Lidé na Liberecku si připomněli dva roky od ničivých bleskových povodní
Bleskové povodně v Libereckém kraji napáchaly přesně před dvěma lety velké škody, vzaly domovy stovkám rodin a především způsobily mnoha obyvatelům zaplavených obcí trauma. Tento týden se v Libereckém kraji na ničivé záplavy vzpomínalo na několika místech a provázely to velké emoce.
„Člověk lítal jen v té noční košili, nevěděla jsem, co kde mám, kde je oblečení. Všechno se dole utopilo,“ vzpomíná jedna z obyvatelek Bílého Kostela a má slzy v očích.
Ne nadarmo se záplavy z roku 2010 označují jako bleskové. Voda přišla rychle, některým lidem vzala během chvíle všechno.
„Skříň a postel, to jsem si koupili, tak nám dal výbor 46 tisíc, nebo tak nějak to bylo. Za ty peníze jsme si to koupili, protože jsme si neměli kam lehnout,“ líčí další z obyvatel.
Reportérka Šárka Škapiková zachytila vzpomínky lidí na bleskové povodně na Liberecku v roce 2010
Nejen třesoucí se hlas a pláč jsou zvukovými symboly připomínajícími povodně. Záplavy umí beze slov také připomenout siréna. Právě tu nechali pustit v Hrádku nad Nisou, kde si připomínali výročí povodní odhalením pomníku.
Kamenný památník vyrost u Lužické Nisy, na místě, kde stál dům, který předloňská povodeň strhla. Krátce před jeho odhalením, když se začali scházet místní lidé, se nad Hrádkem doslova symbolicky strhla průtrž mračen.
„Ten kámen, který je tu umístěn, je zvláštní v tom, že jeho horní hrana je ve stejné výši, jako byla maximální hladina Lužické Nisy 7. srpna odpoledne. Bylo to asi 390 centimetrů. Měl by připomínat lidem, co všechno příroda dokáže. To, co si z té doby pamatuji, je, kolik dobrovolníků se našlo a přišlo pomáhat svým spoluobčanů,“ říká starosta Hrádku Martin Půta.
Povodně připomněla i mše
Jednou z osob, které se rozhodly nezištně pomáhat po záplavách druhým, je Hrádečanka Alena.
„Zasáhlo to spoustu kamarádů a známých, tak jsme jim potom pomáhali. A když už nebyla potom pomoc přímo u nich na zahradách a na domech, tak jsme pomáhali jako dobrovolníci. Vždycky ráno nás rozvezli tam, kam bylo třeba. Převážně se odklízely poškozené věci, které už byly naházené na ulici a nakládaly se do různých kontejnerů a na odvozová místa,“ vypráví.
Další vzpomínkovou akcí, která připomněla povodně dva roky poté, byla mše v Hejnicích. Mše připomněla největší daň, kterou si povodeň vzala, lidské oběti.
„Svět není spravedlivý,“ říká farář, před kterým při mši za oběti povodní usedly desítky lidí, a dodává: „Musíme v sobě ale nalézt pozitivní sílu, která nám bude i přes všechno zlo, které na světě je, třeba právě přírodní katastrofy, držet úsměv na tváři.“
