V Česku o ně zájem neměli. 22 dětí loni našlo domov v zahraničí díky mezinárodní adopci
Novou rodinu v zahraničí loni našlo 22 dětí z Česka, které by jinak pravděpodobně strávily dětství v ústavech. Letos pak k novým rodičům do zahraničí zamířily další tři děti. Vyplývá to ze statistik mezinárodních adopcí, které Českému rozhlasu Plus poskytl Úřad pro mezinárodně právní ochranu dětí. Dětem adoptovaným rodiči z Islandu, Švédska nebo Rakouska se předtím úřady snažily hledat nové rodiny v Česku – ale neúspěšně.
„Do našeho dětského domova jsme přijali dva sourozence ve věku pěti a šesti let. Zhruba po tři čtvrtě roku, kdy byly dětičky u nás – byla to sestra a bratr – tak jsme byli kontaktováni úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí, že se našla adoptivní rodina,“ popisuje ředitel Dětského domova Nepomuk Roman Suda první zkušenost svého zařízení s mezinárodní adopcí.
Je na tom smutné to, že jsou to děti, pro které se nepodaří v České republice sehnat nějakou náhradní formu rodinné péče, říká ředitel Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí
Sourozenci jsou už půl roku u nové rodiny v jižní Itálii. „My jsme po dobu několika měsíců byli v kontaktu s adoptivními rodiči a za pomocí pracovníků úřadu jsme připravovali ty dětičky na odchod a díky tomu jsme navázali nějaké vztahy, takže jsme moc rádi, že občas dostaneme nějakou zprávičku a nebo obrázek, že se mají děti dobře,“ řekl Suda.
Děti v době adopce již uměly dobře česky. Obavy z komunikační bariéry ale prý neměly.
„Ty dětičky mají úžasnou schopnost strašně rychle se učit. Už po několika týdnech, kdy ještě stále byly v České republice, tak poměrně dobře rozuměly italštině a učily se. Úplně na začátku přijela tlumočnice, která pomáhala tomu tlumočení z češtiny do italštiny, a naopak,“ uvedl Suda.
Tři adoptované skupiny
Bratr a sestra z nepomuckého dětského domova nebyli jediní sourozenci, kteří loni našli domov v zahraničí. Úřad pro mezinárodní ochranu dětí loni zprostředkoval adopci tří skupin sourozenců.
‚Děti nejsou úplně v pohodě.‘ Mezi školáky přibývá násilí. Mohou za to pandemie a chudnoucí rodiny
Číst článek
„Jsme pyšní za to, že se podařilo umístit několik sourozeneckých skupin, protože najednou umístit do mezinárodního osvojení dvě tři děti je opravdu velmi zatěžující jak pro ty děti, tak pro ty žadatele,“ upřesnil ředitel úřadu Zdeněk Kapitán.
„Chce to mimořádné personální předpoklady na straně těch žadatelů, obrovskou trpělivost, nadšení pro tu službu pro děti,“ dodal Kapitán.
Celkem k novým rodinám v zahraničí putovalo loni 22 dětí, z toho šestnáct chlapců a šest dívek. Většina z nich byla ve věku od jednoho do pěti let. V Česku o ně zájem nikdo neměl.
„Je na tom smutné to, že jsou to děti, pro které se nepodaří v České republice sehnat nějakou náhradní formu rodinné péče. My jsme rádi, že těmto dětem, které by pravděpodobně zůstaly v České republice v ústavním zařízení, se podaří zprostředkovat náhradní rodinu a mají potom velké šance uspět v dalším profesním i společenském životě,“ přeje si Kapitán.
Přísné podmínky
‚Nejčastějším klientem je čtyřletý chlapec z Ústecka.‘ Adopce bez předsudků je doménou severských států
Číst článek
Žadatelé o mezinárodní adopci musí podle Kapitána splnit velmi přísné podmínky.
„Jednak se týkají osobních a osobnostních předpokladů a majetkových poměrů, aby dítě šlo do bezpečného prostředí. Česká republika patří mezi ty přísnější státy, velmi náročné. Můžu potvrdit i to, že jsme přísnější i s vnitrostátními podmínkami náhradní rodinné péče,“ upřesňuje ředitel.
Úřad pro mezinárodně právní ochranu dětí zprostředkoval od roku 2000 mezinárodní adopci pro více než 600 dětí. Nejvíc z nich – bezmála 190 – našlo nový domov v Dánsku. Velká část dětí zamířila také do Německa, Švédska nebo Itálie.
