Lidé, kteří přežili holocaust, často mluví o štěstí

Svět si dnes připomíná Den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti. Ačkoli ode dne, kdy byl 27. ledna osvobozen vyhlazovací tábor v Osvětimi, uplynulo již 67 let, stále mezi námi žijí lidé, kteří období holocaustu skutečně prožili.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Kremační pece v osvětimi na dobové fotografii | Foto: Památník Osvětim

Paní Louise Hermanová z Českých Budějovic by si na svůj osud mohla právem stěžovat. Dnes bezmála šestadevadesátiletá dáma zažila Osvětim, pochody smrti i vyhlazovací tábor v Bergen Belsenu. Přesto v jejím vyprávění překvapivě často zaznívá slovo štěstí.

O štěstí mluví paní Louisa Hermanová už v souvislosti s terezínským ghettem, kam se dostala v dubnu roku 1942. Starala se tam o děti. Díky tomu se v Terezíně udržela rok a tři čtvrtě. Pak ale přišel transport do Osvětimi.

Přehrát

00:00 / 00:00

Osudy paní Louise Hermanové z Českých Budějovic, která přežila holocaust, přiblížila ve své reportáži Pavla Kuchtová

Ani v Osvětimi paní Louisa nerezignovala. I tam pečovala o děti a přitom se snažila dostat mimo koncentrační tábor.
„Já jsem měla to štěstí, že jsem se dostala do pracovní skupiny a byli jsme v Německu v muniční továrně,“ říká Luise Hermanová a dodává, že pracovala v oddělení výroby granátů.

V muniční továrně v Christianstadtu pracovala Louise Hermanová až do února roku 1945. Pak nastoupila na pochod smrti kolem bývalých československých hranic. Znovu mluví o štěstí, že přežila, i když sil ubývalo. Přes bavorský Flossenburg se dostala do tábora v Bergen-Belsenu.

Louise Hermanová | Foto: Luděk Jirka, Sbírka Post Bellum

„Pak jednoho dne pískali na apel a najednou bylo nad námi letadlo. A ta moje kamarádka, která stála přede mnou zajásala a křičela: ‚To byli Angličani!‘ Tak to už jsme opravdu věděli, že asi budeme osvobozeni, což také se stalo,“ vypráví Louisa Hermanová.

Ale tím trable Louisy Hermanové neskončily. Měla skvrnitý tyfus a považuje za zázrak, že se uzdravila. Největším štěstím pro ni ale je, že potkala skvělého muže, se kterým měla dvě děti a prožila šťastný život.

Šest milionů srdcí vyletělo komínem. Jejich odkaz ale stále žije

Číst článek

Do největšího koncentračního tábora v Osvětimi se jako třináctiletá dívka dostala také Erika Bezdíčková z Brna.

Podle svých slov nikdy nezapomene na okamžik, kdy vystoupila z dobytčího vagonu na rampě v Osvětimi. „To je nejhroznější scéna pro každého, protože osvětimská rampa je místo, které samo o sobě vypadá strašidelně,“ vzpomíná Erika Bezdíčková.

Erika Bezdíčková | Foto: archiv autorky

Z atmosféry příjezdu si vybavuje, že se tak stalo těsně nad ránem, v prostoru se rozléhalo neustálé pokřikování ‚Los!Los!‘. Velká strkanice. Lidé, kteří byli nemocní nebo nemohli vystoupit, byli vytaženi za ruce a nohy a vyhazováni z vagónů.

Dnes si lidé po celém světě připomínají utrpení přibližně šesti milionů židovských obětí během holocaustu za druhé světové války. Mezinárodní den památky obětí holocaustu byl vyhlášen v roce 2005.

Pavla Kuchtová, Lucie Maxová, Marína Dvořáková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme