Mezi seniory je veliký zájem o počítačové kurzy
Starší lidé se stále snaží držet krok s dobou. Důkazem jejich zájmu o komunikaci s mladou generací a nové věci, je i to, že počítačové kurzy pro seniory praskají ve švech, alespoň v Praze.
Jednasedmdesátiletá Alena Šejharová vede hned několik počítačových kurzů pro seniory - začátečníky.
„Výsledek je, že jsou schopni si udělat kalendář, v dalším semestru se pak dělá powerpoint a oni si udělají fotoalbum.“
Pro seniory je také hodně důležitá komunikace nejen s potomky, ale i s prapotomky. Paní Alena je proto učí pracovat s mailem, skypem a také s icq.
„Oni jsou šťastní, když si mohou najít jízdní řád, program kina nebo divadla, když se mohou podívat na katastr, jestli ta chalupa nebo byt je psán na ně.“
Karel Bílek je sympatický gentleman, nepřekvapilo mě tedy, když jsem se dozvěděla, že je to bývalý pilot.
„Na osmdesátiletého dědka je to moc. Mám takové dva divoké syny, kteří mi to dali, abych se tím doma bavil, komunikoval s kamarády, s příbuznými v zahraničí. S těmi si posílám maily, ty umím normálně.“
Pan Bílek si stěžuje na několik operací, které musel za poslední roky prodělat. Kvůli nim zapomíná a učení mu už nejde tak, jako na vojně, kde byl přidělen k protileteckým počítačům.
„To bylo ale něco jiného. To byly elektromotory, zubatá kolečka, různá křivková tělesa. Bavilo mě to. Současný počítač je ale nad moje schopnosti.“
Lektorka Alena Šejharová má svatou trpělivost. Někdo chápe její přednášky rychleji, jiný pomaleji. Počítače znala už z práce, ale hlavní důvod, proč se jim věnovala i v důchodu, jsou její děti:
„Pokud jsem se s nimi nechtěla bavit jen o tom, kde je jídlo a čisté ponožky, musela jsem zachovat nějakou rovinu, kde jsme se mohly setkat.“
Podle ní je špatné, když staří lidé počítače a mobily zavrhují. Koneckonců kurz doporučovali ostatním seniorům všichni účastníci.
