Zemanova éra:
rozštěpení společnosti

Miloš Zeman rozděloval za prezidentské éry moc a vliv mezi spojence. Proti nepřátelům se tvrdě vymezoval. Třeba i ohýbáním Ústavy. Společnost se mezitím pod tíhou uprchlické krize, covidu a dezinformací rozštěpila. A Zemanova ekonomická diplomacie mířená na východ skončila fiaskem.

Praha 8. března 2023 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Chci být prezidentem dolních deseti milionů. A mezi nimi jsou jak voliči Miloše Zemana, tak Karla Schwarzenberga,“ sliboval Miloš Zeman sjednocování společnosti krátce poté, co ho lidé poprvé zvolili prezidentem. Na pódiu měl po boku herečku Jiřinu Bohdalovou či zpěváka Daniela Hůlku.

Při březnové inauguraci v roce 2013 ještě hovořil o uklidnění na politické scéně. Tradičně ale také mluvil o boji s médii, která zařadil ke kmotrovské mafii a neonacistům jako třetí ostrov negativní deviace. Hned v úvodu tak Zeman ukázal, že nechce společnost spojovat, spíše by se k němu hodilo heslo: rozděl a panuj (se svými přáteli). A to se záhy začalo ukazovat.

„Celou politickou strategii od voleb 2013 postavil Miloš Zeman na rozdělování. Je to promyšlená a celkem efektivní strategie,“ hodnotí politolog Lubomír Kopeček z brněnské Masarykovy univerzity. „Celé prezidentství stavěl na tom, že mobilizuje proti někomu,“ podotýká.

Když v létě roku 2013 padla vláda Petra Nečase z ODS kvůli „Nagygate“ (šlo o roli šéfky kanceláře premiéra Nečase Jany Nagyové, dnes Nečasové), ignoroval Zeman většinu pro Miroslavu Němcovou z ODS a za 23 dnů svěřil stát do rukou svého dlouholetého známého Jiřího Rusnoka.

Ten sice nikdy neměl s kabinetem šanci získat důvěru Sněmovny, přesto Česku půl roku vládl. Silný prezident prosadil svou vůli proti slabé Sněmovně. A tímto bezprecedentním ohýbáním Ústavy se zapsal do učebnic. Poslanci nakonec z posledních sil posbírali dostatek hlasů a Sněmovnu rozpustili. Česko čekaly předčasné sněmovní volby.

Prezident zároveň začal objíždět kraje a setkával se s občany, za což ho řada lidí dodnes chválí. Jeho první cesta vedla ještě před volbami do Zlínského kraje, kde měla silnou základnu strana Zemanovci, jejímž volebním lídrem tehdy byl hradní kancléř Vratislav Mynář.

Ve volbách zvítězila ČSSD, kterou vedl Bohuslav Sobotka, opravdový úspěch slavilo nové a marketingově silné hnutí ANO, které oblepilo republiku billboardy s předsedou Andrejem Babišem a populárním Martinem Stropnickým v bílých košilích doplněné heslem: Aby se za nás děti nestyděly.

Ve Sněmovně také poprvé zasedl Úsvit přímé demokracie s mediálně známým Tomiem Okamurou. Prezidentovi Zemanovci na druhé straně získali 1,5 procenta.

Ani tehdy ale nemohla být ze strany prezidenta řeč o spojování nebo uklidnění. Jakmile se zavřely volební místnosti, chtěl se Sobotky, jehož jméno měl od své neúspěšné kandidatury na prezidenta v roce 2003 zapsané na „seznamu zrádců“, zbavit při „lánském puči“.

Zeman se na tom domluvil s kritiky uvnitř ČSSD v čele s Michalem Haškem, ke kterému měl blízko. Sobotka se ovšem vyšachování razantně postavil a získal podporu strany. Tajnou schůzku nakonec odkryl jeden z účastníků Milan Chovanec, který později dostal křeslo ministra vnitra.

Sobotka a Zeman se otevřeně nesnášeli. „Byl to docela tvrdý boj,“ vzpomíná výrazná postava sociální demokracie Lubomír Zaorálek, který se Zemanem mnohdy nesouhlasil. A mluví dokonce o politických válkách. „Zeman dělal prezidenta s pocitem, že by stejně chtěl být premiér a nejlépe, kdyby vládu ovládl. Jak byl přímo zvolený, tak to tlačil k poloprezidentskému systému,“ míní Zaorálek.

Zároveň se Zeman rozhádal s čelnými představiteli vysokých škol. Nejprve odmítl jmenovat Martina C. Putnu profesorem. A ve státní svátek 28. října nepřišla na Pražský hrad na slavnostní předávání státních vyznamenání většina rektorů, když dva z nich odmítl Zeman pozvat. „Účast na Hradě není nárokovou akcí, která je vynutitelná,“ vzkázal jim prezident, když z národní události udělal akci pro zvané.

Kontroverzní byla hned první státní vyznamenání, která prezident rozdal. Medaili si odnesla Jiřina Bohdalová, uznávaná herečka, která ho podpořila v prezidentské kampani. Ještě problematičtější bylo ocenění pro Zemanova přítele Františka Čubu. A později dostal vyznamenání třeba i Daniel Hůlka.

Zatímco domácí scénu opanovaly politické šarvátky, na Ukrajině začal konflikt, který dopadl na celý svět. Ruský prezident Vladimir Putin využil masových demonstrací označovaných jako Euromajdan jako záminku a vojensky zabral poloostrov Krym. Nad Doněckou oblastí ovládanou Moskvou podporovanými separatisty pak sestřelili dopravní boeing MH17 s téměř 300 lidmi na palubě.

Zeman Rusko kvůli vojenské akci na Krymu kritizoval, odmítl ale chystané sankce. „Nevidím žádný důvod, proč izolovat Ruskou federaci od Evropské unie, proč hovořit o sankcích, o blokádě, o embargu. Je příležitost zvýšit úroveň naší spolupráce, a ne hovořit o sankcích, o izolaci,“ citovala ho ruská agentura ITAR-TASS.

A Moskvě pomáhal třeba i při kauze Vrbětice. Koncem roku 2014 vybuchly ve Vrběticích na Zlínsku dva muniční sklady, dva lidé zemřeli. Když Babišova vláda po sedmi letech od události v roce 2021 oznámila, že do toho mohli být zapojeni dva ruští agenti, na Zemanovu reakci čekala veřejnost týden.

Poté prezident tyto závěry zpochybnil. Části jeho projevu pak využila ruská média. Podobně Zeman nahrál Moskvě třeba i v kauze novičok v roce 2018, kdy tvrdil, že se tato látka vyráběla a testovala v Česku. Jed, který vytvořili ruští vědci, byl použit k otravě bývalého ruského agenta Sergeje Skripala ve Velké Británii a podle vyšetřování měli útok na svědomí stejní agenti ruské vojenské rozvědky, kteří stáli za výbuchy ve Vrběticích.

Zeman táhl zemi od počátku svého mandátu na východ, kde viděl zahraniční investice pro Česko a příležitosti pro české firmy. Na ekonomickou diplomacii kladl extrémní důraz, přičemž opomíjel třeba lidská práva.

„Jsem v Číně, abych se učil, jak zvýšit ekonomický růst a jak stabilizovat společnost,“ lichotil hostitelům během první návštěvy Číny, kdy jednal s prezidentem Si Ťin-pchingem. Zpět se vrátil soukromým letadlem PPF, jejíž úvěrový byznys firmy Home Credit čelil v Číně podezření z lichvy.

Doma pak Zemana vypískali v listopadu protestující na pražském Albertově při oslavách sametové revoluce. Vystavili mu červenou kartu, a dokonce po něm házeli vajíčka. „Nebojím se vás, stejně jako jsem se nebál před 25 lety,“ hřímal Zeman za ohlušujícího pískotu. „Miloše do koše, hanba,“ volali lidé, kterým vadily Zemanovy vulgarity a příklon k Rusku. 

Zeman poprvé jednal s Putinem v Moskvě, kam jel po anexi Krymu v roce 2015 na Den vítězství jako jeden z mála evropských státníků. Schůzky se účastnil i Martin Nejedlý, Zemanův neoficiální poradce, bývalý jednatel české pobočky ruského Lukoilu, který měl na Pražském hradě kancelář.

Později se Zeman setkal s Putinem ještě několikrát. A při jedné schůzce mu v žertu dokonce řekl, že novináři by se měli likvidovat.

Zatímco se na Zemana snášela kritika kvůli Číně a Rusku, řada lidí ho chválila za vztah k Izraeli, kde jako první český politik vystoupil v Knesetu, tedy v izraelském parlamentu. „Za pozitivní vztahy s Izraelem byl opatrně oceněn i od lidí, kteří ho jinak vehementně kritizovali,“ zdůrazňuje politolog Josef Mlejnek mladší. Prosadit přesun ambasády z Tel Avivu do Jeruzaléma se prezidentovi nicméně nepodařilo.

Blízký východ ale skrýval dosud neviděnou hrozbu. Tou byl takzvaný Islámský stát. Nestabilita v regionu plném válek pak vyústila v uprchlickou krizi. Ten samý rok vzrostl počet teroristických útoků v Evropě.

Češi sledovali v roce 2015 útok v pařížském klubu Bataclan a dalších místech, při kterém teroristé zavraždili v jeden den 130 lidí. A začínali se bát. Prezident volil protimigrantskou rétoriku. „Budou mít právo šaría, takže nevěrné ženy budou kamenovány, zlodějům se budou utínat ruce,“ strašil Zeman, jak běženci nebudou respektovat české zákony.

Se strachem stoupalo i množství dezinformací na internetu. „Ve společnosti byla najednou spousta lidí, která přestala věřit mainstreamu. A zároveň myslím, že existovaly vlivové operace z Ruska,“ přibližuje analytik Josef Šlerka situaci spojenou s anexí Krymu a uprchlickou krizí.

Při listopadovém výročí v tom roce vystoupil Zeman na Albertově s extremistou Martinem Konvičkou z krajně pravicového Bloku proti islámu. Ochranka navíc v tu dobu nepustila studenty k pamětní desce. Bylo to naposled, co se prezident objevil při listopadových oslavách na veřejnosti.

Postupně se od Zemana veřejně odvrátili i někteří jeho dlouholetí přátelé, se kterými dříve spolupracoval. Kritice mnohokrát čelil třeba od předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského, který prezidentovo okolí – kancléře Mynáře, poradce Nejedlého a mluvčího Jiřího Ovčáčka – pejorativně nazval kohortou panošů. Dnes již přáteli nejsou. „S přáteli člověk chodí na pivo, do divadla nebo do rodiny,“ připomíná Rychetský s tím, že je krajně nepravděpodobné, aby dnes šel se Zemanem na pivo.

Do Česka rozpolceného mezi Východem a Západem zavítaly během jednoho roku dvě významné osobnosti. Nad Prahou nejprve zavlály čínské vlajky, když přijel prezident Si Ťin-pching, který se Zemanem zasadil strom a popil pivo. Policie mezitím nutila některé protestující sundat tibetské a tchajwanské vlajky.

Na podzim vítala metropole dalajlamu, který mluvil o Václavu Havlovi. Zeman se s tibetským duchovním vůdcem nesetkal, patřil naopak k nejvyšším ústavním činitelům, kteří podepsali „prohlášení čtyř“ na podporu Číny.

Když pak americký prezident Donald Trump, na jehož straně Zeman stál, vyhrál prezidentské volby, dlouho se řešilo, kdy pojede český prezident na návštěvu do Bílého domu. Zeman o schůzku velmi stál, Hrad dokonce uvedl, že Trump setkání Zemanovi slíbil a chce také přijet do Česka. K ničemu z toho ale nedošlo. Zemanovi zůstala na památku jako řadě státníků jen fotografie s Trumpem z jednání na summitu. Do Oválné pracovny později vstoupil až premiér Babiš.

Rok před koncem prvního mandátu Zeman oznámil, že půjde znovu do boje o Hrad. Přesně o týden později začala TV Barrandov finančně podporovaná z Číny vysílat Týden s prezidentem, kde mohl Zeman za přihlížení majitele Jaromíra Soukupa po tři roky šířit bez omezení své názory.

Zeman si ještě naposledy „kopl“ do premiéra Sobotky, když ho při setkání vybídl holí, aby si srovnal mikrofon: „Nastav si to, támhle to máš obráceně.“ A následně odešel, zatímco premiér ještě hovořil.

Kromě této nedůstojné frašky byla kontroverzní i milost pro dvojnásobného vraha Jiřího Kajínka. Zeman mu ji udělil, ačkoli dříve tvrdil, že milosti rozdávat nebude a zmínil konkrétně i Kajínka. A zdaleka nešlo o jediné problematické prominutí trestu.

Rozdělení společnosti se promítlo i do sněmovních voleb, kdy v dolní komoře zasedlo nejvíce stran v historii Česka. Ačkoli drtivě vyhrálo hnutí ANO, silná vláda se složit nedala. Zeman svěřil oba pokusy do rukou Babišovi stíhaného v kauze Čapí hnízdo, který se nakonec s Hamáčkovou ČSSD opřel po téměř třiceti letech od revoluce o komunisty.

Spojení s Babišem bylo pro Zemana výhodným mocenským paktem, vždy v něm měl ale navrch. „Zeman má rád úspěšné a výrazné politiky, kteří si jdou za svým třeba i přes mrtvoly. Babiš takovým politikem je. Spory vyvstaly v okamžiku, kdy Zeman měl pocit, že Babiš ztrácí ze své bojovnosti. Nebyly to konflikty ideové, ale ohledně politické taktiky,“ přibližuje jejich vztah politolog Lukáš Jelínek, který spolupracoval se sociálními demokraty.

Zeman jednou rukou podporoval Babiše, druhou dál drtil ČSSD, když odmítl jmenovat Miroslava Pocheho ministrem zahraničí nebo později vyměnit Antonína Staňka za Michala Šmardu na ministerstvu kultury se zdůvodněním, že prezident není automat na podpisy. Zemanovi se také podařilo dostat do vlády své lidi – Miroslava Tomana z ČSSD na zemědělství a Marii Benešovou za ANO na spravedlnost.

Zároveň Zeman vyhrál v roce 2018 podruhé prezidentské volby, když proti Jiřímu Drahošovi použil protimigrantskou rétoriku. „Shut up,“ vzkázal pak ze svého volebního štábu pražské kavárně. Samotné volby narušil incident, kdy na prezidenta ve volební místnosti vyběhla polonahá žena s pokřikem: „Zeman, Putinova běhna“.

Prezidentovi ale postupně ubývaly síly. Na focení světových státníků v Číně přijel golfovým vozíkem. Na návštěvě Polska pak museli při odchodu prezidentů otočit novináři kamery. A nakonec vyměnil hůl za invalidní vozík. Omezil cesty do zahraničí i po republice. Hrad ale na dotazy o zdraví prezidenta neodpovídal.

„Prezidentská funkce v současném světě vyžaduje určitou kondici. Divil jsem se, že šel Zeman do druhého období, protože mi připadalo, že to může dost obtížně vykonávat plně,“ hodnotí Zaorálek.

Českem mezitím hýbe série protivládních protestů iniciativy Milion chvilek pro demokracii, která vrcholí na Letné největší protivládní demonstrací od roku 1989, na kterou podle odhadů dorazilo kolem 250 tisíc lidí.

V tomto období se Zeman začal odvracet od čínských investic. „Zůstávají stále velmi, velmi nízké. A to mne pochopitelně mrzí,“ přiznal před svou poslední cestou. Sen o čínských trzích se tak definitivně rozplynul.

„Sliby ohledně čínských investic byly mnohonásobně větší, než jaká byla potom realita. Podle smluv a memorand podepsaných při návštěvě Si Ťin-pchinga mělo do Česka natéct do roku 2020 až 230 miliard korun. Realita ale byla v řádu nižších desítek miliard,“ shrnuje ekonomická expertka Českého rozhlasu Jana Klímová.

Navíc šlo mnohdy spíše o převzetí majetku v Česku než o investice, které Zeman sliboval. „Z čínských investic tu nemáme zhola nic. Kromě Slavie Praha, což je jediná ‚úspěšná‘ čínská investice,“ jmenuje politolog Josef Mlejnek s jistou mírou ironie.

Ani podnikání PPF v Číně neskončilo úplně úspěšně, když společnost oznámila, že chce Home Credit v zemi prodat. Zůstala tak jen kaňka pro českou diplomacii. „Česká republika zaplatila na mezinárodním poli svým kreditem a začala být vnímána jako země, která podporuje Čínu. Zaplatili jsme a nic nezískali,“ povzdechne si Mlejnek.

Zeman už do Číny pošesté letět odmítl, místo sebe chtěl poslat Hamáčka. K tomu ale nedošlo, protože přišel covid. Během pandemie umíraly v Česku desetitisíce lidí, stoupal počet zákazů stejně jako množství dezinformací, tím sílil i odpor obyvatel. Zeman si znepřátelil část svých voličů, když podporoval očkování. A Babišova vláda čelila permanentnímu tlaku, aby situaci řešila.

Když pak došlo na skládání účtů, voliči ve sněmovních volbách dali o něco více hlasů koalici Spolu. Trojice stran, které nezbývalo než se spojit, aby porazila Babišovo ANO, nakonec zvítězila ani ne o 36 tisíc hlasů. A ze Sněmovny poprvé v historii Česka vypadla ČSSD i KSČM.

„Zeman je porodníkem i hrobařem ČSSD,“ hodnotí politolog Jelínek. „Pomohl sociální demokracii oslabovat a přispěl k jejímu vypadnutí ze Sněmovny,“ konstatuje.

Prezidentovo zdraví se zhoršilo. Den po volbách ho z Lán odvezla sanitka na jednotku intenzivní péče do vojenské nemocnice. Hrad o jeho zdravotním stavu dlouho mlčel, místo informací psal mluvčí Ovčáček na polooficiální twitter žalmy. A Senát zvažoval, že by kvůli vládnímu a sněmovnímu mezidobí poprvé v historii aktivoval článek 66, čímž by prezident dočasně přišel o své pravomoci. Nedošlo k tomu.

Zeman se nakonec zotavil, a přestože onemocněl covidem, začal znovu úřadovat. Když ale jeho dosavadní spojenec Babiš odmítl oba pokusy o sestavení vlády, nezbylo prezidentovi nic jiného než zvolit šéfa ODS Petra Fialu. Stejně tak Zeman prohrál i souboj o jmenování Jana Lipavského ministrem zahraničí a Petra Hladíka ministrem životního prostředí. Ten nakonec vede resort z pozice náměstka.

Zeman pak bránil Rusko ještě pár dní před začátkem invaze na Ukrajinu v únoru 2022. Tvrdil, že válka nebude, že jde o blamáž amerických tajných služeb. O týden později Rusko napadlo Ukrajinu.

Rozplynul se tak i sen o spojenectví s Putinem. „Obchody s Ruskem české firmy v drtivé většině zastavily a uzavřely tam své kanceláře. Podpora obchodních vztahů s touto zemí tedy ve výsledku přínosem rozhodně nebyla,“ uzavírá ekonomická expertka Klímová.

Anna Jadrná

Související témata: Konec Zemanovy éry, Miloš Zeman, prezident, prezidentské dekády, Bohuslav Sobotka, Andrej Babiš, Česko, ČSSD, Čína, Rusko, Pražský hrad, Telegram Feed