvanácti do tří hodin, čas kdy umíral na kříži, z Bible víme, že když zemřel - se otevírají hroby, roztrhla se opona, změna světa, konec světa, symbol tohoto - otvírají se poklady. To je přesmyčka v pozemský prospěch. Krásně to ilustruje ve své básni Karel Jaromír Erben, kde toto všechno je popsáno, že při pašijích se otevírají skály, můžeme vstoupit do podzemí,“ říká Langhamerová.

V tradici Velkého pátku má důležité místo také voda. Jak zaznamenala třeba Božena Němcová , lidé se před východem Slunce chodili omývat k přírodním tokům.

„V tom je prastarý rituál toho, že voda jako symbol světa, symbol života odnáší nečistoty. Lidé se v ní skutečně myjí, voda je živel. Využilo se toho starého věrského podtextu, že je Velký pátek a voda nás ochrání. Omývali se v ní lidé, nosili si ji domů, omývali různá náčiní, kravám se omývala vemena, aby dávala hodně mléka, vykrápěla se světnice,“ vypočítává lidové zvyky Langhamerová. „Říkalo se jí Jordánka,“ dodává pojmenování velikonoční vodě.

Od zeleného čtvrtka do bílé soboty někde chlapci obcházejí vesnice s řehtačkami a klapačkami - nahrazují tak mlčící zvony, které, jak se říká, odletěly do Říma. V některých krajích na Velký pátek - v den, kdy byl Kristus uložen do hrobu, nesměli lidé pracovat na poli - tedy hýbat se zemí. Ta je totiž v tento den posvátná.

Naděžda Hávová, Pavla Dluhoschová, Michal Šenk Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme