Boj litoměřického hospicu s koronavirem. ‚Některé kompetence sester dostaly rodiny,’ říká ředitelka
Zajišťují péči umírajícím pacientům a umožňují blízkým, aby s nimi mohli v posledních chvílích života strávit co nejvíc času - v době koronaviru ale zažívají hospicová zařízení nelehké chvíle. Musela třeba výrazně omezit návštěvy. S nákazou se opakovaně potýkali i v Hospicu Svatého Štěpána v Litoměřicích. „Covid jsme tu měli od jedné pacientky, o které si dnes myslíme, že byla superpřenašeč,” řekla pro Český rozhlas ředitelka Monika Marková.
„Pomaličku, pomalu,“ říká ošetřovatel Emil. „Jde to bídně dneska,“ odvětí osmdesátiletá Helena, která s pomocí speciálního chodítka vyrazila na krátkou procházku po chodbách hospicu. „Vždyť jste urazila kus cesty,“ oponuje Emil.
Pacientka Helena má nevyléčitelné onkologické onemocnění, v hospicu je už několik týdnů a zatím se s pomocí ostatních zvládá pohybovat.
„Musíme dodržovat ochranné pomůcky, s pacienty je pak samozřejmě těžká jakákoli komunikace, že vám nevidí zřetelně do úst. I pro pacienty je to hodně těžké, oni psychicky strádají. Takže se jim snažíme to nahrazovat, vést s nimi souvislou komunikaci, věnovat jim víc času,“ vysvětluje Emil s respirátorem na obličeji.
Respirátor stačí
Ošetřovatelé už teď naštěstí nemusí být oblečení celí v plastovém overalu - ještě v listopadu ale byla situace jiná.
„Tady u nás v zařízení jsme covid měli od jedné pacientky, dneska si myslíme, že byla superpřenašeč, protože opravdu všichni, kdo s ní přišli do kontaktu, se nakazili, přestože se chránili. Onemocněl kompletně tým jednoho oddělení. Onemocněli i další pacienti,“ popisuje ředitelka hospicu Monika Marková.
„Většina našich pacientů to přestála velmi dobře, někteří z nich jsou tady dodnes. Neumíme si to úplně vysvětlit,“ říká.
Za pacienty dnes mohou chodit na návštěvu jen dva vybraní příbuzní, kteří jsou obden testováni. Pravidla pro návštěvy se podle Markové v uplynulých měsících mnohokrát měnila a byla i chvíle, kdy byl hospic pro okolí úplně uzavřený.
„Úplně nejcitelněji nás zasáhla nutnost omezit návštěvy. Sice z toho nařízení ministerstva zdravotnictví jsou pacienti v terminálním stadiu vyňati, ale už se tam moc neříká, co je to to terminální stadium. Protože my tu máme pacienty, kteří jsou tu s námi tři čtyři měsíce. To jejich onemocnění je velmi závažné, ale zároveň na tom nejsou tak, že by měli za dva, za tři dny umřít a víme, že se nechtějí nakazit takovým onemocněním,“ říká Marková.
Covid-19 v mobilním hospicu
Onemocnění se šířilo i mezi zaměstnanci mobilního hospicu - tedy pracovníky, kteří vyjíždějí o umírající pacienty pečovat přímo do jejich domovů.
„Některé kompetence, které běžně měly zdravotní sestřičky, jsme převedli na rodiny, tam kde to bylo možné samozřejmě. Mnohem víc využíváme telefonických konzultací v rodinách, návodných videí, jak si s něčím poradit a tak dále,“ přibližuje ředitelka hospicu.
„Ale když ten člověk je v takové mezní životní situaci, že pečuje o svého blízkého, o kom ví, že už tady za pár dní nebude, tak je ten člověk velmi křehký a potřebuje často tu přítomnost toho druhého, toho profesionála, potřebuje podržet za ruku, obejmout, protože ta situace je velmi těžká,“ doplňuje.
Zatímco kamenný hospic je aktuálně bez nákazy, zaměstnanci domácího hospicu se s koronavirem potýkají dál. Podle ředitelky Markové částečně pomohlo očkování. Zároveň ale dodává, že nezanedbatelná část zaměstnanců očkování bohužel odmítla.
