Milena Nigrinová je rozhlasu věrná celý život. A slaví s ním společné 90. narozeniny
Český rozhlas slaví právě dnes 90 let od začátku pravidelného vysílání. Oslavovat nebude sám, ale se svými posluchači. Mezi ně patří po celý život také paní Milena Nigrinová z Prahy, která je dokonce o den starší než samotný rozhlas, který poslouchá od dětství. Společně s rádiem prý vyrůstala.
Možná tak zná historii rozhlasu lépe, než rozhlasový archiv, ve kterém se dají najít záznamy z prvních dnů vysílání, stejně jako proslulé volání o pomoc při povstání českého lidu proti nacismu na jaře 1945 či přímá reportáž z finále olympijského turnaje v Naganu, kde čeští hokejisté vybojovali zlato.
Český rozhlas vysílá už 90 let. Narozeniny slaví s posluchači, výročí připomene i bohoslužba
Číst článek
Rádio provázelo Milenu Nigrinovou doslova a do písmene celý život. Jako horkou zprávu dne tak zažila věci, které už dnes známe pouze z dějepisu.
„Když zastřelili jugoslávského krále Alexandra, byli jsme z toho úplně zoufalí. Anebo jednoho francouzského politika, to mi taky utkvělo v mysli. Byly to atentáty a my jsme z toho byli hrozně rozrušení. Prožívalo jsme to tak, jak to bylo podáváno, den za dnem.“
Den za dnem, celých 90 let, byla věrná Československému a Českému rozhlasu, i když občas samozřejmě lovila v éteru i jiné stanice.
„Během války jsme samozřejmě poslouchali Londýn a Svobodnou Evropu, za totality taky. Za války, to jsme byly se sestrou ještě mladá děvčata, měl tatínek, který špatně slyšel cizinu, ucho přilepené na radiopřijímači, a my jsme se tomu strašně smály – on z toho byl nešťastný, protože to důležité, co chtěl slyšet, neslyšel,“ usmívá se Milena Nigrinová.
Dnes už je naštěstí doba mnohem klidnější a rádio je možné poslouchat svobodně, každý den.
„Jakmile otevřu oči, okamžitě zapínám rozhlas, protože když to neudělám, mám pocit, že mi něco chybí. Českému rozhlasu přeju hodně úspěchů, dobrých pracovníků, a sledně hodně vděčných posluchačů,“ vzkazuje Milena Nigrinová.
