Medardova kápě? Malý a velmi pravidelný evropský monzun

Kdo si přečte knížku lidových pranostik, zjistí, že mnohé si navzájem odporují. Platnost jedné z nich ovšem potvrzuje meteorolog i zahrádkář – a navíc zanechává dobře viditelnou stopu v historických tabulkách srážek. Medard letos připadl na pondělí 8. června.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Deštivý podzim | Foto: Pavel Novák

Celých čtyřicet dnů po Medardovi ještě nikdy nepršelo. Rekord drží rok 1954, kdy souvisle propršelo dnů dvaadvacet. Doslova ji tedy uznat nelze, přesto zřejmě nejznámější lidová pranostika nachází v meteorologických datech poměrně silnou oporu.

„Je to takový malý, velmi pravidelný evropský monzun," říká Luboš Pešl, pozorovatel z meteorologické stanice v pražském Klementinu. „Nelze říci, že by trval přesně čtyřicet dnů, ale skoro každý rok k nám přichází na začátku června vlhký oceánský vzduch od západu. A ten s sebou pochopitelně přináší vyšší pravděpodobnost srážek."

Přehrát

00:00 / 00:00

Na pravdivost pranostiky se odborníků i zkušeného zahrádkáře ptal Ľubomír Smatana

„Pokud nějaké pranostiky platí, je to Medard, ledoví muži, Svatá Anna, chladná rána a Studený máj, ve stodole ráj," podělil se s Českým rozhlasem o svou dlouholetou zkušenost zahrádkář Jaroslav Krásný.

„Že by to muselo být zrovna těch 40 dní, to si myslím, že asi není. Ale když prší na Medarda, tak je minimálně deštivý týden, 14 dní a hnijí jahody," dodal Krásný.

V Klementinu sledují teplotu nepřetržitě 240 let. Kolik milimetrů vody napršelo na metr čtvereční plochy, začali meteorologové den po dni zaznamenávat v roce 1804. Český rozhlas historická data zakreslil do grafů, v nichž si můžete ověřit, které pranostiky platí, a které ne.

Sedmdesát dnů kape

Průměrné denní srážky v Klementinu v letech 1804 – 2014. Najeďte myší nad graf, zobrazí se podrobnosti. Zdroj dat: Český hydrometeorologický ústav

V grafu průměrných denních srážek za posledních 201 let najdeme dva vrcholy: mezi 21. a 22. červnem a na přelomu června a července. Oba tedy spadají do Medardova čtyřicetidenního období. Zároveň do něj ovšem patří i dny, které množstvím srážek z dlouhodobého průměru nevybočují. A je také vidět, že výrazné "období dešťů" začíná už před Medardem v poslední třetině května a trvá přinejmenším do poloviny srpna.

První žluto-červený řádek v následujícím grafu ukazuje, jaká je v daný den na základě dlouhodobého pozorování z Klementina pravděpodobnost, že bude pršet. Období kolem Medarda z něj zřetelně vystupuje – pravděpodobnost srážek je po většinu dnů vyšší než 30 procent.

Pravděpodobnost a intenzita srážek v Klementinu v letech 1804 – 2014. Zdroj dat: Český hydrometeorologický ústav

Zároveň se zvyšuje výskyt dnů s extrémním množstvím srážek. V grafu je to vidět na rozložení a intenzitě modrých "dešťových kapek".

Přímo na Medarda prší v dlouhodobém průměru zhruba každý třetí rok. Extrémní byl 8. červen 1841, kdy meteorologové na metru čtverečním naměřili vodní sloupec vysoký přes čtyři centimetry.

Vlhko a teplo

Třetí graf ukazuje, že období, které začíná Medardem a končí ve druhé polovině srpna, není jen nejdeštivější, ale také nejteplejší v roce. Jinými slovy: meteorologické léto začíná o něco dřív, než to astronomické.

Průměrné a extrémní teploty v Klementinu v letech 1775 – 2014. Zdroj dat: Český hydrometeorologický ústav

Dlouhodobý graf teplot by mohl posloužit k ověření další známé pranostiky, té o ledových mužích Pankrácovi, Servácovi a Bonifácovi. Brání tomu dvě věci: hydrometeorologický ústav sice zaznamenává teplotu co deset minut, zdarma je ovšem ochoten poskytnout jen data o celodenních průměrech. V nich pak díky teplým odpoledním ranní mrazíky nejsou vidět.

Další nepříznivou okolností je umístění pozorovatelny v Klementinu. Jednak je uprostřed hlavního města se specifickým mikroklimatem, jednak se, hlavně kvůli nenechavým turistům, měření odehrává šest metrů nad zemí. Do takové výšky těžko dosáhnou kolemjdoucí zvědavci, jenomže vyšplhat se tam nemusejí ani přízemní mrazíky.

Proč většina pranostik neplatí

Lidových pranostik známe stovky. Mnohé si protiřečí, všechny tedy platit nemohou. Proč se potom tradují? Etnograf Jan Pohůnek z Národního muzea posluchačům Českého rozhlasu vysvětlil, že většina pranostik měla a má jen omezenou územní platnost: „Liší se vesnici od vesnice. Jiné jsou v údolí, jiné na kopci. Jedna pranostika může být na jednom místě velmi přesná, ale o deset kilometrů dál už vůbec nemusí platit."

Dalším zdrojem nepřesnosti je přechod od juliánského ke gregoriánskému kalendáři v 16. století. Nejstarší pranostiky jsou kvůli tomu posunuté o jedenáct dní. Například „Svatá Lucie, noci upije" pasuje na 24. prosinec, tedy na třetí den po zimním slunovratu, podstatně lépe než na 13. prosinec.

Nejstarší pranostiky se podle etnografa dochovaly ve staročeských veršovaných kalendářích ze 16. a 17. století. To je ovšem jen první písemný důkaz o jejich existenci, ústní tradice může být ještě o stovky let starší.

„Nevíme přesně, kdo je jejich autorem nebo jak vznikly. Byly to pravděpodobně především mnemotechnické pomůcky, s jejichž pomocí si lidé připomínali, co je kdy potřeba udělat na poli nebo v hospodářství. Vznikaly a zanikaly spontánně. Ty, které se zalíbily a osvědčily ostatním, se šířily dál."

V raném novověku ovšem lidové vrstvy cestovaly a stěhovaly se jen velmi málo, proto i pranostiky zůstávaly pevně lokálně ukotvené. Většinu dnes známých pranostik sebrali a sepsali národní buditelé v 19. století. Když se pořekadla z různých regionů shromáždila na jednom místě, ukázalo se, že lidové mudrosloví nemá a nemůže mít univerzální platnost. Pořekadlo o Medardovi je jednou z nemnoha výjimek.

Ľubomír Smatana, Marcel Šulek, Petr Kočí, Jan Cibulka Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme