Lidé z Lidic si Gauckovy omluvy cení. Ze strany Německa prý ale měla přijít dřív

Nad hrobem lidických mužů vedle sebe vlají česká a německá vlajka. Před několika desetiletími by to bylo něco nepředstavitelného. 70 let od vyhlazení vesnice nacisty to ale místní nijak špatně nevnímají. Návštěvy německého prezidenta Gaucka si cení.

Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Joachim Gauck se stal prvním německým prezidentem, který do Lidice přijel

Joachim Gauck se stal prvním německým prezidentem, který do Lidice přijel | Zdroj: ČTK

10. června 1942 vypálili nacisté středočeské Lidice. Po 70 letech na místo přijel německý prezident. Joachim Gauck se v červnu omluvil za zvěrstva, která Němci spáchali. Teď přijel i na místo, které je symbolem nacistické okupace tehdejšího Československa.

„Já osobně si myslím, že je dobře, že si tu historii připomínáme, ale zase nemůžeme pořád žít jen z té historie. Musíme jít dál dopředu,“ myslí si jedna z žen, která v Lidicích sleduje Gauckovu návštěvu.

„Že se k tomu odhodlali až teď, ty vztahy jsou stejně už delší dobu normální. A každý ví, že to dnešní Německo je už úplně jiné. To spíš tady v Lidicích jsou tabu, o kterých Češi nevědí,“ míní další divák.

Přehrát

00:00 / 00:00

Redaktor Petr Medek se ptal lidí v Lidicích, co si myslí o návštěvě německého prezidenta Joachima Gaucka

Návštěvu německého prezidenta Joachima Gaucka obyvatelé Lidic vítají s povděkem. Je mezi nimi i Marie Šupíková. V roce 1942, kdy Němci vesnici vyhladili, jí bylo 10 let.

„Já to mám prostě pořád před očima, pro mě je to živé. Tam dole je kámen s nápisem Lidice a je tam taková malá tabulka, že v tom domě si Němci tenkrát zřídili štáb, tam odsud řídili celou tu tragédii. A v tomto domku jsem žila. Takže já to mám všechno živě před očima a když jdu dolů, tak si to znova všechno připomínám,“ vypráví.

Podle Šupíkové, která po vypálení Lidic skončila na převýchově v Německu, přišla omluva pozdě.

„Většina těch, kterých se to týkalo, už dneska není mezi námi. Tím myslím ty lidické ženy,“ upozorňuje.

Omluvy si každopádně cení, i když přichází od člověka, který se řáděním nacistů neměl nic společného. Traumat z 10. června 1942 ji však už nikdo nezbaví.

Petr Medek, Kateřina Kozmová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme