Generál o misi v Mali: V den převratu to bylo náročné, plukovníci byli každý z trochu jiného těsta
Poprvé v historii česká armáda velela mezinárodní misi. Brigádní generál František Ridzák se svým štábem sedm měsíců vedl jednotky vyslané státy Evropské unie do Mali. Během svého působení v zemi se musel vypořádat nejen s koronavirovou pandemií, ale také se státním převratem, který v zemi proběhl. V rozhovoru pro server iROZHLAS.cz ale Ridzák řekl, že puč mířil jen na režim v Mali a vůbec se netýkal zahraničních armád v zemi.
Před necelým měsícem jste ukončil půlroční velení mise Evropské unie v Mali. Můžete stručně tu misi představit a říct, co tam česká armáda dělá?
Armáda České republiky působí v Mali od roku 2013, od samotného založení této mise Evropskou unií, na základě požadavku malijské vlády. V roce 2012 tam nastala krize, jejímž výsledkem byl státní převrat a Evropská komise vytvořila tuto misi. Armáda České republiky je jejím spoluzakladatelem a podílí se významným způsobem na ochraně velitelství. Byť došlo k útoku, tak Armáda České republiky zvládla svoji roli naprosto bravurně a to, co předvádí v Mali, ať už je to v Koulikoru, nebo na samotném velitelství v Bamaku, je příkladné. Měli jsme tam tu čest poprvé velet, já se svým štábem.
Úkolem mise Evropské unie EUTM je příprava malijské armády a s ohledem na nový mandát Evropské unie se rozšířila úloha EUTM Mali o výcvik armád G5 Sahel. Jedná se o Mauretánii, Burkinu Faso, Mali, Niger a Čad. Prioritou z hlediska rozvoje regionu bylo stanoveno rozšíření mise do Burkiny Faso a do Nigeru. Je nutné dodat, že státy G5 Sahel si vytvořily svoje vlastní společné síly. Pomáhali jsme tedy nejen malijským silám, ale i společným silám států G5 Sahel.
Jak období vašeho velení hodnotíte? Podařilo se vám splnit všechny vytyčené cíle?
Jeli jsme do Mali od samotného počátku s představou, že chceme naši výcvikovou činnost rozšířit mimo Bamako, mimo Koulikoro. Vytipovali jsme si některé lokality. V žargonu EUTM Mali se tomu říká decentralizovaný výcvik, tedy výcvik vedený mimo základnu Koulikoro, kde jsou soustředěny hlavní síly a prostředky EUTM. Vytipovali jsme si města a lokality u našich partnerů, to znamená, že se buď jednalo o základny francouzské mise Barkhane, anebo mise OSN MINUSMA, které mají v těch lokalitách své kempy, ve kterých bychom mohli provádět výcvik místních jednotek. Je nutno zdůraznit, že tato mise je neexekutivní, to znamená, že se neúčastní bojových operací, na to jsou tam jiné síly.
Český velitel poprvé vede mezinárodní misi. ‚Významně ji ovlivnila pandemie koronaviru,‘ říká
Číst článek
Tento úkol se nám podařilo splnit, byť jsme čelili řadě problémů. V první řadě to byl koronavirus. Zasáhl misi loni v únoru, březnu a vedlo to k rozhodnutí Evropské unie stáhnout zhruba 50 procent svých sil a prostředků zpět do Evropy a byl zaveden takzvaný stav hibernace. Kromě toho decentrálního režimu jsme tak měli další hlavní úkol, a to rozjezd této mise. Rozjezd se nám povedl, byť nadvakrát, protože i v Bruselu pochopili, že není možné čekat do doby, kdy odezní koronavirus. Myslím, že už v březnu či v dubnu bylo jasné, že koronaviru se rychle nezbavíme. Začali jsme pracovat v nových podmínkách, přizpůsobili se opatřením spojených s covidem, zahájili návrat z Evropy do Mali a plnohodnotně obnovili naše aktivity ve prospěch našich partnerů. To se nám skoro povedlo napoprvé. Říkám skoro, protože rozhodnutí už padlo, nicméně do toho přišel státní převrat a tím se situace zásadně změnila.
Česko poprvé v historii vedlo podobnou mezinárodní misi. Jak moc to bylo podle vás důležité pro českou armádu?
Myslím si, že byť se říká, že je to první velení mezinárodní mise, tak řada našich vysokých funkcionářů prošla vysokými funkcemi v Afghánistánu, v Kosovu a v dalších misích, takže to není takový prim, ke kterému bych se chtěl hlásit. Je to jeden z dalších, možná malinko výš postavený, třebaže o jiných počtech. Jsem přesvědčen, že to pro nás bylo velmi důležité, protože jsme tím hodně získali na viditelnosti a zhodnotili naše zkušenosti. A bylo to vidět nejvíc u Francouzů. Hodně si cením zlaté medaile, kterou jsem dostal přímo od paní ministryně Florenc Parlyové.
Když jsme k tomu přičetli naši aktivní účast v operaci Takuba, která tvoří součást mise Barkhane, tak opravdu Armáda České republiky zní mezi partnery velmi pozitivně a Česká republika – nejen armáda – tím neskutečným způsobem získala, co se týká prestiže. Takže to hodnotím velmi pozitivně. Byli jsme prvním státem V4, který se chopil velení v Mali. Myslím si, že jsme to úspěšně zvládli.
O dva měsíce delší pobyt
Co vám osobně dalo působení v takové pozici, kromě francouzské medaile?
Francouzská medaile není to hlavní. Hlavní byly výsledky a to, že se nám povedlo i po státním převratu navázat partnerské vztahy s novým velením malijské armády a rozjet výcvik naplno. Malijské armádě jsme předvedli, že Češi přijeli proto, aby jim pomohli.
‚Prezident a premiér jsou v našich rukou.‘ V Mali se vzbouřili vojáci, Češi jsou v bezpečí
Číst článek
Účastnil jsem se první mise a hned jako velitel, hned v Africe, kde jsem nikdy nebyl. Takže je to zkušenost z Afriky, zkušenost práce s mezinárodním štábem, zkušenost v misi v zemi, která je proti České republice úplně jiná, která prochází velice komplikovaným obdobím jako celý západní Sahel. Takže máte tu čest poznat kulturu, máte tu čest účastnit se smutných událostí, ke kterým tam dochází dnes a denně. To jsou útoky, ať už teroristické, nebo útoky mezi komunitami, vysoká kriminalita. Je to taková směsice dojmů a zkušeností, která ve vás zůstane.
A o to víc, že jsem tam nebyl šest, ale osm měsíců. Přece jenom ty dva měsíce navíc byly poměrně dost, byli jsme tam měsíc navíc i v období svátků a Nového roku, takže toto všechno ve vás zanechá takové pocity, které jsou nezapomenutelné. Jsem také hrozně rád, že jsem měl tu čest přispět ke zlepšení naší viditelnosti. Bylo tam otevřeno nově velvyslanectví. Celkově si myslím, že image České republiky v Mali a v Sahelu je velmi dobrá.
Proč jste byli na misi o dva měsíce déle?
Celkově jsme tam byli o měsíc déle. Já jsem tam byl o dva měsíce déle, protože kvůli covidu jsem tam musel nastoupit malinko dříve kvůli tehdejším karanténním opatřením a domluveným schůzkám. Takže jsem měl tu čest měsíc tam být vedle předchozího velitele, portugalského generála (João Boga) Ribeiry, který mi hodně pomohl, a měl jsem možnost před převzetím velení se s misí opravdu důvěrně seznámit. A ten druhý důvod byl požadavek ze strany Španělů, abychom tam zůstali o měsíc déle.
V Mali zemřeli tři francouzští vojáci, vozidlo zasáhlo výbušné zařízení. V zemi jsou i desítky Čechů
Číst článek
Už jste to zmiňoval, ale během té půlroční mise jste se musel potýkat se dvěma řekněme „nestandardními“ problémy. Prvním z nich byla koronavirová krize. Kolik vojáků pod vaším velením onemocnělo covidem-19? Byli mezi nimi nějací Češi?
Tyto počty nezveřejňujeme. Myslím si ale, že není těžké k nim dojít, protože všeobecně známé statistiky hovoří jasně. Prošli jsme si nějakou krizí, číslo nebylo tak vysoké v jarním období, kdy se podařilo velitelství uchránit.
V podzimní části jsme prošli druhou vlnou a ta nás zasáhla trochu více. Byť jsme dodržovali všechna preventivní opatření, měli jsme zpracované standardní operační procedury na to, abychom tomu předešli, tak vidíte i v České republice, že tomu zabránit nejde. Ani ubytování v hotelu tomu nepřispívalo. Když nás to zasáhlo podruhé, tak jistá část mise si touhle nemocí prošla. Ale chci zdůraznit, že 98 procent byly asymptomatické případy. Takže dopad na misi to nemělo až tak zásadní.
Hrozilo někdy, že se kvůli covidu budete muset z Mali stáhnout úplně?
Toto jsou věci, které řeší velitelské orgány těch daných zemí. Neměli jsme to na pořadu dne, zejména proto, že přímo na velitelství i v Koulikoru máme své odborné zdravotní orgány, takže jsme byli neustále pod dozorem. A v případě, že by něco hrozilo, tak v první řadě by to řešily síly a prostředky v místě nasazení, a pak by se to teprve řešilo se zdravotními orgány Armády České republiky. Klepu na dřevo, nenastalo to, nebyl žádný český voják stažený kvůli covidu. Přestáli jsme to naprosto bravurně. Covid ovlivnil hlavně tu část mise, než jsme převzali velení, kdy 50 procent našich sil a prostředků bylo zpět v Evropě. Až 13. října jsme potom dostali nový souhlas nadřízeného admirála Hervé Bléjeana z Bruselu, který odstartoval návrat vojáků zpět do mise. Někdy v polovině prosince jsme se dostali na počet přes 700 vojáků v misi.
Vojenský převrat
Druhou komplikací byl bezesporu vojenský převrat v Mali. Jak jste ho jako vojáci zahraničních armád prožívali? Měli jste strach?
Tady je potřeba se trochu věnovat období, které převratu předcházelo. Měl jsem tu čest kromě setkávání s vojenskou komunitou účastnit se pravidelných jednání velvyslanců pod řízením hlavního velvyslance Evropské unie v Bamaku, kde jsme situaci monitorovali jak z vojenského, tak z politického hlediska. Je pravda, že převratu 18. srpna předcházelo období pro Mali velice obtížné, velice těžké. Demonstrace proti režimu sílily ze dne na den. Takže na jednu stranu můžu potvrdit, že opravdu nikdo nečekal, že by k tomu převratu došlo, a to takhle rychle. Na druhou stranu to nebylo až tak velké překvapení.
‚Prezident a premiér jsou v našich rukou.‘ V Mali se vzbouřili vojáci, Češi jsou v bezpečí
Číst článek
Co bylo důležité pro mě jako velitele mise, když jsem sledoval demonstrace, kdy se nedalo projet Bamakem, protože tam hořely pneumatiky, stavěly se barikády a já nevím co, tak tam nerezonovaly tolik hlasy proti přítomnosti mezinárodních sil, proti Francii. Bylo to opravdu vnitřní dilema, vnitřní problém mezi tím hnutím M5, které se k tomu potom přihlásilo a které to zastřešovalo, proti režimu. Takže ano, pro nás to ve vlastní den převratu bylo náročné, protože jsme nevěděli, kterým směrem se vydají demonstrace, a ti, co vedli převrat, jestli by to náhodou nevedlo proti přítomnosti mezinárodních sil – OSN, Francie, Evropské unie.
Hned ráno 19. ale vydala junta vedená plukovním (Assimiem) Goitou prohlášení, že žádají o podporu mezinárodních sil a mezinárodních institucí v doprovodu toho nového nastartovaného transformačního procesu. Což potom vedlo k ujištění mezinárodní komunity. Nejvíc na juntu tlačil ECOWAS, který je regionální ekonomickou hybnou silou, aby se přijala jejich doporučení, což byl civilní prezident a civilní premiér do demokratických voleb. Poté, co byly tyto věci uvedeny do života po nějakém měsíci – osobně jsem se zúčastnil ceremoniálu nového prezidenta – byl jmenován premiér, vláda, tak Evropská unie odsouhlasila, aby se naše mise mohla restartovat. Jak jsem zmínil, dostali jsme potom i souhlas k rekuperaci sil, které byly kvůli první vlně staženy v Evropě, a rozjeli jsme misi naplno.
Takže vás a mise se změna režimu nějak zvlášť nedotkla.
Dotkla se nás v tom smyslu, že mandát mise EUTM je podporovat legitimní vládu. V okamžiku převratu tak byly veškeré naše aktivity zastaveny, a to rozhodnutím nejvyšších orgánů Evropské unie, protože samozřejmě při převratu byla legitimita ztracena. Nicméně po složitých jednáních mezi Bamakem a Bruselem se podařilo přinutit juntu, těch pět plukovníků, k tomu, aby byly přijaté demokratizační procesy. Tak si získali důvěru a poté padlo rozhodnutí Bruselu mise obnovit.
Prezident Mali reaguje na vojenskou vzpouru. Rezignoval na všechny funkce, skončit má i vláda
Číst článek
Setkal jste se ještě před převratem s někým z armádních představitelů, kteří převrat vedli? Znal jste je? Věděl jste, o koho jde?
Nevěděl. Ti plukovníci byli každý z trochu jiného těsta. Plukovník Goita byl od speciálů a sloužil někde na severu, myslím, že v Gao. Je nutné zdůraznit, že to byla plukovnická úroveň, nebyli to generálové. Spekulovalo se tam o jednom generálovi někde v pozadí. S jedním plukovníkem jsem se možná setkal, protože jsem se účastnil vydávání certifikátu na letecké základně u velitele vzdušných sil a jeho zástupce byl jedním z těch pěti. Takže možná jsem se s ním nějak minul. Je paradoxem, že právě ten velitel vzdušných sil Sulejman Doucoure, se kterým jsem se dobře znal, se stal náměstkem ministra obrany a byl podřízený svému bývalému zástupci. Toho jsem znal a měl jsem s ním velmi dobré, možná až nadstandardní vztahy.
Samozřejmě pro ně samotné ta situace nebyla jednoduchá. Po převratu ti plukovníci ztratili vojenský charakter a stali se z nich politici. Víceméně se to potvrdilo, protože všech pět těchto explukovníků dostalo významné posty v rámci státní správy, ať už je to plukovník Goita, který se stal viceprezidentem, nebo další plukovník, který se stal šéfem parlamentu, nebo ministr obrany či ministr vnitra. Každý z nich skončil na nějakém ministerském nebo jinak významném postu.
Pokud by se to tehdy nějakým způsobem zvrhlo a Malijci nebo přímo malijská armáda by se obrátili proti vám, jaké jste měl instrukce? Bránili byste se v takovém případě?
V okamžiku, kdy nastal 18. srpen, tak jsem samozřejmě uvedl naše síly a prostředky do nejvyššího stupně pohotovosti. Monitorovali jsme to už předem i v rámci toho krizového dne. Pro tyto případy jsou připravené evakuační postupy. Samozřejmě bychom se bránili, ale pouze adekvátně, přiměřeně, ne nějakým způsobem situaci ještě zhoršovat a eskalovat.
V Mali pokračují jednání o obnovení civilní vlády. Armáda navrhuje tříleté přechodné období
Číst článek
Nicméně – a klepu podruhé na dřevo – za nás proběhl tenhle převrat velice v poklidu. Říká se taky, že ten puč byl lidový, protože těch pět vojáků, kteří to vedli, by neuspělo, kdyby se k nim nepřidalo civilní obyvatelstvo. A to si myslím, že je rozhodující. Můj osobní názor je, že to není takový ten klasický puč, kde armáda převezme moc, ale je to puč lidový, kde lidé byli opravdu nespokojení s režimem. To je první věc, a druhá věc pro mě důležitá je, že ať už to bylo v rámci puče, nebo bezprostředně po něm a v dalších obdobích, do mého odletu jsem nezaznamenal byť verbální útok proti mezinárodní přítomnosti.
Naopak jsem – zní to možná paradoxně – tím trochu získal, protože do velení a mezi protějšky, se kterými jsem se potom setkával z malijské strany, se dostali noví lidé, kteří měli řadu dobrých nápadů, jak spolupráci zefektivnit, zlepšit.
‚Základní pud sebezáchovy‘
Už jste to zmiňoval sám, že Mali rozhodně není klidná země. Během vašeho velení v zemi zemřeli dva pracovníci OSN, švýcarští civilisté i řada francouzských vojáků, a to beru jenom namátkou to, co jsem velice rychle dohledal. Měl jste strach? Obával jste se, jestli se vůbec vrátíte živý?
Dneska strach můžete mít, když vyjdete v Praze na ulici. Takže ano, je to lokalita, kde ta pravděpodobnost roste, ale kde si dneska můžete být jistý, že se vám něco nemůže stát? Nemluvím o dopravních nehodách. Z tohoto pohledu určitě. To je taky jeden z důvodů, proč bychom měli setrvat v Mali. Působit a pomoc Mali, aby touto krizí prošlo. Nemluvím teď pouze o Armádě České republiky, bavím se o Evropské unii, bavím se o misi OSN, která je naprosto klíčová v daném regionu, bavím se o francouzské přítomnosti.
Koronavirus i převrat. Evropská mise v Mali se pod českým velením vrací k výcviku
Číst článek
Takže podle mého názoru tam musíme být a být jim nápomocni a zabránit tomu, aby se Mali rozpadlo nebo aby přešlo do rukou Islámského státu nebo aby tam byl nastolená šaría a stal se z toho klasický islámský stát. Už dnes jsou tam některé části, které nejsou pod kontrolou státu. Takže naše přítomnost je tam naprosto klíčová.
Takže nesouhlasíte s těmi názory, které se občas objevují v českém veřejném prostoru, které zpochybňují význam podobných zahraničních misí.
Jako voják určitě nemůžu s tímto souhlasit. Nejen jako voják, mluvím i jako občan České republiky. Samozřejmě že je naprosto nezbytné se těchto misí účastnit, vždyť je to proboha základní pud sebezáchovy, že působíme v rámci perimetru a hlídáme ho a hlídáme ohniska, kde ke krizím dochází, aby se to nedejbůh nepřesouvalo nebo aby to nesílilo, abychom byli u toho, nějakým způsobem se to snažili ohraničit, případně eliminovat. A to je běh na dlouhou trať.
Neměl jste vy sám i kvůli tomu, že jste byl velitelem mezinárodní mise podílející se na výcviku malijské armády, která bojuje proti radikálům, obavy, že se stanete terčem pro radikály?
Určitě tohle je faktor, proto jsem taky kolem sebe měl ochranku. Takže prostory, ve kterých jsem se pohyboval a účastnil jednání, byly vždy prověřeny a byly pod dohledem týmu lidí, který dohlížel na mou bezpečnost. Útoku na samotné velitelství nebo na naši základnu v Koulikoru nedokážete úplně stoprocentně zabránit, je to samozřejmě tak, jak se o tom ve vojenském žargonu mluví jako o prevenci, je to o sběru informací, je to o vyhodnocování bezpečnostní informace. Situace je, jaká je, proto tam armáda funguje. Kdyby bylo všechno v pořádku, nebyly by tam nutní vojáci.
Už jste o tom částečně mluvil, ale jak budete vzpomínat na Mali jako na zemi, na kulturu a tak dál? Předpokládám sice, že jste během velení asi příliš volného času neměl, ale určitě jste tu zemi nějakým způsobem poznal.
Poznal jsem ji málo. Každopádně bych chtěl dostát pozvání generála Doucoureho, který, když jsme se loučili, řekl: „Přeji si, pane generále, abyste se vrátil jako návštěvník.“ A já říkal: „Hrozně rád.“ Protože je tam Timbuktu se svými památkami a vůbec samotná poušť, kam jsem neměl možnost se dostat. Byl jsem v Gao, byl jsem v Sévaré, byl jsem v Čadu. Neměl jsem ten prostor kvůli okolnostem, jako je covid, převrat a další věci. Neměl jsem čas seznámit se s Mali. Ale nicméně odpověděl jsem ano.
Západ se bojí o budoucnost boje proti džihádu. Situace v Mali zůstává nejasná
Číst článek
Hrozně rád bych se vrátil jako obyčejný turista, protože by to znamenalo, že bezpečnostní situace je v úplně jiné rovině, protože se tam konaly závody a kulturně to Mali žilo úplně jinak než dneska, kdy tam jsou komunitní boje a kdy tam působí Islámský stát a odnož Al-Káidy. Je to pro mě hrozná škoda, protože Mali má podle mě potenciál. Je tam vidět, že kde sáhnete, tak máte co dělat.
Ale co mě překvapilo, je hrdost. Oni jsou opravdu hrdí na to, že jsou Malijci. Udělali jsme jednu charitativní sportovní akci, jejíž součástí byla sbírka pro sirotčinec. Je to můj osobní zážitek, který mě dostal. Paní Mimi byla ředitelkou školy, kde se v rámci turnaje udělala sbírka. Paní Mimi jednak mluvila perfektně anglicky, perfektně francouzsky – což je celkem běžné v Mali, angličtina ne – ale překvapila mě, protože přišla v šatech v barvách vlajky. Vlajku jste tam viděl skoro na každém kroku. Malijci jsou opravdu vřelí, jsou to lidé hrdí na svou vlast, ale procházejí velmi složitým obdobím.
Co vás čeká nyní po skončení mise? Jakým směrem se budete dál ubírat?
V každém případě se vracím na svoji pozici ředitele sekce komunikačních a informačních systémů. Do budoucna bych nevylučoval spolupráci se svými partnery, protože jsem musel obnovit svoji francouzštinu a angličtinu. Udržovat ty dva jazyky není jednoduché. Takže bych nevylučoval do budoucna, že bych se k tomu nějakým způsobem vrátil zpátky.
