Mladík zvolil smrt v plamenech na Václavském náměstí
Na Václavském náměstí v Praze se upálil mladík z Vysočiny. Zemřel ještě ve voze záchranné služby. Podle svědků se sebevrah nejprve polil hořlavinou, zapálil a v plamenech skočil z rampy Národního muzea na chodník. Tím utrpěl další zranění. Kolemjdoucí lidé se ho snažili uhasit. Devatenáctiletý sebevrah na místě zanechal dopis na rozloučenou, který ještě před upálením zveřejnil i na internetu. Píše v něm, že svým činem protestuje proti zlu, které je všeobecně tolerováno po celém světě. Celý svůj život se prý setkával jen s problémy, které už nedokáže řešit. Student pelhřimovské průmyslovky patřil mezi takzvané darkery, tedy stmívače a čelil trestnímu stíhání.
Sebevraždu v plamenech zvolil ráno na rampě Národního muzea devatenáctiletý mladík. I když se ho dvojice kolemjdoucích mužů pokoušela ihned uhasit, odvážela sanita oběť do nemocnice s velmi vážnými popáleninami, kterým při převozu podlehla.
Jak řekl Radiožurnálu mluvčí pražských hasičů Václav Hladík, v okamžiku vzplanutí ještě mladík skočil z rampy muzea na chodník a utrpěl tak další zranění. Dvojice mužů ho hasila bundami, což se jim sice zdařilo, avšak popáleniny byly rozsáhlé a velmi těžké.
Podle Marka Uhlíře z tiskového oddělení Pražské záchranné služby na místo vyrazily dva vozy a tři lékaři se tam snažili zraněného resuscitovat. Pokusy o oživování trvaly zhruba 40 minut, ale pro rozsáhlost popálenin a následný šok organismu byly bohužel marné.
Při následném zákroku zdravotníků i hasičů byla omezena doprava na Severojižní magistrále. Místo zoufalého činu u Národního muzea bylo uzavřeno a zkoumala ho policie. Prvním, kdo mladíka hasil, byl policista v civilu. Radiožurnálu řekl: "Sebevrah - zapálil se, skočil dolů, hořel. Uhasil jsem ho, shořela mi bunda, oblečení - nic jiného vám k tomu říci nemohu."
Mladík nechal na místě dopis na rozloučenou. Vysvětluje v něm své motivy k sebeupálení, kterým protestuje proti zlu všeobecně tolerovanému po celém světě. Vyjadřuje nespokojenost s celosvětovým vývojem a apeluje na zavedení totální demokracie, která by minimalizovala moc centrální vlády.
Odvolává se na památku Jana Palacha, který se na stejném místě upálil v roce 1969. Zmiňuje i některé ekologické organizace či sekty. Mimo jiné uvedl, že se stal obětí teroristů. "Jsem další oběť takzvaného demokratického systému, kde ale nerozhodují lidé, avšak peníze a moc. Po celý svůj život jsem se setkával s problémy, které jsem asi nedovedl řešit. Jenže bylo jich nějak moc. Už nemohu dál. Ostatní si z ničeho nic nedělají, nikoho nic nezajímá. Je to hrůza," napsal.
Tento dopis na rozloučenou zveřejnil ještě před svým činem devatenáctiletý mladík na internetu.
Podle psychologa Karla Humhala je ale zatím obtížné říci, co přesně mladého muže k tragickému činu vedlo. "Je faktem, že v každé době se najdou lidé, kteří prožívají velice citlivě určité události, které se dějí kolem nich, a mohou poté ty události vztáhnout ke své osobě a zachovat se nějakým takovým způsobem. Je to každopádně velká osobní tragédie, pokud se ten mladý člověk rozhodl k takovému kroku, ale ty motivy, které ho k tomu vedly, mohou být velmi rozmanité."
Devatenáctiletým mladíkem je zřejmě Zdeněk A. z Humpolce, student střední průmyslové školy v Pelhřimově. Jak zjistil náš reportér, mladík měl problémy se zákonem - byl obviněn z podněcování útoků na veřejná zařízení. Před časem si totiž zřídil na internetu takzvané Sataníkovy stránky pro darkery (stmívače). Tito lidé přerušují dodávky elektřiny úmyslnými zkraty vysokého napětí. Podle deníku si na Adamcových stránkách stmívači vyměňovali své zkušenosti. Jak Českému rozhlasu ale řekl Jiří Košler z pelhřimovské policie, hrozil mu maximálně podmíněný trest, neboť se jednalo o jeho první stíhání.
Ředitel pelhřimovské průmyslovky Josef Koch byl Zdeňkovým tragickým činem zaskočen. "Prospěchově patřil mezi nejlepší studenty ve škole a jeho absence na vyučování byla minimální."
Mladíkův čin některým lidem připomíná dva podobné tragické případy z počátku tzv. normalizace v roce 1969, kdy se na Václavském náměstí na protest proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy upálili studenti Jan Palach a Jan Zajíc. Jiní se naopak neodvažují tyto činy srovnávat. V posledních třinácti letech zvolilo smrt upálením z nejrůznějších důvodů zhruba dvacet lidí. Jen některé z těchto případů ale skončily smrtí.
