Od hákového kříže přes rudý prapor k trikoloře. Letenský Molochov přihlíží dějinám už 80 let

Navrhli ho židovští architekti, prvními nájemníky ale byli nacisté. Po válce je zase vystřídali komunističtí činovníci. Rudé prapory a budovatelská hesla zase v roce 1989 nahradily československé vlajky a hesla volající po demokratizaci. Socialistické špičky tak z oken bloku domů přezdívaného Molochov sledovaly, jak se jim přímo pod okny bortí režim. Fotografie bloku posetého vlajkami a lidmi na střeše z pražské Letné zná ostatně téměř každý.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Čtvrt kilometru naměříte, když se vydáte na cestu podél bloku domů známých pod přezdívkou Molochov na ulici Milady Horákové v Praze 7. Jednu stranu Letenské pláně funkcionalistická stavba lemuje už od roku 1939. Celkem blok čítá čtrnáct domů, byť má vchodů jen třináct.

Blok domů sám o sobě kromě své velikosti na první pohled možná pozornost úplně neupoutá. Jeho obrázky přesto důvěrně zná téměř každý: dlouhý jednotvárný kvádr ověšený vlajkami s plochou střechou plnou lidí. Fotografové ho tak zachytili v roce 1989 a stejně tak v roce 2019.

30 let poté: Vyzkoušejte si, jak dobře znáte porevoluční vývoj

Číst článek

Před sametovou revolucí tomu nebylo o moc jinak. Jen místo československých vlajek vlály hlavně rudé prapory.

Molochov vystupuje jako důležité pozadí historických událostí od zmíněného roku 1939. Židovští architekti jej nestačili dokončit a židovští nájemníci se prakticky nenastěhovali. Čekala na ně emigrace nebo koncentrační tábory. Na byty zase nacističtí pohlaváři.

„Původně to byl všechno židovský majetek. Nacistům se hodil, bydleli tam snad i příslušníci SS,“ říká pro iROZHLAS.cz bývalý obyvatel domu, architekt Jan Mudra. Nacisty v domě nezažil, spolu s rodiči sdílel adresu až s další vlnou nájemníků, představitelů komunistického režimu, zejména těch z 60. let.

„Bydlelo tam spoustu skvělých lidí, kteří ale doplatili na to, že v roce 1968 stáli příliš vpředu,“ vzpomíná Mudra, jehož otec byl sportovním funkcionářem.

Zrádce Indra

„V našem vchodě, v devadesátce, bydlela třeba předválečná šéfka sociálních demokratů Ludmila Jankovcová, kterou hlídala Státní bezpečnost. V osmaosmdesátce bydlel Čestmír Císař, kterého chtěli studenti na Hrad. Z té doby je i známé heslo Císař na Hrad,“ dodává Mudra a ze vzpomínek loví další jména osobností. 

Třeba předsedu Národního shromáždění ČSSR z dob pražského jara Josefa Smrkovského. „Bydlel v šestém patře. Do osmašedesátého, pak už bydlel jinde. Jeho byt byl přes celé patro a výtah mu jezdil přímo do haly. Nikdo se tam ale nedostal, výtah se nahoře otevíral na klíč.“

Blok funkcionalistických domů známý jako Molochov při pohledu z Letenské pláně. | Foto: Kukurin | Zdroj: Wikimedia

Vysoko postavení komunističtí funkcionáři zabírali byty v horních patrech domů, které se, jak naznačil Mudra, rozkládaly po celé jeho ploše, vcelku pravidelně. „Karel Hoffman měl patra dokonce dvě,“ říká pro iROZHLAS.cz o komunistickém ministrovi historik architektury Zdeněk Lukeš.

Hoffman zastával v roce 1968 post ministra spojů a postaral se o to, že Československý rozhlas 21. srpna 1968 neodvysílal Provolání všemu lidu ČSSR, které odsuzovalo invazi vojsk Varšavské smlouvy.

V jednom z domů bydlel také Alois Indra, jeden z autorů takzvaného zvacího dopisu. „Pamatuji si, že v srpnu 1968 byl dům, kde zrádce Indra bydlel, pomalovaný,“ říká Mudra, který se z bloku domů, který je od roku 1964 památkově chráněn, odstěhoval v roce 1975.

Špičky tehdejšího režimu žijící v sousedství si Mudra při vzpomínkách na dětství spojuje ale hlavně s něčím jiným. S automobily Tatra 603. „Vždycky jsme k nim chodili a bylo to jako někde v panoptiku. V odraze jsme měli maličké hlavy a krátké nohy a tlustá břicha.“

Třicet let ve zvuku. Nejvýznamnější události od roku 1989 v audioprocházce po Schodech času

Číst článek

Pablo Neruda na balkoně

Architekt Mudra vzpomíná také na vojenské přehlídky. Nikde jinde než z budov tyčících se nad Letenskou pláň lepší výhled nebyl. „S kamarády jsme se koukali ze střechy. Většinou ne na přehlídku, ale předtím v noci na generálku. Vidět techniku v noci bylo mnohem působivější,“ říká.

O přehlídkách a prvomájových průvodech se traduje, že obyvatelé Molochova museli do svých bytů pouštět cizí lidi, kteří získali za nejrůznější zásluhy „vstupenky“ na dobrý výhled. „U nás doma to nikdy nebylo. Žádná taková instrukce nebo požadavek. Chodili k nám přátelé rodičů, ale takto nikdo,“ říká Mudra.

Na jednoho návštěvníka, který se k sousedům – k rodině básníka Lumíra Čivrného – na prvomájový průvod přišel podívat, si ale Mudra pamatuje stále velmi dobře. „Vzpomínám si, že jsem se koukal na balkon k Čivrným a na prvomájový průvod tam mával chilský básník Pablo Neruda.“

Přestože původním majitelům a nájemníkům domy příliš neposloužily, Mudra vzpomíná, že minimálně jedna rodina se na Letnou přece jen vrátila.

Belcrediho třída dnes ulice Milady Horákové.
Pohled na funkcionalistickou budovu luxusních nájemních bytů na pražské Letné s nádherným výhledem na Pražský hrad a Letenskou pláň. Lidový název Molochov. Blíže k nám je vidět i velmi oblíbená kavárna Letná.
#Praha #HistorialClub

18:03 – 16. 09. 2018

1 20

„V našem vchodě bydlela rodina Budických. Byli to úplně původní nájemníci, za války je poslali do koncentráku, ale přežili to. Často jsem k nim chodil na návštěvy. Pan Budický byl taková otevřená hlava,“ říká Mudra.

Sjednocené průčelí

Molochov vděčí za svou jedinečnou podobu rozhodnutí československých úřadů. Původně měl každý dům navrhovat jiný tým architektů. Vláda se ale na konci 30. let usnesla, že čtrnáct rozdílných na sebe napojených budov naproti Letenské pláni není nejlepší nápad.

„První návrh sjednoceného průčelí dělali bratři Otto a Karl Kohnovi, pražští židovští architekti. Projekt ale nedokončili a emigrovali. Nakonec se k řešení dostal významný funkcionalista Josef Havlíček,“ říká historik architektury Lukeš.

Další prvky ale dostaly na starost skutečně různé týmy. „Je to kuriózní. Z venku to působí jednotně, ale stačí se podívat na jednotlivé vchody a hned vidíte rozdíly. Domy to ale byly na svou dobu luxusní,“ dodává Lukeš.

Demonstrace 1989 vs. 2019. Srovnejte na fotografiích, jak to na Letné vypadalo tehdy a nyní

Číst článek

„Ve vestibulu byly telefonní boxy, jezdilo se výtahy. Stejně tak dispozice bytů byly velmi přívětivé, ke každému navíc byl balkon s krásným výhledem na panorama Prahy,“ popisuje historik.

Zmíněné balkony s výhledem na pláň a také na Pražský hrad ale podle Mudry až takovou výhrou nebyly. „Hrozně se prášilo ze silnice. Byly vážně jen na to, aby je člověk umyl a podíval se na průvod. Do týdne byly zase špinavé,“ říká s tím, že například prádlo obyvatelé domu proto vždy sušili na opačné straně domů, směrem k vodárenské věži.

V současné době se navíc blok pomalu vrací do původní podoby. „Konečně se přistoupilo k postupné rekonstrukci průčelí bloku. Za války byl natřený na šedo kvůli bombardování, dnes se obnovují původní bílé fasády. Do Vánoc by mělo být deset domů hotových, zbylé se dodělají v následujícím období," doplnil Lukeš.

Kde se vzal Molochov

Velké spory panují o to, kde se pro blok domů vzalo vžité označení Molochov. Verzí je hned několik. „Pamětníci mi říkali, že se tomu tak říkalo už na začátku války. Zřejmě to souviselo s tím, jak velká to byla stavba. Zkrátka takový moloch,“ říká k původu zažitého označení Lukeš.

Mudra ale přináší jinou variantu. „To je zásadní věc. Jako dítě jsem to měl spojené s nějakým ruským jménem. Ovšem pozor. Při stavbě použili na potrubí izolaci, kterou žrali moli. Takže to je původně ‚molo chov‘, což je naprosto neuvěřitelné,“ zakončuje vyprávění.

Martin Zíta Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme