Podle profesora pěstování a ekologie lesa Miroslava Svobody z České zemědělské univerzity prohlubují kůrovcovou kalamitu přísné předpisy na dřevinnou skladbu a na rychlost osazování holin. Kalamita přivedla ke krachu řadu menších majitelů lesů a navýšila české emise CO₂ o víc než desetinu. „Ceny krovů, latí nebo OSB desek šly v posledních měsících prudce nahoru, přitom dříví v Česku máme dost,“ říká v rozhovoru pro iROZHLAS.cz.

Tento článek je více než rok starý.

Praha/Brno 6:05 9. listopadu 2021 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Než se pustíme do kůrovcové kalamity: co čekáte od nové vlády?
Doufal jsem, že přinese do lesnictví nový vítr. Ale jelikož se na ministerstvo zemědělství možná vrátí Marian Jurečka (KDU-ČSL), nečekám velké změny. Když byl ministrem naposledy (v letech 2014–2017, pozn. red.), prohlašoval, že české lesy jsou v nejlepším stavu. Vzápětí přišla kůrovcová kalamita.

To by znamenalo, že i vedení Lesů ČR zůstane konzervativní a moc se toho nezmění.

Což je podle vás špatně.
Kůrovcová kalamita ukázala, že lesnictví se nutně změnit musí. Mě část lesníků vnímá kontroverzně, jsem pro ně extremista, ekolog, bavit se se mnou nebudou. Ale klidně budu za extremistu, když to povede ke změně.

Vy sám se za extremistu považujete?
Ve většině zemí Evropské unie bych reprezentoval mainstream. Možná i tam bych byl víc environmentálně laděný, ale rozhodně bych nebyl považovaný za extrém.

V českém prostředí dominuje tradiční pohled na les jako na plantáž, která má hlavně vydělávat. Přežívá v hlavách mnoha lesníků i úředníků. To pomáhá velkému byznysu, přes státní lesy tečou miliardové zakázky pro pár soukromých subjektů.

Co přesně myslíte konzervatismem lesníků?
Mám na mysli to, co komunistické vlády protlačily po válce. Lesnictví, stejně jako zemědělství, se změnilo na průmysl. Zvítězil přístup vedoucí k maximalizaci zisku a zásob. To v lesnících zůstalo a ani po revoluci se to nepodařilo vymýtit. Přitom už v padesátých letech věděli, že se smrkovými a borovými plantážemi bude problém.

Lesnické školství dnes produkuje otevřenější lesníky, ale válcuje je následná praxe. Právě lesníci ale často rozhodují o tom, jak bude hospodaření vypadat. Teď jsem se s tím několikrát setkal u obecních lesů: majitel vůbec nemá představu, jak s lesem nakládat, vše nechává na lesnících. Ti nemají žádné zadání ani zpětnou vazbu, takže se starají, jak jsou zvyklí a jak jim napovídá legislativa.

A ta zase zůstává velmi konzervativní, proti předrevolučním zákonům se příliš nezměnila. Nabádá vlastníky k produkčně zaměřenému hospodaření, které nerespektuje přírodu.

Takže od mladší generace lesníků změnu nečekáte?
Minimálně na vysokých školách se přístup mění. Nová generace si uvědomuje, že je to s lesy jinak, než se říkalo dřív.

Jenže nástup do praxe je většinou semele. Je paradoxní, že když už někdo věci mění, tak jsou to lesníci, kteří se dostanou k menším majetkům, ať už soukromým, nebo veřejným. Oproti tomu u státních lesů, kde by nemusel být takový ekonomický tlak, je otevřenost menší.

Znovu narážíme na legislativu. Když majitelé obnovují les na holinách jinak než v minulosti, narážejí na podmínky dotací. Jsme v začarovaném kruhu, neustále debatujeme o novelizaci legislativy, ale mění se jen pomalu.

Grafy převzaté z webu Fakta o klimatu ukazují rozsah těžby v souvislosti s kůrovcovou kalamitou.

Nejhustší lesy v regionu

Jaké legislativní mechanismy konkrétně je k tomu nutí?
Zákon nutí sázet velké množství stromků na hektar, máme nejvyšší hustotu lesů ve střední Evropě. Lesy jsou tak odmlada málo odolné vůči suchu nebo škůdcům. Majitel by měl počty stromů průběžně redukovat, jenže to stojí peníze, takže na to často nedojde.

V situaci, kdy obnovujeme les po zásadní kalamitě, by bylo jednodušší a lepší využít ve větší míře přirozené obnovy, tedy náletů pionýrských dřevin. Zakládáme teď lesy, které se budou kácet za osmdesát nebo sto let. Nevíme, jakou bude v té době mít les hodnotu, co bude společnost s dřívím dělat.

Zmírněním dotací bychom za stejné peníze obnovili více lesů a zároveň dali prostor vlastníkům, aby do toho vnesli vlastní očekávání o budoucnosti.

Tichá revoluce v českých lesích: poprvé se vysadilo víc listnáčů než jehličnanů. Jaké budou lesy po kůrovci?

Číst článek

Ze zákona taky musí sázet nějaký podíl listnáčů a jedlí.
Přesně tak, musí dodržovat nějakou dřevinnou skladbu. Na jedné straně je to nějaký podíl melioračních dřevin, listnáčů a jedlí, na druhou stranu ale taky nějaký podíl smrku a borovice.

Doporučená dřevinná skladba byla často vyžadována odbornými lesními hospodáři, zvlášť u malých majitelů. Ti pak naráželi na to, že je lesník, který měl legislativně na starost jejich majetek, nutil sázet smrk a borovici.

A poslední pravidlo: při zalesnění musíte dodržet zákonnou lhůtu, podle které musí na holině do sedmi let růst nový les, definovaný konkrétními počty stromů. Nemůžete prostě počkat, až vám tam naletí pionýrské dřeviny.

Když budu mít vlastní hájek a nebudu se tím řídit, co mi hrozí? Přijdu o dotace?
Jednak nedostanete dotaci, a za druhé je samozřejmě porušování lesního zákona stejný problém jako porušování jakéhokoliv jiného zákona. Hrozí vám sankce od státní správy lesů a České inspekce životního prostředí. Můžou vám udělit relativně vysokou pokutu, vést správní řízení, podat žalobu.

Tahle tři pravidla byste rád změnil?
Ano. Chci, aby zákon reflektoval, že máme klimatickou změnu, že nás čekají klimatické extrémy, období sucha. Tomu bychom měli přizpůsobit model hospodaření.

Současné nastavení nedává smysl. Jsme teď obrovským exportérem surového dříví, vyhodili jsme oknem sto milionů kubíků, protože jsme ho měli hodně a nikdo ho nechtěl. Takže ho majitelé prodali pod cenou. Produkujeme víc dřeva, než jsme schopní zpracovat a využít, a drancujeme si tím krajinu. Pro Čechy to nemá žádný pozitivní dopad: ceny krovů, latí nebo OSB desek šly v posledních měsících prudce nahoru, přitom dříví v Česku máme dost. Pro nás nemá žádný benefit, že někdo těží ohromné množství dřeva a posílá ho do ciziny.

Vysočina kvůli kůrovci přišla o pětinu jehličnanů. ‚Jdeme naproti další vlně,‘ varují odborníci

Číst článek

Během kůrovcové kalamity se ale už některá z těch pravidel změnila.
Jen zčásti. Ministerstvo zemědělství teď na části plochy umožňuje ponechat přirozenou obnovu, v tuhle chvíli je to asi patnáct procent z celkové holiny. Na kalamitních holinách se také prodloužila lhůta na zalesnění. Zároveň se změnila pravidla pro druhové složení lesa, takže majitelé nejsou nuceni sázet tolik jehličnatých dřevin – smrku a borovice – jako to vždycky bylo.

To vše jsou kroky správným směrem, ale nedostatečné. V mnoha podnicích, typicky v Lesích ČR, je zajetá praxe a majitelé lesů nových možností nevyužívají nebo o nich vůbec neví. Viděl jsem lokality, které jsou opět nahusto zalesněné borovicí, protože je to nejjednodušší a nejlevnější. Proč bychom se starali, takhle jsme to dělali vždycky a budeme dál.

Systém dotací je navíc poměrně rozdrobený, velkou pravomoc mají kraje. Některé stále aktivně podporují výsadbu smrků v nízkých nadmořských výškách, kam nepatří. Dotace navádí majitele, aby opakovali chyby z minulosti.

Jak je možné, že se to nemění?
Zčásti proto, že se to tak dělalo vždycky, zčásti za to může nekompetentnost, zčásti víra v to, že klimatická změna neexistuje, že sucho byla jenom epizoda. A představa, že jedině smrk zaručí dostatečný výnos.

Slovinsko lesy nesází

Stará se některá z okolních zemí o lesy tak, jak byste si představoval?
Každá má problémy, často se to liší region od regionu. V Německu jsou spolkové země, kde mají stejný problém se smrkem a borovicí jako my. V Rakousku sice v nižších nadmořských výškách sázejí javory, lípy nebo duby, ale jinde využívají velké holosečné těžby.

Většina zemí v regionu ale nemá takový podíl smrkových a borových monokultur, protože jich prostě za posledních sto let tolik nevysázeli nebo tam zůstaly původní porosty. To je třeba příklad Slovenska. Přestože jsme dlouho byli jedna země, Slováci mají o několik desítek procentních bodů vyšší podíl listnatých dřevin. Takže ani s kalamitou neměli tak obrovský problém.

Velký rozdíl je v tom, že řada zemí má vyšší podíl přirozené obnovy. V severní Itálii nebo Slovinsku se přirozená obnova využívá téměř u sta procent lesů. Sází se pouze tam, kde přirozená obnova selhává nebo je potřeba změnit druhovou skladbu, některý druh chybí.

Takže historicky české lesy vydělávaly víc, ale podle vás už je to pasé.
V některých okamžicích jsme na tom opravdu byli hospodářsky lépe. Kvalitní smrkové dříví, které se zpracovává na pilách, mělo vyšší hodnotu než listnaté dříví. Ale během kalamity cena jehličnatého dříví spadla třeba o padesát procent pod listnáče, které si naopak cenu udržely. V posledních měsících v důsledku globální poptávky cena jehličnanů zase roste, podobně jako u jiných materiálů.

Propad během kalamity ale ukázal, jak krátkozraký je plantážnický přístup, který sází jen na jednu kartu. Celá řada vlastníků měla ohromný ekonomický problém, řada soukromých vlastníků zkrachovala. Lesy ČR přežily jen díky tomu, že v krizovém roce 2020 dostaly ohromnou státní dotaci (loňské dotace na likvidaci kůrovce pro všechny subjekty se vyšplhaly na sedm miliard korun, pozn. red.). Teď ale musíme pěstovat odolnější lesy, přestože to znamená menší zisk. I když ono se vlastně těžko počítá, co je ekonomicky výhodnější.

Zelenější, ale pořád ne dost zelený. Unie může český plán obnovy znovu vrátit

Číst článek

Loňská data ministerstva zemědělství ukazují, že bez dotace by majitelé lesů tratili až 3000 korun na hektar. Co si pod tím představit? Jak velká je to ztráta?
Ohromná. Pokud jste malý majitel, jste závislý na příjmech z prodaného dříví. Zisk máte jen tehdy, když prodáváte silné dříví z dospělého lesa staršího 80 let. Prodejem slabšího dříví nemusíte vydělat nic, hodně to závisí na aktuálních cenách. Do mladého lesa naopak investujete, potřebuje péči, lesnické zásahy. Pokud proděláte na finální sklizni dřeva, pak vám chybí peníze na to, abyste se o něj mohl dát starat. Když stát nutil kácet kůrovcem napadené stromy v době, kdy byla cena dříví minimální, často se nezaplatily ani náklady na těžbu.

Dnes je na prodej rekordní množství lesní půdy, vlastníci už s tím nechtějí mít nic společného. Mnoha menším majitelům lesa kalamita otevřela oči, bohužel za tu cenu, že spoustu z nich přivedla ke krachu. Žádný zisk, žádný polštář, aby mohli ten les obnovit. Obce lesy často zachraňovaly ze svých rozpočtů.

Plastová či dřevěná vidlička? Vyjde to nastejno

Kůrovcová kalamita má vliv také na české emise uhlíku, které teď rychle rostou. Co s tím?
Lesy poutají v biomase velké množství uhlíku, takže doteď pomáhaly snižovat české emise. Kůrovcová kalamita bilanci změnila, protože zpracováním surového dřeva se naopak uhlík uvolňuje.

České antropogenní emise CO₂ se vlivem kalamity navýšily o 15 až 20 procent. Nedodržíme tak svoje závazky vůči unii, což může znamenat finanční postih v miliardách korun, možná miliardách eur. Bude záležet, zda dostaneme výjimku. To je další důvod, proč změnit způsob hospodaření v lese: rozhoduje o tom, do jaké míry nám lesy s klimatickou změnou budou pomáhat, nebo ji zhoršovat.

Když místo kácení necháme stromy v lese samy spadnout a zetlít, není to jen odklad? Uhlík stejně časem uvolní.
Lesy nám můžou pomoct překlenout kritické období, ale to musely vypadat jinak. Rozumnější varianta je nechat část lesů být a netěžit je, zvlášť těch listnatých, kde je zaručen stabilní vývoj bez rizika velkých rozpadů. Vážou obrovské množství uhlíku a dalších padesát let ho budou akumulovat.

Potřebujeme zpomalit uhlíkový cyklus: dnes uhlík v dřevních produktech držíme jen krátce, hlavně u listnatých porostů, kde podstatná část skončí jako palivo. Po deseti nebo patnácti letech uhlík znovu vyletí do vzduchu.

Jak na to?
Ideálním produktem je řezivo jako trámy, ze kterých se postaví dům. Mají životnost třeba sto, sto padesát let. Ale produktů s dlouhou trvanlivostí je relativně málo.

Dřevozpracující průmysl nás přesvědčuje, že je ideální používat papír a dřevo jako obnovitelnou surovinu a nahrazovat jimi produkty, které pocházejí z neobnovitelných zdrojů. To je nesmysl, pálit dříví jako biomasu a mít produkty na jedno použití není řešení. Kdybyste si spočítal uhlíkovou stopu jedné megawatthodiny vyrobené z uhlí a ze dřeva, tak ta ze dřeva bude mít větší uhlíkovou stopu než ta z uhlí. Zvlášť pokud to dříví pochází z tropického pralesa, jak se tomu dnes často je.

U dřeva je to stejné jako s každým jiným přírodním zdrojem: nesmíme jím plýtvat. Když ve fast foodu dostanu dřevěnou vidličku místo plastové a pak ji vyhodím, tak je to úplně stejné plýtvání.

Takže z pohledu klimatické změny je lepší nekácet.
Ve světě se diskutuje o přístupu nazývaném proforestation. Jde v něm o to nechat lesy na části lokalit bez zásahů zestárnout. To je mi blízké. Z mého pohledu nedává ekologický ani ekonomický smysl třeba těžit staré bukové lesy v Krušných horách, obzvlášť pokud jsou v majetku státu.

Obávám se, že teď se tlak na těžbu starých lesů zvýší, protože po kůrovci tu bude poptávka po dřevě. Zvlášť u Lesů ČR se bojím, že si to nezvládnou pohlídat. Teď nám mizí pod rukama staré jehličnaté lesy a může se stát, že to vzápětí odnesou i ty listnaté.

‚Kdyby byla vůle. Ale není‘

Je nějaký mechanismus, jak podobné trendy prosadit?
Uvažuje se o zavedení takzvaných ekosystémových plateb. Jde o dotaci vlastníkům lesa za to, že jejich lesy poutají uhlík, chrání půdu a udržují mikroklima. Ta debata je na začátku, ale z mého pohledu to dává větší smysl než plošné dotace.

Státní lesy by měly sloužit veřejnosti a ta by to po nich měla vyžadovat. Těch pár miliard, které vydělají prodejem dřeva a kterými přispějí do státního rozpočtu, má pro naši společnost minimální efekt.

Chtěl jsem se zeptat, jestli existuje jedno konkrétní opatření, které by pomohlo hospodaření v lese změnit. Ale mám pocit, že jste ho právě popsal.
Jedno opatření samozřejmě není. Podstatné je přestat se na les dívat jako na plantáž, jako na pole, kde něco zasejeme, sklidíme a prodáme. Je to složitý ekosystém, který umí spoustu jiných věcí.

U soukromých vlastníků vidím jako řešení platit za ekosystémové služby, u státních lesů si nastavit, co od nich očekáváme. Lesy ČR můžou být vzorem, můžou na části území hospodařit úplně jinak.

Mluvili jsme o tom, že bez změny legislativy to nepůjde.
Lesy ČR mají jinou pozici než ostatní vlastníci lesů. Nemusí tak tlačit na pilu ohledně produkce a snadněji se domluví s ostatními státními orgány, například ochranou přírody nebo krajskými úřady. Můžou říct: podívejte se, my tu máme krásné, cenné, listnaté porosty, nebudeme je navrhovat do těžby. Do státního rozpočtu sice odvedeme méně, ale děláme to proto, že to tak má být.

I za stávajících pravidel můžou státní lesy část porostů připravit na přirozenou obnovu, používat méně holosečí. Lesy by byly řidší, ale odolnější proti budoucím kalamitám. Ta příští by je nezasáhla, nemusely by nic uměle obnovovat.

To všechno by Lesy ČR mohly dělat, kdyby byla vůle. Ale zatím není.

Takže čekáte na osvíceného ministra zemědělství?
Nejen ministra, celou vládu. Vláda může ministrovi nařídit a debatovat s ním o tom, jak by měl státní podnik hospodařit.

A nová koalice pro vás není dobrá zpráva?
Bohužel, u konzervativní vlády s potenciálním ministrem zemědělství panem Jurečkou nečekám žádnou velkou pozitivní změnu. Ale moc rád bych se mýlil.

Jan Boček, Kristína Zákopčanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít