Ovčáčkovi mohu poděkovat, že potvrzuje moji kritiku české debaty o uprchlících, říká historik Frankl

Historik Michal Frankl získal grant Evropské výzkumné rady na projekt o uprchlících a občanech ve středovýchodní Evropě ve 20. století. Řada lidí kritizovala, že 52 milionů korun z grantu míří na projekt o migraci. Jiří Ovčáček napsal, že by se za ně mohla poskytnout pomoc dětem v Sýrii. Frankl serveru iROZHLAS.cz řekl, že prezidentův mluvčí jen potvrzuje jeho slova o „strašně nízké úrovni debaty o uprchlících v českých médiích a na veřejnosti“.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Historik Masarykova ústavu a Archivu Akademie věd Michal Frankl | Zdroj: Fotobanka Profimedia

Jako jediný Čech v této výzvě jste získal prestižní grant Evropské výzkumné rady na výzkum o uprchlících a občanech ve středovýchodní Evropě. Mohl byste ten váš projekt krátce představit?
Cílem toho projektu je komparativní výzkum o dějinách uprchlíků a uprchlické politiky ve středovýchodní Evropě po celé 20. století. To znamená, že ten projekt pokrývá poměrně širokou oblast států, které v roce 1918 vzešly z Habsburské monarchie – to jest Polsko, Československo, Rakousko, Maďarsko a Jugoslávie, stejně jako jejich následnické státy. A cílem, kterému se chceme věnovat já a můj budoucí tým, je poskytnout trošku jinou perspektivu na tuto oblast.

Historik Frankl získal na projekt o uprchlících prestižní grant. Pojí se s ním i téměř 52 milionů korun

Číst článek

Středovýchodní Evropa je často vnímaná jako místo, odkud se odchází kvůli chudobě, kvůli lepším podmínkám na takzvaném Západě, kvůli politickému nebo náboženskému pronásledování, kvůli okupaci, válce, totalitarismu a tak dále a tak dále. Ty skupiny uprchlíků, které jsou známé, které třeba v Československu pobývaly v meziválečném období, jsou často vnímány jako výjimka a jsou taky popisovány spíš jako nositelé nějaké národní, náboženské nebo etnické identity, jako skupiny, které třeba pokračují politický boj, například političtí uprchlíci z Německa ve 30. letech jsou spíš vnímáni jako skupina, která má v budoucnosti obnovit demokratické Německo.

My chceme tento pohled změnit a ptát se, co znamená tady v té oblasti s jejími těžkými dějinami přijímat uprchlíky. Jaká rozhodnutí činíme, jak je kategorizujeme, kdo rozhoduje o tom, kdo je uprchlík, kdo pomáhá a jak pomáhá. Budeme se snažit sledovat kontinuitu těchto rozhodnutí od první světové války až do postkomunistických devadesátých let.

Vy ten tým ještě nemáte sestavený?
Tým před začátkem projektu, to znamená během následujících měsíců, budu sestavovat. Už jsem se v přípravě tohoto projektu i tomu budoucímu týmu věnoval a mám kontakty s řadou možných členů, ale ten definitivní tým teprve vytvořím.

Michal Frankl

Historik Michal Frankl vystudoval Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy. Nyní pracuje v Masarykově ústavu a Archivu Akademie věd. Ve svém výzkumu se věnuje hlavně uprchlíkům a uprchlické politice v zemích střední a východní Evropy ve 20. století, dějinám moderního natismitismu, etnického násilí a holokaustu.

Půjde o mezinárodní, nebo český tým?
Tým bude mezinárodní a to ve dvou smyslech: jednak z hlediska toho, kdo se na něm bude podílet. To znamená, očekávám, že to budou jak lidé z toho regionu, tak případně i odjinud. Ale bude také transnacionální v tom smyslu, že jednotliví členové se nemusí věnovat jenom jedné konkrétní zemi, ale doufám, že se budou věnovat fenoménům, které překračují hranice národních států.

Proč právě toto téma?
Mě téma uprchlíků zajímá dlouhodobě, není to věc, která by začala s takzvanou uprchlickou krizí roku 2015. My jsme už před deseti lety spolu s Kateřinou Čapkovou vydali knihu Nejisté útočiště, v níž jsme se věnovali německým uprchlíkům do Československa ve 30. letech. Je to zároveň téma, ke kterému jsem přišel skrze studium tématu holokaustu a skrze to, že v řadě takzvaných západních zemí existovala poměrně velká jak literatura, tak také debata o tom, proč uprchlíci v době holokaustu byli, nebo nebyli přijímáni.

Průzkum: Většina Čechů má stále strach z uprchlíků a islámu, postoj od vrcholu migrační krize nezměnili

Číst článek

Řada autorů se ptala, jak je to možné, že demokratické státy, státy, které si zakládají na své demokratické liberální tradici, nepřijímaly uprchlíky v klíčových momentech. To je charakteristické ať už třeba pro Švýcarsko, nebo pro Spojené státy americké, pro Velkou Británii, ale také pro další země. A my jsme v naší knize v roce 2008 popsali podobné věci. Československo kromě jiného v roce 1938 uzavře hranici pro uprchlíky z Rakouska. Uzavře ji proto, aby nepřicházeli uprchlíci židovští, a tahle politika přispěje k výraznému zhoršení postavení Židů ve středovýchodní Evropě.

Přestože ta naše kniha byla poměrně dobře přijata, tak mi přišlo, že v České republice nikdy neproběhla nějaká debata o tom, proč my jako demokracie, proč země, která byla ještě v době první republiky, bylo to ještě před mnichovskou dohodou, nepřijímala uprchlíky. A to mě vedlo k tomu, abych se zkusil na ten region načrtnout nějaký jiný pohled. Samozřejmě pohled, který je podložený prameny a současnými metodologiemi.

Pakt OSN o migraci vznikal rok a půl, česká vláda ho chce odmítnout. Co to bude znamenat?

Číst článek

Jak dlouho vám výzkum zabere?
Projekt je na pět let a má poměrně vysoký rozpočet – téměř dva miliony eur (asi 52 milionů korun – pozn. red.) – a bude probíhat v několika fázích. Začneme nějakou reflexí historiografie, abychom věděli, co již je zpracováno, a mohli si náš výzkum lépe naplánovat. Potom se budeme věnovat jednotlivým aspektům uprchlictví ve středovýchodní Evropě. Uvedu jenom příklad: chtěli bychom například uspořádat workshop o tom, co znamenala pomoc uprchlíkům, humanitární práce v prostředí středovýchodní Evropy, nebo se budeme věnovat občanství, mikrohistorii uprchlíků a řadě dalších témat.

Setkal jste se s veřejnou kritikou vašeho plánovaného výzkumu?
Nesetkal jsem se s žádnou kritikou ve smyslu odborné debaty nebo nějakých argumentů, kterými bych se měl vážně zabývat, a samozřejmě budu rád, když takové přijdou. Spíš jsem se setkal s některými emociálními a v podstatě populistickými výkřiky typicky na facebooku nebo na twitteru. Možná jste zaznamenal i jeden od Jiřího Ovčáčka.

50 milionů vyhodit za tisíce slov na téma, že máme přijímat muslimské migranty? Za takové peníze by se mohla poskytnout masivní pomoc třeba syrským dětem! lidovky.cz/relax/veda/ces…

15:54 – 29. 11. 2018

6 102

K tomu jsem se chtěl dostat. Mluvčí prezidenta napsal na twitteru: „50 milionů vyhodit za tisíce slov na téma, že máme přijímat muslimské migranty? Za takové peníze by se mohla poskytnout masivní pomoc třeba syrským dětem!“ Co na to říkáte?
V tom rozhovoru, na který on odkazuje, jsem poukázal na strašně nízký, triviální charakter debaty o uprchlících v současných českých médiích a na veřejnosti a říkal jsem, že bych byl rád, kdyby ten náš projekt přispěl k její kultivaci a k tomu, aby ta debata byla zaplněna fakty a ne jenom emocemi a výkřiky. A v tomto smyslu nemůžu panu Ovčáčkovi než poděkovat za to, že potvrzuje mojí kritiku současné české debaty.

Váš výzkum se opravdu bude zabývat jenom dvacátým stoletím a tou, jak vy říkáte, takzvanou uprchlickou krizí ne?
Ve dvacátém století byla celá řada takzvaných uprchlických krizí, takže si myslím, že projekt přinese řadu podnětů k přemýšlení o té takzvané krizi, která přišla v roce 2015. Ale máte pravdu, že bych rád skončil zhruba kolem roku 2000.

Petr Jadrný Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme