Muzikoterapie léčí dětské tělo i duši

Jsou ještě malé, místo rodičů se o ně starají lékaři, zdravotní sestry nebo učitelé. Za dětmi do pražského Dětského centra s komplexní péčí dojíždějí také muzikoterapeuti. S kytarou, píšťalkou nebo bubínky se batolatům snaží navodit pocit bezpečí, rozvinout u nich motoriku, řeč a vytvořit jim alespoň částečně náhradní rodinu.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Loutna | Foto: Adriana Krobová

Alence je teprve rok a půl. Sedí na barevné podložce a kýve se do rytmu. Velkýma hnědýma očima sleduje nástroje, na které hraje muzikoterapeut Matěj Lipský. Je vývojově zanedbaná, protože se o ni rodina nedokázala postarat. Okolí zatím vnímá jako šestiměsíční batole. Muzika se jí velmi líbí.

Muzikoterapeut před dítě postupně dává nástroje, na které hraje. Alenka se doposud bála na ně sáhnout. Tentokrát však udělala velký pokrok. Zalíbila se jí píšťalka.

„Při muzikoterapii nejsme v dotykovém kontaktu, jen hraju, hraju a hraju. Dlouhodobým cílem u Alenky je podpora vývoje a aby se přestala bát, aby byla aktivní. To, že se dotkne nějakého hudebního nástroje, je velký úspěch,“ vysvětluje Matěj Lipský.

Pražské centrum pečuje pomocí psychoterapie, fyzioterapie i skrze hudbu o děti, o které se původní rodiny starat nemohly, nechtěly nebo neuměly, říká pediatrička Marcela Litovová. „Muzikoterapie může dětem ulevit, může je podpořit. Je jako pohlazení. Často se staráme o děti, které bývají týrané, mají mnoho zdravotních rizik a prošly nějakým psychickým traumatem.“

Pomáhá i Skákal pes přes oves

Dvouletá Jana otáčí hlavu za zvukem bubnu. Matěj Lipský ji drží v náručí a pohybuje s ní v rytmu písničky. Do ruky jí dává malou řehtačku.

Vysoké tóny dítě nevnímá, ty hlubší ho upoutají. U Jany, která se narodila s Downovým syndromem a mentální retardací, je to velký pokrok.

Občas holčička upadne do svého světa. Nakonec ji však zaujme xylofon a paličkou do něj uhodí.

„Vývoj Jany je vzhledem k jejímu postižení opožděný. Zatím jen sedí a občas popoleze a hraje. Snažíme se ji proto podporovat v tom, aby hrála na nástroje vsedě a aby experimentovala. Děti v ústavní péči jsou obecně dotykově nedosycené. Vycházíme z konceptu propojení muzikoterapie s bazální stimulací, hodně proto pracujeme s rytmickými masážemi a se zpěvem,“ přibližuje muzikoterapeut.

Na zahradě se v rytmu vlní už starší děti. V rukách řehtačky, nespustí z muzikoterapeuta oči. Hudba jim pomáhá s rozvojem pohybu, pamětí, ale i překonáváním traumat. Skrze text písniček a příběhů se snaží například pochopit, proč nemají rodiče.

„Na základě písničky Skákal pes přes oves můžeme rozvinout příběh pejska, který skočí a někam se zaběhne. Dítě si tak může ošetřit své vlastní trauma,“ dozvídám se.

I přesto, že se muzika dětem velmi líbila, byly velmi plaché a mikrofonu se zatím bály. Experimenty však ukázaly, že děti díky hudbě zvládají lépe řeč a naučí se také vyjadřovat snadněji než děti, které muzikoterapii nepodstoupily.


Zvětšit mapu: Dětské centrum s komplexní péčí a podpůrnou rodinnou terapií

Petra Benešová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme