Před dvaceti lety se při povodních protrhl rybník na jihu Čech. Část obce Metly voda srovnala se zemí
Přesně před dvaceti lety, 13. srpna 2002, se po velkých deštích protrhla hráz Metelského rybníka na Strakonicku. Voda tam prakticky srovnala se zemí třináct domů. Obraz zkázy, který po sobě zanechala, se stal jedním ze symbolů povodní na jihu Čech. Teď už událost připomíná jenom pomník na návsi v Metlách. Místní ale na dramatické události asi nikdy nezapomenou.
„Probudila mě nějaká rána. Připomínalo mi to, jako když se trhají lana. Podobný divný zvuk. A až pak jsme zjistili, že se protrhly hráze na Metelským rybníce. Jak ta voda vlítla do Meteláku, tak hráz to neudržela,“ vzpomíná na osudnou noc Olina Cihlová. Ona sama žije v nedaleké Předmíři. V Metlách ale mají dům její rodiče.
Poslechněte si příspěvek z Metel, kde v roce 2002 voda z protrženého rybníka srovnala 13 domů se zemí
„Když jsem pak prvně přišla do Metel, tak mě tam přivez manžel. A když jsem z kopce viděla tu zkázu, tak jsem začala brečet. A tenkrát mi řekl, že takhle jim nepomůžu. Přišla jsem ke zbytkům, vzala nějaký košík a šla jsem po směru vody. Abych se uklidnila, šla jsem se podívat, jestli něco není naplaveného za vsí. Třeba jsem tam našla stolek, který byl v pokoji mých sester za svobodna, a z toho jsem ještě vyndala krabičku s drobnými a našla jsem tam fotky. A to jsem přinesla domů.“
Na náves plnou relativně nových domů mne vzal tehdejší starosta obce Karel Palivec.
„Dneska už si to člověk ani nedovede pořádně představit. Stojíme v centru obce, tak tady nebylo nic. Změť kamení, větví, bahna, díry v zemi, voda, mrtvé ryby, všechno možný. Ale jen ne baráky. Střed obce vypadal, jakoby jím projel buldozer nebo spadla nějaká bomba. Dneska už tu jsou baráky nový. Vesnice je ale jiná, pochopitelně. Je to hezky upravené, baráky postavené, ale člověk má pořád před očima starou vesnici, jak to bývalo dřív,“ popisuje Palivec.
Z postižených rodin odešly pouze dvě. Ostatní se rozhodly v obci zůstat a svůj domov znovu vybudovat.
„Krátce po povodni ležel strom před bývalou prodejnou. Kamarád povídal, dojdu domů pro pilu a strom rozřežeme. A najednou se zarazil, že nemá ten domov. Nemá ani pilu. Po baráku akorát díra v zemi. Lidi neměli vůbec nic.“
Po hrůzách ale přišla obrovská vlna solidarity. Lidé přispívali finančně. Do obce se také sjížděli dobrovolníci z celé země.
