Cestující Ivo Raisr převzal řízení linkového autobusu mezi Libercem a Turnovem poté, co jeho řidič náhle zkolaboval. Téměř 50 lidí, kteří v autobuse cestovali, bezpečně odvezl na benzínovou pumpu. Podle policie šlo o výjimečný čin, bez něhož by patrně došlo k hromadnému neštěstí. „Myslím si, že každý duchapřítomný člověk by udělal totéž,“ říká Raisr v rozhovoru pro Radiožurnál.

Rozhovor Liberec 18:34 16. září 2019 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Co se v autobuse přesně stalo?
Sjížděli jsme za Heřmanickým kopcem, kde jsou na silnici zatáčky. Z práce na počítači mě najednou vytrhla hrozná rána - tím autobusem to zatřáslo. Rozhlédl jsem se, co se děje a vidím, že řidič leží na zemi v uličce.

Na sedadle řidiče nebyl nikdo. Volant byl prázdný a autobus mířil plnou rychlostí směrem ke svodidlům. Kdybychom se dostali tam, bylo by to hodně špatné, protože autobus by se asi překulil. Říkal jsem si, že musím jednat, protože jsem byl nejblíž, na sedadle číslo 3. Chvilku jsem se rozhodoval mezi panem řidičem a řízením autobusu, pak jsem si ale řekl, že řidič počká.

Jak jste tedy v tu chvíli zareagoval?
Skočil jsem na sedadlo řidiče a sevřel jsem volant. Autobus jsem začal řídit, bohužel pan řidič měl nohy vklíněné do pedálů, takže hned nešlo zabrzdit. Proto jsem poprosil pána za mnou, aby řidiče pomohl vyndat z uličky tam, kde ležel. Moc mu to nešlo, ale s další slečnou se jim to podařilo a vytáhli ho.

Já jsem se díky tomu dostal na brzdy a po pár metrech začal autobus zpomalovat. S autobusem jsem pak sjel na Hodkovice a zabočil jsem na benzinku, co je hned u sjezdu. Pan řidič se mezitím probral a poradil mi, ať zatáhnu ruční brzdu. Začali jsme zjišťovat, jestli je někdo z cestujících zraněný, ale naštěstí se nikomu nic nestalo, i když pan řidič měl odřeniny po pádu.

Jak vyprávíte, tak to vypadá, že to byly hodně dlouhé desítky minut. Ony to ale byly pouhé sekundy. Kde se ve vás vzala ta chladná hlava?
To se ptáte dobře, já to nevím. Asi je to denním řešením věcí v práci, kde se musím rychle rozhodnout, co budu dělat. Pak je to také dětmi, které vám takovou průpravu dají.

Slzy dojetí

Jaká je vaše běžná profese?
Jsem softwarový specialista. Mám na starosti zařízení pro snímání otisků prstů a rozpoznávání obličejů, které se používá třeba na letištích.

Mám pro vás zásadní otázku: řídil jste někdy autobus?
Autobus jsem nikdy neřídil. Přiznám se, že vyzkoušet si to bylo mým častým snem. Nečekal jsem ale, že to bude za takových okolností.

‚Neuvěřitelný heroický čin.‘ Muž na Liberecku převzal za jízdy řízení autobusu za řidiče, který zkolaboval

Číst článek

Mluvil jste o tom, že vy jste chladnou hlavu měl. Ale co cestující kolem vás? Byla v autobuse panika, stres?
Panika ani moc ne, spíš ten stres. Myslím, že se cestující ze začátku nemohli zorientovat v tom, co se děje. Byl jsem asi první, kdo se rozkoukal a zjistil, co je potřeba dělat. Ostatní už se pak taky zapojili a pomohli mi zavolat policii a záchranku.

Poděkoval vám někdo poté, co jste bezpečně odvezl 50 lidí až na parkoviště?
Ano, myslím si, že většina lidí mi poděkovala. Někteří mi stiskli ruku, byly vidět i slzy dojetí.

Jak se teď cítíte? Působíte jako z filmu s Brucem Willisem...
To si v žádném případě nemyslím. Myslím si, že každý duchapřítomný člověk by udělal totéž.

Hanka Shánělová, gak Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít