Vystoupili na odpor se zbraní v ruce. Z uznání Mašínů odbojáři máme radost, říká historik Blažek
Ctirad Mašín, Milan Paumer, Václav Švéd a Zbyněk Janota. Čtyři členové skupiny bratří Mašínů získali po pětiletém řízení uznání, že byli účastníky odboje a odporu proti komunismu. Podnět k tomu podal i historik Petr Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů, podle něj si to odbojáři zaslouží. „Vnímali, že je ta situace po roce 1948 natolik hrozná, že je třeba se režimu postavit na odpor se zbraní v ruce,“ říká v rozhovoru pro Radiožurnál.
O jaké podklady a argumenty se především váš podnět opíral?
Ministerstvo obrany vede správní řízení, ve kterém oslovuje všechny relevantní archivy a to nejenom v České republice, ale třeba i za hranicemi. V případě skupiny bratří Mašínů nevydalo první osvědčení. Už čtyři lidé, kteří byli spojení s tou skupinou – Zdena Mašínová a tři příslušníci rodiny Vladimíra Hradce – to osvědčení získali. Takže ministerstvo mohlo navazovat na tuto svou předchozí práci.
Informací, které ministerstvo shromáždilo, bylo opravdu velké množství. K činnosti té skupiny se dochovaly statisíce stránek. Zejména z archivu bezpečnostních složek, ale i Národního archivu. K dispozici měli i dosavadní literaturu, která je bohatá. I proto to trvalo tak dlouho.
Ale působení této skupiny tedy jednoznačně splňovalo kritéria osvědčení o podílu na protikomunistickém odboji. A můžeme jenom v několika větách nastínit, jak jsou tato kritéria nastavená a formulovaná?
Nejsem zaměstnanec ministerstva obrany. Jsem pouze ten, který o to osvědčení společně s dalšími kolegy požádal, protože spolky mohou za zemřelé žádat, aby to osvědčení bylo vydáno in memoriam.
Petr Blažek
Petr Blažek je český historik Ústavu pro studium totalitních režimů a v Muzeu paměti XX. století, kde je vedoucím oddělení historického vzdělávání. Je zástupcem ředitele zájmového spolku Centrum pro dokumentaci totalitních režimů. V lednu 2017 a 2021 byl Senátem zvolen členem Etické komise České republiky pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu.
Věřím ale, že se ministerstvo drží zákona, který poměrně striktně vymezuje, co je protikomunistický odboj. Z těch osvědčení, které jsme převzali, je jasné, že to těžiště se týká počátku 50. let. A v případě Milana Paumera a Ctirada Mašína je to také období od roku 1953 do roku 1959, kdy sloužili ve zvláštních armádních silách USA.
Už jste připomněl, že podobné osvědčení udělilo ministerstvo zbrojíři skupiny Vladimíru Hradcovi, jeho rodičům, Zdeně Mašínové. V čem je ale toto rozhodnutí úřadu přelomové v případu předních členů skupiny?
Ctirad Mašín byl jednou z hlavních tváří této skupiny. Ministerstvo rozhodlo, že součástí odbojové činnosti je i jeho služba v armádě Spojených států amerických. Máme z toho velkou radost.
Ještě bych připomněl, že se na 26. srpen připravuje otevření Památníku tří odbojů v Olšanech. Sbíráme peníze prostřednictvím veřejné sbírky. Už do ní přispělo 760 dárců. Jsme rádi, že tato část třetího odboje je už oficiálně uznána státem. V zákoně se mluví o tom, že oceněným má být projevována úcta za to, že se podíleli na obnově svobody a demokracie v Československu.
Měli Mašíni své následovníky i za normalizace? Snahy zastrašit komunisty se objevují, říká historik
Číst článek
Působení skupiny bratří Mašínů ovšem provázejí spory. Především s ohledem na jeden moment jejich útěku z komunistického Československa. Pokud nezanedbatelná část společnosti soudí, že se v daný moment dopustili vražedného aktu, nezpochybňuje to jejich status hrdinů?
Je to ozbrojený odboj. A to samozřejmě není procházka růžovým sadem. Provází to situace, které jsou hraniční a vypjaté. Osobně se domnívám, že ministerstvo obrany zvážilo všechny okolnosti. A ty dokumenty a svědectví jasně dokládají, že se všechna ta činnost dělá s cílem obnovit svobodu a demokracii.
Bratři Mašínové navazovali na druhý odboj. Byli už v roce 1946 oceněni prezidentem Benešem za chrabrost. Vnímali, že je situace po roce 1948 natolik hrozná, že je třeba se režimu postavit na odpor se zbraní v ruce. Připomenu, že ten svůj odboj zahájili až v roce 1951, tedy v době, kdy už komunisté zavraždili spoustu lidí.