Přes Moskvu a Washington zpátky do Prahy:
proč Lenka Kabrhelová získala Cenu Karla Havlíčka Borovského
Čtěte celý článek ↓

Držitelkou Ceny Karla Havlíčka Borovského se letos stala novinářka a moderátorka podcastu Vinohradská 12 Lenka Kabrhelová. Prestižní novinářské ocenění se uděluje autorům mimořádně společensky přínosných textů a rozhovorů. To je zkrácená verze odůvodnění. Nabízíme důkladnější rozbor – laudatio z pera novinářky Jany Klímové.

„Ahoj, jak se slyšíme?“
„Ahoj, dobře.“
„Ale ten tvůj zvuk není úplně ideální. Máš sluchátka s mikrofonem?“
„Nemám.“
„Aha, nevadí. A mohla by sis teda dát obličej úplně k mikrofonu monitoru a hlavu si obložit polštáři?“
„Je to nutný?”
„Ne. Ale mohla by sis teda nahrávat ten rozhovor na svůj telefon, pak mi to poslat, a já si tě když tak z toho nastříhám?“

Tenhle rozhovor zažilo jistě hodně z těch, koho si Lenka Kabrhelová pozvala v posledním roce do podcastu Vinohradská 12.

Byla korona, Český rozhlas preventivně kvůli nešíření nákazy zavřel studia, bylo třeba improvizovat.

Lenka Kabrhelová

Lenka Kabrhelová

Vystudovala Fakultu sociálních věd na Univerzitě Karlově. Působila v redakci BBC World Service a dodnes v Českém rozhlase. V letech 2008 až 2013 pracovala jako zpravodajka z Ruska a následně 2013 až 2017 sledovala dění ve Spojených státech amerických. Získala Novinářskou křepelku v roce 2008 a v roce 2017 prestižní stipendium Nieman Fellowship na Harvardově univerzitě. Od roku 2019 připravuje se svým týmem podcast Vinohradská 12.

Lenka má obrovský tah na branku, nejen pokud jde o kvalitu zvuku, ale samozřejmě hlavně pokud jde o obsah. Oceňují to i posluchači. Vinohradskou 12 si za poslední dva roky její existence stáhlo 15 milionů lidí. Loni byla vyhlášena jako nejlepší veřejnoprávní podcast roku.

Stačilo celkem málo a místo oceňované novinářky jsme mohli mít ve Smržovce v Jizerských horách, odkud Lenka pochází, veterinářku.

Naštěstí ale na gymnáziu v Jablonci začala číst noviny a díky tomu i obdivovat zahraniční zpravodaje Petru Procházkovou a Jaromíra Štětinu.

Jejich reportáže z Ruska a bývalých zemí Sovětského svazu, které musely bojovat o svou nezávislost, ji fascinovaly.

Přihlásila se na žurnalistiku a během studia si začala přivydělávat ve zpravodajských směnách Radiožurnálu Českého rozhlasu.

V roce 2002 se dostala do české redakce BBC, která začala vysílat z pražské Opletalovy ulice. „Byla to druhá univerzita. V tom, jak jsme pracovali, jak fungovali editoři. Přebírali jsme také spoustu materiálu z BBC v angličtině a naši vedoucí Češi si také prošli praxí v Londýně,“ vyprávěla mi Lenka.

Když redakce BBC v Praze zavřela svoji pobočku, nastoupila do zahraniční redakce Českého rozhlasu. Na starosti měla zprávy z Velké Británie a Irska, spolu s kolegy založila publicistický pořad Třetí svět, ve kterém mohla zúročit informace ze svých zahraničních cest.

Zlom v kariéře přišel v roce 2008, když odjela jako zpravodajka rozhlasu do Ruska.

Rozhovor ze srpna 2012

„Přijela jsem a druhý den zemřel Alexandr Solženicyn. Krátce na to vypukla válka v Gruzii,“ popsala mi Lenka své začátky v Moskvě. Stejně jako BBC i tohle byla velká škola.

I proto, že v Rusku sdílela práci se zkušenými zahraničními novináři listů, jako byly Financial Times, The Guardian nebo The New Yorker.

Po pěti letech mise v Rusku odjela na druhou stranu světa – do USA. Byla tam přes čtyři roky, poslední rok a půl se točil kolem prezidentských voleb.

„Bylo neuvěřitelné pozorovat, jak jeden z patnácti asi nejpodivnějších a nejkomičtějších kandidátů stoupal vzhůru,“ vyprávěla mi Lenka své první pocity z předvolebních mítinků budoucího prezidenta USA Donalda Trumpa, které zažila na vlastní kůži.

Po skončení práce zpravodajky zůstala v USA rok na univerzitě v Harvardu, v programu pro novináře, kde byli ti nejlepší reportéři a publicisté z celého světa. Každý si měl zvolit téma, na kterém chce pracovat. Lenka si vybrala polarizaci médií po zvolení Trumpa. Zajímavé podle ní bylo, jak se v USA začaly opakovat věci, co zažila už v Rusku. Bylo to pochybné nakládání s realitou a pravdou, ale i velký nástup extrémně pravicových médií.

Tak dlouhodobé a hluboké zkušenosti z Ruska i USA, jako má Lenka, jsou v Česku unikátní. A i díky tomu Vinohradská 12 tolik ční nad ostatními zpravodajskými podcasty. Můžeme si poslechnout rozhovory s novináři či jinými zajímavými lidmi z Česka, ale i s žurnalisty, kteří jsou špičky svého oboru ve světě. Právě díky Lenčiným kontaktům.

Podcast Vinohradská 12 vznikl v kreativním hubu Českého rozhlasu, kde Lenka pracovala po návratu z USA. Byly to právě její zkušenosti ze světa a hluboké znalosti světových trendů v žurnalistice, které daly nakonec Vinohradské 12 současnou tvář. Podcast spadá v rozhlase služebně pod šéfredaktora webu iROZHLAS.cz Radka Kedroně. Podle něj má na úspěchu Lenka Kabrhelová naprosto klíčový podíl. „Původně si nikdo nebyl moc jistý, že to vyjde. Uvažovali jsme o desetiminutovém ranním souhrnu zpravodajství. Byla to ale Lenka, kdo přišel s velmi jasnou představou, co a jak dělat, jaký by to mělo mít zvuk,“ popsal Radek.

Lenka je podle něj skvělá v tom, jak laskavě, s entuziasmem a se zájmem o věc vede rozhovory, často na složité téma. Slyšíme to ve Vinohradské 12 všichni. Proto je to Lenka Kabrhelová, komu odborná komise udělila Cenu Karla Havlíčka Borovského za rok 2020.

Jana Klímová

Lenka Kabrhelová a tým Vinohradské 12 na fotografii z roku 2020. Foto: Michaela Danelová, Český rozhlas