Zemřela Marie Šupíková z Lidic. Svědectví o hrůzách války předávala generacím celý život

Marie Šupíková, která jako dítě přežila vyhlazení Lidic, v pondělí v noci zemřela ve věku 88 let. Podle ředitele Památníku Lidice Eduarda Stehlíka patřila k nejaktivnějším pamětníkům.

Lidice Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Marie Doležalová, provdaná Šupíková byla mezi několika lidickými dětmi vybranými na převýchovu, pod novým jménem žila nejprve v Polsku a poté v Německu | Foto: Post Bellum

„Byl to člověk, který si prošel neuvěřitelnými věcmi,“ uvedl ředitel Stehlík s tím, že svědectví o hrůzách války nejmladším generacím předávala celý život. Až do začátku pandemie se účastnila besed, během kterých poutavě vyprávěla.

Přehrát

00:00 / 00:00

V noci z 9. na 10. června zahájili nacisté operaci, která svou brutalitou vstoupila do světové historie. Pomstou za atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha byla likvidace Lidic. Proč právě Lidice? (repríza)

Marie Doležalová, provdaná Šupíková byla mezi několika lidickými dětmi vybranými na převýchovu, pod novým jménem žila nejprve v Polsku a poté v Německu. Do Československa se vrátila v roce 1946 a setkala se se svou matkou, která ale na konci roku 1946 na následky věznění v koncentračním táboře zemřela. Otce popravili nacisté.
Podle Stehlíka, který se s ní přes 30 let přátelil, překonala covid a byla očkovaná, zemřela na jiné zdravotní komplikace.

Vyhlazení Lidic

Marie Šupíková zažila den, kdy v noci z 9. na 10. června 1942 zahájili nacisté operaci, která svou brutalitou vstoupila do světové historie. Pomstou za atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.

Definitivní rozhodnutí o likvidaci vesnice padlo v Berlíně 9. června 1942. Sami policisté ani vojáci přitom do poslední chvíle nevěděli, co bude cílem akce.

Ještě v den atentátu vyhlásil K. H. Frank stanné právo. Denně končili nevinní lidé na popravišti. Razie, které zasáhly celý Protektorát, se 4. června nevyhnuly ani Lidicím, jak potvrzuje jedna z oslovených pamětnic paní Milada Cábová, rozená Říhová.

Pohřeb Heydricha

Mezitím propaganda dál masírovala obyvatele Protektorátu. 7. června zažil Pražský hrad první část Heydrichova pohřbu. Hlavní a pompézní smuteční obřad se za účasti nejvyšších představitelů Třetí říše konal 9. června v Berlíně.

Zpět k Lidicím: Večer 9. června odeslal K. H. Frank z Berlína depeši, že akce může začít. Krátce na to už pořádková policie za pomoci jednotky Wehrmachtu ze Slaného obkličuje Lidice.

Pětice ze 17 přeživších lidických dětí v roce 1947 v Kročehlavech – zleva: Václav Zelenka, Věra Vokatá, Marie Doležalová, Marie Hanfová, Václav Hanf | Foto: z archívu Vojenského historického ústavu a Eduarda Stehlíka

Zároveň se ukazuje, že ne všechny německé ozbrojené složky vnímaly lidickou exekuci stejně. Podle historika Vojtěcha Kyncla totiž někteří členové popravčí čety nechtěli pokračovat v zabíjení. Zároveň se ale dobrovolně přihlásil voják Wehrmachtu.

Lidické ženy a matky, odtrženy od svých dětí, skončily v koncentračním táboře Ravensbrück. Za celou dobu se nedozvěděly, co se v Lidicích stalo. Drtivou většinu dětí čekala smrt. Jen malá hrstka z nich dostala šanci přežít. Byla mezi nimi i Marie Šupíková, rozená Doležalová. Tehdy jí bylo 10 let.

Zbylé lidické děti byly poslány do vyhlazovacího tábora Chelmno a zabity ve speciálně upravených plynových vozech. Vzhledem k tomu, že německý výrobce autobusů, firma Gaubschat, nebyla schopna takové množství rychle vyrobit, uvažovalo se, že by se tyto takzvané vraždící vozy mohly vyrábět v Karoserii Sodomka ve Vysokém Mýtě. Tento plán se ale naštěstí nakonec neuskutečnil.

Zpráva obletěla svět

Zpráva o vyhlazení Lidic doslova obletěla celý svět. V řadě zemí byla na památku přejmenována města a obce. Ve jménu Lidic bojovali naši vojáci na západní i východní frontě. Barbarský čin odsoudil z Londýna exilový prezident Edvard Beneš.

Nejen že obec byla vypálena, srovnána se zemí, dokonce byl exhumován i hřbitov, jednoduše nesmělo zůstat nic, co by připomínalo, že tam kdy stála vesnice. Dříve zadržení obyvatelé Lidic nebo muži, kteří byli v době vraždění mimo obec, včetně dvou chlapců, kteří překročili věkovou hranici 15 let, byli popraveni 16. června v Kobylisích.

Taky Ležáky

O 14 dnů později byly vypáleny východočeské Ležáky. Na rozdíl od Lidic byl v této vesnici patrný odboj. V tamním mlýně vysílal člen paraskupiny Silver A Jiří Potůček zprávy do Londýna. Nacisté obec 24. června obklíčili, obyvatele převezli do Pardubic, dospělé bez soudu zastřelili, děti poslali do Chelmna a zplynovali. Jen dvě děvčata byla dána na převýchovu.

Vyhlazená obec Ležáky, nejviditelnější výsledek pardubického gestapa | Zdroj: Archív Tomáše Klementa
Vybrané lidické děti nakonec dorazily do dětského domova u Poznaně, kde dostaly nové šaty a byly odvšiveny. Marie Šupíková chodila do německé školy a nesměla s ostatními dětmi mluvit česky.

S novými rodiči žila v Poznani pod jménem Ingeborg Schillerová, a to až do ledna posledního válečného roku. Před blížící se frontou se rodina přestěhovala do Boizenburgu nad Labem.

Po válce se rozběhlo pátrání po lidických dětech. Vedle některých žen, které přežily koncentrační tábor, se zapojil také československý repatriační výbor a německá organizace Oběti fašismu. Do vlasti se Marie vrátila v srpnu 1946.

Kamila Schusterová, Ladislav Dvořák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme