Letní čas skončil - řidiči musí svítit i za nesnížené viditelnosti

V noci na dnešek se opět měnil čas. Z letního se přechází na zimní, tedy normální astronomický. Ručičky hodin dnes posunuje téměř celá Evropa a mnoho dalších zemí naší planety. V Česku s návratem k tomuto řádnému středoevropskému času platí povinnost pro všechny řidiče motorových vozidel svítit přes celý den. Většina odborníků se ale domnívá, že pro vlastní bezpečnost je lepší svítit celoročně. Toto nařízení zatím v České republice neplatí. Podle Václava Špičky z Autoklubu České republiky dojde brzy k zásadní změně.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Hodiny na zdi barokní katedrály, | Foto: Jan Rosenauer

"V novele Zákona o provozu na pozemních komunikacích, který se nyní bude jmenovat Zákon o silničním provozu, bude zahrnuta povinnost celoročního svícení i za nesnížené viditelnosti. Tato povinnost nabude účinnosti od 1. července 2006. Prakticky to tedy vypadá tak, že svícení bude povinné od 1. října do začátku letního času, to znamená do konce března. Poté se bude svítit dobrovolně, povinnost ze zákona bude vyplývat od 1. července 2006," řekl Václav Špička.

O bezchybné přenastavení ze zimního na letní čas se v celé Evropě stará signál letící z Německa. Vysílač DCF 77 je umístěn v Mainflingenu u Frankfurtu nad Mohanem. Díky tomu v mnoha domácnostech odpadly starosti s posouváním ručiček a možné problémy, pokud se o hodiny nezávisle postará více rodinných příslušníků.

A jak to celé dnes o třetí ranní, kdy se čas posouval o hodinu zpátky, proběhlo? Přesně ve tři hodiny ráno vyslal vysílač DCF 77 z Mainflingenu u Frankfurtu nad Mohanem signál, který přesně seřídil všechny hodiny ovládané dálkově na nový čas. Už i v domácnostech po celé Evropě jsou statisíce těchto přístrojů. V samotném Německu pak čas řídí Spolkový fyzikálně-technický ústav v Braunschweigu. Ten koordinuje hodiny na nádražích a důležitých institucích už od roku 1980. Vlaky v čase nikoho, tedy v době změny času, prostě hodinu stály na nádraží. "Pasažéry všech padesáti dálkových spojů jsme ale včas probudili," tvrdí mluvčí Spolkový drah.

S letním časem, ve snaze ušetřit spotřebu svíček, přišel už koncem osmnáctého století Američan Benjamin Franclin. Německo s ním experimentovalo za císařství a od roku 1980 ho zavedlo natrvalo. V rámci států Evropského hospodářského společenství přistoupila Spolková republika spolu s Dánskem k letnímu času jako poslední (například Italové a Francouzi se naučili přeřizovat ručičky na letní čas už ve druhé polovině šedesátých let). Důvodem byly ohledy na komunistické Německo a snaha zachovat i přes rozdělení jednotný německý čas. Letní čas v Německu byl přitom poprvé zaveden v roce 1916 a pak v době války dokonce superletní čas s rozdílem celých dvou hodin.

Před třemi lety si přesto jednačtyřicet procent Němců přálo jeho zrušení a podle nejnovějších průzkumů je to už jednasedmdesát procent. Analýzy sice ukazují, že se šetří elektřina užitá ke svícení, ale pokud je chladné jaro, v důsledku letního času se více protopí.

Markéta Pešková, Judita Hrubešová, David Šťáhlavský Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme